Dark life of Sirius Black

37 - Bez tajností

Sirius

Zaťukal jsem na okno před sebou a mezitím se pokoušel nepadat z letícího koštěte. I přes záclonu, byla uvnitř krásně viditelná sedící silueta mladé čarodějky. Ještě dvakrát jsem musel zabušit na sklo, než se dívka uvnitř otočila a přišla za mnou.

„Co tady, prosím tě, děláš?" otevřela mi s malým úsměvem, já rychle vklouzl dovnitř a svou nedočkavostí padl obličejem k zemi.

„Promiň, tohle není zrovna příchod, který byl naplánovaný. A aby bylo jasno, slyším, že se mi směješ." Opřel jsem se rukama o zem a zvedl se zpět na nohy. Modrooká blondýnka špatně skrývala tichý smích za svou dlaní a házela rameny. Pořád se silně třásla smíchy, když jsem si ji rychle přitáhl do náruče.

„Dobře, fajn přestanu," uchechtla se měkce a přitiskla mi své ruce na záda, „ale čím jsem si teda zasloužila tvojí přítomnost?"

„Moc na to nejsem, takže když mi to nepůjde, můžeme na celou tuhle věc zapomenout a prostě pokračovat dál...do ničeho tě nenutím, tak klidně můžu odejít."

„Sirius Black je nervózní? To budu asi brát jako dobrou věc, ne?" zachichotala se sladce a odtáhla se ode mne, aby mi viděla do očí.

„Dlouho jsem přemýšlel. Došlo mi, že jsi osoba, která se ke mně dostala nejblíž. Žádná holka mě nikdy neznala, ne celého, a to jsem nikdy ani nechtěl, ale teď si myslím, že je čas vyjít na světlo. Protože si myslím, že jsem se zamiloval." Pokoj byl najednou až moc tichý, náš dech bylo to jediné, co ho protrhávalo. Mar na mě chvíli zmateně koukala, její skleněné oči tak nějak zářily, více než jindy. Podívala se ke svým nohám a pak zpět na mne, pomalu se přiblížila a zvedla na své špičky. Moje ruce ji pevně chytily za pas a ještě více ji přitáhly. Já se opatrně sehnul a položil rty na ty Marleniny. Natáhla ke mně paže a obmotala je kolem mého krku. Ty zlaté, jemné vlasy jezdily po mém obličeji a šimraly. Pousmál jsem se a odtáhl, čarodějka přede mnou se červenala a díky tomu vypadala tak moc roztomile.

„Siriusi..." nadechla se, aby něco řekla, ale já jí přiložil ukazováček na ústa a pokračoval.

„Nech mě domluvit, prosím. Sice ses dostala nejblíže, ale je tu něco, co ti musím říct. Nemůžu mít před tebou tajemství tohohle stylu," hluboce jsem se několikrát nadechl a vnitřně se uklidnil, „Celá moje rodina je naplněná smrtijedy, neznají nic než nenávist k mudlům a ještě větší nenávist k mudlorozeným. Dělají nepředstavitelné věci lidem, kteří je zradí, a jejich milovaným. Nevím, jestli jsi někdy slyšela o Andromedě Blackové?"

„Samozřejmě, tvoje sestřenka, odešla ze školy před...pěti lety? Mám pocit, že si vzala mudlorozeného a že s ním a jejich dcerou žije někde v Americe," pousmála se, načež jsem se trochu zamračil a zatlačil slzy, které se mi hrnuly do očí.

„Ano, to se mojí matce a strýci opravdu povedlo. Vymysleli naprosto neprůstřelnou historku a dost jim v tom pomohli někteří členové ministerstva. Pravda je taková, že hned po svatbě mojí sestřenku Dromy odvedli. Její rodiče jí naoko požehnali, a i když už většina hostů odešla, zaútočili. Nejdřív se postarali o rodiče svého nového zetě, kteří byli bohužel mudlové. Pak se vydali do Dromyny ložnice, kde se s Tedem zrovna chystali na své líbánky. Přepadli je naprosto nepřipravené, pořád v euforii z jejich právě proběhlé svatby. Její vlastní otec ji zmrazil na místě a nechal jí koukat se, jak Cruciem mučí jejího novomanžela, dokud se jeho tělo úplně nepřestalo hýbat. Když s ním skončili, ještě stále dýchal. Andry měla neskutečně dobré uzdravovací schopnosti, přišili jí to přímo na míru. Nikdy jsem necítil tolik beznaděje a zoufalosti."