Dark life of Sirius Black

29 - Čas být upřímná

20. prosinec

Marlene

Připadala jsem si naprosto vyčerpaně. Skrz záclony a závěsy už začaly prosvěcovat paprsky ledového, zimního slunce. Unaveně jsem odlepila obličej z pergamenu, který mě donutil přeskočit mou denní dávku spánku. Pár minut jsem ještě nechala ležet hlavu na stole, ale jakmile mi začalo svítit i do obličeje, vstala jsem. Lily seděla na židli a četla si knihu.

„Holka, včera jsi fakt přebrala," zasmála se zrzka, „neměla bys to s tou školou tolik přehánět, ráno sis slintala na domácí úkol."

„Že to říkáš zrovna ty, Lily. Před NKÚ jsi od Rema koupila asi 10 kofeinových lektvarů." Uchechtla jsem se a posbírala kousky své uniformy.

„Vždycky to vytáhneš, viď?" bylo slyšet Lilyin smích i přes dveře, které jsem za sebou při vstupu do koupelny zavřela. Na ranní sprchu sice nebyl čas, ale učesat se, umýt obličej a vyčistit si zuby jsem mohla.

„Nedělej, jako bys nevytahovala taky všechno proti mně. Nezapomínej, že obě máme skvělou paměť. A co vlastně ty a Severus? Pojedete zítra spolu domů?" křičela jsem, aby mne má spolubydlící slyšela přes tekoucí vodu. Miluju tyhle konverzace přes zavřené dveře, cítíte se potom jako byste byly sto mil daleko, ale když otevřete dveře, jste opět spolu.

„Vlastně, abych řekla pravdu, Mar, se Sevem to není zrovna jednoduché. V poslední době za ním Bella běhá stále častěji a on stále častěji přespává v naší Společence. Vážně nechápu, že mu nedají pokoj."

„Určitě to jednou přestane. Musí přece pochopit, že Severus už není jeden z nich a že nebude nahánět děti z mudlovských rodin, aby je šikanoval."

„Stejně mi to dělá starosti. On se sice snaží pokaždé vypadat naprosto bezstarostně a vesele, ale já ho znám už pět let a moc dobře poznám, že není v pořádku," říkala zrovna, když se mi konečně podařilo vyhrabat se z koupelny. Měla jsem jen košili vzorně zastrčenou pod lem sukně a kravatu kolem krku, proto má cesta mířila přímo k posteli, na které byl vyrovnaný můj černý hábit.

„Lil, jsem si naprosto jistá, že vy dva to vyřešíte." S povzbuzujícím úsměvem jsem si oblékla hábit a chytla rusovlásku za ruku, abych ji vytáhla na nohy.

„Máme nějakou dobrou náladu, na to že jsi spala asi tak hodinu a to na psacím stole," rozesmála se a společně jsme vyrazily ven z našich ložnic. Na chodbičce ke Společence prošlo pár prváků a asi dva lidé z pátého ročníku, všichni ostatní byli nejspíš už naloženi u snídaně nebo na vyčerpávajících hodinách, které nás držely od vánočních prázdnin.

„Baf!" chytil mě najednou někdo zezadu kolem pasu a zvedl mne ze země jako pírko. Vypískla jsem a párkrát zakopala do prázdna pod mýma nohama.

„Tichošlápku, co to zase děláš?" zasmál se Remus, který právě teď stál vedle Lily.

„Reme, to se zmůžeš jen na tohle? Pomoz mi dolů," zakřičela jsem se smíchem, dokonce se mi povedlo ho tím donutit přijít, ale to mne dřív už Sirius položil na zem.

„Čekal jsi snad, že bys mi ji sebral, kámo?" ušklíbl se pravým koutkem rtu a přitom mi přehodil ruku přes ramena. Já mu ale jen plácla do ramene a ustoupila.

„Jaký Ti? Mě nikdo nikomu nebere, protože nejsem věc, ano?" rozesmála jsem se a s pohledem, který přímo dychtil po pomoci, jsem jukla na Lily.

„Přesně tak, žena není pouze hračka nebo nástroj vašeho potěšení," řekla tím svým vševědoucím tónem, kterým většinou obdarovávala pouze profesory. Sirius se nejspíše chystal vypálit sarkastickou poznámečku ve stylu toho starého Casanovy, ale v tom se ozval poněkud chraplavý hlas za námi.