Dark life of Sirius Black

31 -Domov

Chvíli jsem nemohl spustit zrak z koště odlétajícího stále dál a dál k malé vesničce, kterou jsem měl vždycky tak rád. Teď ale nebyl vůbec na nic čas.

„Accio Canem!" zakřičel jsem to první, co mi přišlo na mysl. Bylo jasné, že není čas nad něčím přemýšlet. Jediné, o co šlo, bylo hned dohnat Bellu. Bylo mi totiž jasné, že by nedělala mnoholičný lektvar jen z nějakého rozmaru. Jakmile mi v ruce přistálo koště, hned jsem na něj vyskočil a kolem uší mi začal svištět vítr.

„Partum chartam," ukázal jsem hůlkou na svou dlaň, ve které se najednou objevil kousek pergamenu. Začal jsem mluvit a díky kouzlu na zapisování slov se na něm začaly rýsovat černé tahy. Potřeboval jsem Removi napsat alespoň dopis, že odjíždím. Zrovna jsem skládal kousek pergamenu do kapsy od kalhot, když se přede mnou najednou objevil vysoký strom. Rychle jsem se chytl koštěte a naklonil ho na pravou stranu, abych se nezabil hned na začátku cesty. Koště mě dostalo vysoko nad koruny stromů a já zamířil přímo k domům v Prasinkách pode mnou. Z výšky jsem projížděl očima všechny úzké uličky i široké ulice, ovšem mou sestřenku v podobě nebelvírské blondýnky nenašly. Snesl jsem se s koštětem dolů a tam začal pobíhat sem a tam. Na všechny kolem sebe jsem hrnul otázky ohledně modrooké blondýnky, ale nikdo mi nebyl schopen odpovědět. Napadlo mne, že je nejspíš pozdě. A zbývalo už jen jedno místo, kde by mohla Bellatrix být. Své koště jsem poslal zpět na kolej k mému spolubydlícímu i s tím dopisem, který vysvětloval důvod mé nepřítomnosti. Pak jsem zavřel oči a přemýšlel nad místem, které mi Marlene popisovala. Viděl jsem před sebou dlouhou ulici s cihlovým baráčkem, velkou zahradu a železný plot s ozdobami. Vtom se ozvalo hlasité PRÁSK a já ucítil ten známý pocit nevolnosti při přenášení.

Marlene

„Takže vy dva trávíte Vánoce prvně spolu. Mamka to ví, Lil?" zasmála jsem se a ťuknula své zrzavé kamarádce na koleno. Jen sklopila hlavu a propletla prsty se Severusovými. Oba seděli na sedadle přede mnou. Povedlo se nám získat celé kupé jen pro sebe. Venku už bylo vidět z dálky nádraží King's Cross a celou cestu se tahle otázka snažila držet uvnitř mě.

„Ví, ovšem Petunie ještě ne. Nejsem si vůbec jistá, jak to vezme ona."

„Lily, já klidně odejdu, kdykoli to bude nutné," ozval se Severus a smutně se pousmál. Bylo mi ho vážně strašně líto. Pet na něj byla vždy zlá, ne že by se chovala jinak k Lily, ale u Seva to byl extrém.

„Ty nikam chodit nebudeš! Když bude mít problém, ať si odejde sama," pokusila se říct pevně a rozhodně rudovláska, ovšem stejně se jí zlomil hlas. Chtěla nejspíše ještě něco dodat, ale její slova přehlučily brzdy velkého vlaku přijíždějícího do stanice.

„Nejspíš jsme na místě," vyskočila jsem na nohy s úsměvem na rtech. Z přihrádky nad sedadly jsem si vyndala velký kožený kufr. K předešlému tématu jsem se vracet nechtěla, proto mi z úst najednou vypadlo něco úplně jiného. „A co se třeba na Silvestra sejít u nás?" Vlastně to ze mě vyskočilo úplně nekontrolovaně, moje máma neměla ráda, když k nás doma bylo více. Vždycky kvůli tomu bývala nervózní, a proto i podrážděná, takže kousek mne doufal, že mou nabídku buď neslyšeli anebo ji odmítnou.

„Určitě!" zavýskla Lily a skočila mi kolem krku.

„Ehm, budu se těšit," řekla jsem nervózně a naposledy se podívala na rudovlásku proti mně.

„Užij si Vánoce, Mar. Pozdravuj, brášku." pousmál se zdrženlivě Severus a také mne na rozloučení objal. S kufrem za zády jsem vystoupila z kupé a ještě pozorovala, jak se ty dvě hrdličky snaží pomoci tomu druhému sundat zavazadlo. Nakonec to stejně dopadlo tak, že jim skoro spadla na nohy. Z úst mi utekl lehký smích, ale to už má cesta mířila ven. Z dálky už byl cítit štípavý, chladivý vzduch. Dveře, které vedly z vlaku ven, byly u prahu mírně zasněžené bílým sněhem. Opatrně jsem seskočila ven a velký kufr za sebou sundala s pomocí jakéhosi kluka z Mrzimoru. Jakmile ode mě dostal poděkování, mé kroky vedly na druhou stranu k místu, kde na mne vždy čekali rodiče. Z dálky jsem zamávala na svého taťku. Sice mi neodpověděl, ale to jsem dala za vinu jeho práci, kde určitě před Vánocemi musel být v jednom kuse. Docupitala jsem k němu a skočila kolem krku.