Dark life of Sirius Black

35 - Šílená noc a ráno

„NE! Bellatrix, okamžitě ho nech být! Pusť ho, hned z něj sundej ty svoje pracky!" ozýval se křik přes náš celý pokoj. Nejdříve jsem se jen zavrtěl na posteli a znovu tvrdě usnul. Vtom mi ovšem najednou přiletěla silná rána přímo do břicha. Nejspíš mi tuto bodavou bolest způsobilo něco špičatého, ale vzhledem k tomu že jsem byl v posteli, toto vysvětlení se jevilo jako značně nemožné. Když rána ale přišla už po třetí, nešla přehlédnout. Pokusil jsem se zvednout, ale mezi prsty se mi pletly něčí vlasy. Oči se mi pomalu rozlepovaly a zjišťovaly, že v posteli leží ještě jedna osoba. Zadíval jsem se na obličej blonďaté dívky, který se kroutil z děsu a bolesti spojené dohromady. Má ruka opatrně vyjela zpod jejích zad. Zavrtěla se a opět něco dost nesrozumitelně zamumlala. Jemně jsem jí položil ruku na rameno, což byla jedna z největších chyb v mém životě. Jakmile se totiž na její kůži dostal můj dotyk, vyletěla jí pěst přímo k mému nosu. Z mého hrdla se vyřinul hlasitý výkřik a tělo sjelo přímo k zemi. Blondýnka v posteli se rychle zvedla a povrchově dýchala. „Co se děje?"

„Nejspíš se ti zdálo něco hodně špatného," zaskučel jsem ze země stále zkroucený bolestí" ,a pak jsi mi to dala pořádně sežrat." Nedalo se ubránit smíchu. Marlene na mne hodila velmi zmatený pohled, což mě rozesmálo snad ještě víc.

„Počkat, co to znamená?" zeptala se znovu a já se pomalu sbíral zpět na postel.

„Evidentně se umíš dost dobře prát. Navíc, tvoje lokty jsou fakt ostrý, což určitě není na škodu."

„Já ti nějak ublížila?" vykulila na mě oči s mírným zděšením a proviněním. „To jsem nechtěla, vážně." Sklopila hlavu a já rychle skočil k ní na postel.

„Bože, Mar, nic se nestalo. Měla by ses přestat vinit za úplně všechno."

„Asi radši půjdu k nám. Tam nikoho nepolámu," začala se zvedat, ale já ji stáhl zase zpět. V očích měla stále ten smutný výraz. Trhalo mi to srdce. Musel jsem něco udělat. Moje oči zachytily ty její a dlouze na ně koukaly. Uprostřed tohoto táhlého okamžiku se mé prsty začaly lehce dotýkat Marleniny hebké kůže. Začal jsem ji lechtat na břiše i na bocích, dokud jí nezačaly téct slzy od smíchu.

„Siriusi, zklidni si jí, sakra," zamumlal unaveně Remus z postele a přikryl si hlavu peřinou. Skrz zavřené rty jsem vyprskl smíchy. Stejně tak Mar, která se konečně zbavila toho smutku, sice na chvíli ale aspoň ta chvíle se určitě hodila.

„Nikam nepůjdeš. Jsou asi tři ráno, teď si okamžitě lehni zpět a spi," řekl jsem hraným rozkazovačným tónem a blondýnka se odevzdaně položila na polštář.

„Fajn, ale jakmile bych tě zase mlátila nebo tak, odcházím."
Zbytek noci proběhl v relativním klidu. Relativním. Mar už nijak nekřičela, ale stále něco mumlala. Většinou jí nebylo rozumět, a když už náhodou ano, vše bylo o jednom a tom stejném. Bellatrix. Do nosu mi už taky nedala, jen tedy mé břicho utržilo několik bouchanců. Madleniným loktům se dalo ubránit jen silným objetím, které mi sice nedělalo problém, ale celou noc se mi nepovedlo usnout na delší dobu. Když už začalo prosvěcovat slunce mezi závěsy, mé snahy o spánek definitivně skončily. V mé náruči se znovu začalo kroutit drobné tělo, k němuž jsem sklonil zrak. Blondýnčiny oči stále kmitaly a cukaly sebou. Stále dýchala poněkud rychle, ale bylo znát, že z nejhorších můr se už dostala. Chvíle, kdy se mé oči držely na jejím obličeji, trvala snad věčnost. Zvládl bych takto strávit klidně celý, ovšem někdo mi to nedopřál.

„Tichošlápku, můžeš mi říct, cos to tu měl včera za nádheru. Myslel jsem, že si na nějaké důležité misi, a ty tu mezitím klátíš nějakou uječenou, blonďatou," Remus se zadrhl uprostřed svého hubování a zadíval se na tvář dívky pod mou peřinou, „Marlene." Jméno Nebelvírky potichu vydechl a pozvedl obočí s "laškovným" úšklebem.