Dark life of Sirius Black

39 - Godrikův důl 2/3

Perníčky už voněly z kuchyně až do obýváku, kde jsem Brumbála učila hrát mudlovské Prší. Stále nedokázal rozeznat spodka od svrška a ani nechápal, proč musí lízat dvě karty z balíku, když mu někdo položí sedmičku, ale nasmály jsme se u toho.

„Hlavně teď nekoukat do karet, nebo všechny perníčky sním sama," zasmála jsem se a odešla do vedlejší místnosti. S pomocí utěrky mi šel rozehřátý plech jednoduše vyndat z trouby, kterou jsem nechala otevřenou, aby vychladla. Když mi ale padl pohled na náš výtvor, málem mi horký tác vyletěl z ruky. Všechny perníčky kromě hada a jelena byly spálené.

„Stalo se něco, Marlene?" ozval se milý hlas přímo za mnou a já rychle a potichu pronesla Restite. Sice jsem nechtěla používat magii, ale nemohla bych se dívat, jak se ta očka plná naděje plní zklamáním.

„Vůbec, všechno je v naprostém pořádku. Jen jsem nemohla najít utěrku a jinak by nešly vyndat."

„Abys to s tou magickou abstinencí nepřeháněla," zněl trochu káravě, ale já moc dobře věděla, že to nemyslí nijak zle.

„Udělám už jen kakao a můžeme si všechny ty dobroty sníst," rozhlédla jsem se po kuchyni, kde kromě našeho výtvoru ležely ještě grandlové pusinky a citrónová kolečka.

„Myslím, že bychom se mohly podívat na tu, jak tomu mudlové říkají..., televizi. V jednom z těch jejich zpravodajských deníků mi padl do oka nějaký nový film. Má to být nejlepší vánoční příběh všech dob," volal na mne bradavický ředitel, zatímco odnášel všechno naše občerstvení do obývacího pokoje. Já dodělala dva hrnky horkého kakaa, namočila do nich kousky marshmallow a vyšla za ním.

„Já vím, myslím, že se to má jmenovat Jak Grinch ukradl Vánoce. Will se na to moc těšil," klesla jsem hlasem, ale úzkost mě neovládla. Nešlo pořád truchlit, i když to bylo na místě.

„Myslím, že ho vidí," vydechl tiše, „já se snažím věřit v to, že naši milovaní neodchází, nýbrž se tu s námi drží. Proč si myslíš, že sem jezdím? Není to, protože si chci Arianu připomenout, mohu ji ve svých vzpomínkách vidět kdykoli, a živou. Jezdím sem, aby se mohla skrze mé oči znovu podívat domů, viděla, že mi na ní záleží a jaké květiny jsem pro ni vybral. No, a taky trochu kvůli tvým receptům," mírně se začervenal a zlehka mi stiskl ruku. Ke rtům jsem si přitáhla svůj malovaný hrníček a představovala si, jak si k němu přičichuje i můj malý bráška. Zapnuli jsme televizi, kde film zrovna začínal. Byl kreslený a velmi veselý. Díky téhle chvíli se dalo zapomenout na všechny ty zlé věci okolo nás. Klidně jsem kmitala očima mezi obrazovkou a Brumbálem, který vypadal jako malý kluk, co poprvé vidí vánoční dárky pod stromečkem. Perníčky si namáčel do sladkého kakaa, ale s televizoru nespouštěl oči ani na chviličku. Moje jediné přání v tu chvíli bylo, aby to nikdy neskončilo. To mi ale osud nepřál.

James

„Peteře nemohl by ses chovat ještě víc nápadně?" rozrazil jsem dveře do pokoje svého společníka. Všichni jeho spolubydlící jeli na Vánoce za svými rodinami, takže bylo jisté, že je tam sám. Obtloustlý kluk se na mne zděšeně otočil.

„Jsem z ní nervózní. Tak za prvé, je to holka a moc pěkná," pronesl zasněně a já jen zkřivil obličej, „a za druhé, když jsi říkal, že potřebuješ pomoc, nezmiňoval jsi lhaní tolika lidem." Mluvil roztřeseně, ostatně jako většinou. Nechápal jsem, k čemu ho Pán Zla tolik potřeboval, byl to naprosto neschopný malý kluk.

„Tak se okamžitě uklidni. Dneska odjíždím, takže pokud tě potkají kluci, budeš si muset vymyslet nějakou moc dobrou výmluvu, aby nic nepoznali. Nakecej jim cokoli, ale hlavně ať je to věrohodný," zvýšil jsem varovně tón, což na Petera evidentně zafungovalo.