Dark life of Sirius Black

8 - Ošetřovna

Marlene

„Lily, nevím, co se s nimi stalo. Už jsem ti to snad řekl," slyšela jsem někde z dálky frustrovaný Remusův hlas.

„Promiň, Reme, já vím, ale když...strašně se o ni bojím," tohle byl zase hlas té zrzavé krásky se smaragdovýma očima.

„Lily, znáš snad silnější dívku než je Marlene," třetí hlas byl trochu hrubší, nejdřív jsem ho nepoznávala, ale po chvilce se mi vybavil úzký obličej s velkým nosem a dlouhými černými vlasy.

„Asi máš pravdu, Seve. Ale přece už se dávno měli probrat, už jsou to dva dny." Dva dny? Dva dny od čeho? Vtom se mi všechno začalo vybavovat. Les. Sirius. Stříbrnatka. Sirius. Ošetřovna. Ale co bylo pak? Omdlela jsem? Teď už bych se ale měla probrat. No tak Marlene! Vstávej. Pomaloučku jsem rozlepila víčka a oslepilo mě světlo. Proto jsem to zkusila znovu. Tentokrát mnohem úspěšněji.

„Marlene? Lily! Koukej." Severus seděl naproti Lily, která ke mně seděla zády, takže si mě všiml jako první. Rusovláska se hned v mžiku oka otočila.

„Mar!! Bože, jsi v pořádku?" vyjekla a tím na nás upozornila Remuse a Jamese, kteří byli zahloubaní v křeslech u nějaké postele na druhé straně ošetřovny.

„C-co se stalo?" zamumlala jsem ospale a pokusila se pohnout, na to jsem ale byla moc slabá, takže se mi povedlo jen trochu nadzvednout záda a pak zase spadnout na postel.

„Nic moc nevíme. Prý tě tu nechávají od večera, kdy jste plnili trest. To už je dva dny zpátky. Potter s Remem nám řekli, žes jim poslala patrona se vzkazem. Říkali, že vás napadla stříbrnatka a pak už nevíme. Madam Pomfreyová nám nechce nic říct a já už začínám šílet-" Ano, myslíte si správně, že by Lily určitě kecala dál a dál, ale to by nesměla přijít má ošetřovatelka.

„Slečna McKinnonová se nám probudila?" přiběhla k mé posteli. Začala mávat rukama na Lily a Severuse, kteří seděli na mé posteli.

„V tom případě vám návštěvní hodiny končí. Teď konečně můžete vypít lektvar, který vám moc pomůže."

„Ale, madam Pomfreyová, to nemůžete. Slibuju, že jí nebudeme nijak přitěžovat. Marlene se přece zrovna probudila," doprošovala se jí má nejlepší kamarádka. Vím, že k tomu přidala jistě i svůj pohled, co by vymámil z jalové krávy tele, ale naši ošetřovatelku určitě nemohl přesvědčit. Tu by totiž nepřesvědčil ani samotný imperius, pokud by si usmyslela.

„Máte pět minut, než připravím lektvary, tak je využijte, slečno Evansová," svolila a odešla někam do své laboratoře.

„Zítra ti můžu přinést úkoly a zápisky z hodin, aby sis mohla všechno dodělat, jestli chceš. Jen s tebou nechodím na starodávné runy," omluvně se na mě podívala zelenoočka. To se ale ozval Severus:

„Já ano, můžu ti to vše taky donést."

„Děkuju moc," šeptla jsem , protože má síla byla pořád ta tam.

„Hele holka, zítra už budeš v pořádku a budu tu čekat jo," mrkla na mě a objala mě kolem krku, díky čemuž se mi zvedly oba koutky.

„Aah už budete muset jít. A to všichni," přiřítila se do pokoje starší dáma a zaměřila pohled i na Jamese a Rema u té postele vzadu. Oba se proti své vůli zvedli.

„Hodně štěstí, Marlene. Jsem rád, že ses probrala," řekl mi chlapec s obličejem plným jizviček, ten druhý se na mě skoro ani nepodíval.