Dark life of Sirius Black

38 - Godrikův důl 1/3

Uběhl týden prázdnin a ty se pomalu ale jistě chýlily ke konci. Vše se dalo poměrně do pořádku. Marlene měla zakázáno zůstávat sama, protože když byla sama, dostávala se na dno. Takže nakonec dny trávila se mnou, Remusem a čas od času i s Jamesem, který se většinu času někam ztrácel. Občas se za námi přicházel podívat i jeho nový přítel Peter. Ten s námi moc nemluvil, spíš jen postával někde vzadu, ale určitě vždycky poslouchal, protože při mých občasných poznámkách na jeho osobu se mu napínala ramena. Věc, kterou jsem si ale užíval úplně nejvíce, byly noci strávené s Mar. Sice bych si je dříve nejspíš užíval o něco víc, kdybychom oba nebyli tolik oblečení, ale tahle holka ve mně probouzela jakýsi zvláštní hřejivý pocit i v mém starém tričku a mikině, teplácích a svázaných vlasech. Tak jako právě dnes.

„Marlene, nepřijde ti, že to s tím balením trochu přeháníš?" ušklíbl jsem se na ni, „vždyť tam jedeš s Brumbálem jen na dva dny."

„Zas tolik si toho neberu. Rozhodně míň než by sis toho vzal ty," odvrátila se od svého kufru a oplatila mi stejnou grimasou na obličeji. Ladně se narovnala a došla mi dát letmý polibek, pak už se jen pousmála, zavřela a přivolala zavazadlo ke svým nohám.

„Ty víš, že si myslím, že jsi pořád krásná, ale nestálo by za promyšlení obléknout si něco trochu slavnostnějšího?" očima jsem ji sjel od hlavy až k patě a mrkl na ni.

„A ty zase víš, že tě mám ráda takového, jaký jsi, ale nestálo by za to vložit do mě víc důvěry?" odvětila, načež mávla hůlkou a celý její outfit nahradily tmavě rudé šaty s bílým kabátem a kožené kozačky. S vítězoslavným uchechtnutím vykročila ze dveří ložnice a já ji následoval.

„Myslíš, že se stihneš vrátit na Silvestra? Byla by škoda vstoupit do Nového roku o samotě. Však, jak na Nový rok, tak po celý rok," pronesl jsem až poetistickým tónem a vzal jí z rukou kufr.

„Snad jo, většinou se vracíme už někdy v podvečer. Čas vždycky utíká tak rychle, že toho skoro litujeme, ale Brumbál musí vždycky zpátky. Každoročně tam dělám máminy recepty, spolu zdobíme perníčky a vůbec se jen bavíme...letos to vážně potřebuju," sklopila oči k zemi, ale než jsem stačil cokoli udělat, zatřásla hlavou a usmála se, „musím zmizet od všeho, co se děje. Ovšem svojí první pusu příští rok dostaneš ode mě, o to se postarám." Šťouchla do mého ramena a já hraně zavrávoral.

„No to bys měla. Sice jsem za posledních pár měsíců ztratil formu, ale myslím, že by se dala rychle nabrat. Nikdo nenechá Siriuse Blacka na Silvestra sedět v koutě," pohrozil jsem jí s jasnou ironií v hlase. Kolem nás se už rozprostírala Společenka a její červené zdi. V ní už čekali tři klučičí postavy, které seděli na pohovkách u krbu. Hned, co nás slyšeli, se dva zvedli, třetí se zmateně rozhlížel, a když si všimnul, kam jeho společníci odešli, vyrazil i on.

„Sluší ti to, Mar," pronesl Remus a Marlene se na mě letmo ušklíbla, načež jsem se musel uchechtnout, „užij si cestu a hlavně se vrať silvestrovský ohňostroj, letos jsem ho připravoval speciálně pro tebe." Světlovlásek ji s vřelým úsměvem objal a vtiskl do blonďatých vlasů letmý polibek.

„Ahoj, Marlene," zabrekotal Peter a rychle zmizel někde v dáli. Chvíli mezi námi zavládlo ticho.

„Ten je faaakt divnej," pronesl jsem vážně a otočil se směrem, kterým odešel, což všechny okolo mne evidentně pobavilo.

„Já si myslím, že to bude nejlepší konec roku, který kdy zažiješ, Marlene," řekl James, ale něco mi na jeho tónu nesedělo. Rozevřel své silné ruce a na obličeji se mu držel takový zvláštní úšklebek.