Myslím, že každý z nás chtěl vždycky znát příběh střeštěného a vždyrozcuchaného Jamese, tichého avšak velmi chytrého Remuse, dokonalého Cassanovi s těžkou minulostí Siriuse, nepolevující a nadané Lily a zlomeného Severuse. Ke všem jsem si dovolila p...
„Siriusi," vydechl někdo ze směru dívčích ložnic. Otočil jsem hlavou, abych původce viděl.
„Já vás tu nechám být," usmála se na mě Lily, zvedla se a odcupitala do dveří za blondýnkou. Z úst mi uteklo uchechtnutí a zakroutil jsem hlavou. Nervózní pohled dívky s modrýma očkama se zabodl do země.
„Řekneš mi něco, nebo..." protáhl jsem poslední písmenko do neznáma. Mé vnitřní já mi nedalo a chtělo ji potrápit. Opatrně se rozešla ke mně. Objala si ruce a stále koukala na podlahu.
„Jen mi došlo, že jestli byl ten pes ty, tak jsi...tak jsi slyšel všechno," donesl se mi k uším smích, který doopravdy mířil ode mě.
„Nic to nebylo, neboj. Budu dělat jako že se nic nestalo," mrknul jsem na ni. S nádechem přikývla a přitakala mi. Vypadala velmi smutně, tak jsem povzbudivě pousmál a došel až k ní. Schovala se mi do náruče. A já kolem ní obmotal své velké ruce.
„Děkuju," vydechla.
„Nemáš za co. Nemusíme z toho dělat něco velkého. Chápu, že se o tom určitě nechceš bavit," odtáhl jsem ji a ušklíbl se na ni.
„Asi, asi už radši půjdu. Zítra se uvidíme," rozloučila se zrychleně a utekla mi do pokoje. Obrátil jsem oči v sloup. Proč se takhle chová? Ptal se mě mozek a já neměl nic než zápornou odpověď.
Další den
„Vstávejte okamžitě!" uslyšel jsem Remusův křik. Rozlepila se mi víčka a já zamrkal. Z úst se mi vydralo zívnutí a celé mé tělo se skroutilo v protažení.
„Ty toho nikdy nenecháš, co?" optal jsem se ho se skoro vražedným pohledem v očích. Nedobrovolně jsem shodil nohy z postele a následně se na ně pokusil i postavit. Hůlka v ruce mi přeměnila pyžamové kalhoty na černé džíny, bílé tričko a koženou bundu. S Jamesem a Remem jsme došli do Velké síně. Všude spousta křičících studentů jako vždy, vraždící pohledy Krystal mě stále provázely. Mě ale nic náladu nekazilo. Nic z toho. Můj dnešní největší problém byl, že nepřipravili opečené bagetky.
„Siriusi, když už jsi zase s námi, musím se zeptat," začal Remus trochu sklesl. Hned jsem si uvědomil, co potřebuje. Od našeho příjezdu je to už druhý úplněk. První proběhl bohužel hned první den, co byl zahájen náš šestý ročník. „Reme, jak sis vůbec myslel, že se musíš ptát? Já si jsem naprosto vědom, že večer proběhne velký okamžik," mrknul jsem na světlovlasého Nebelvíra s úšklebem. Pokusy o odlehčení situace stejně nikdy nevycházely. Ještě aby ano. Jeden z nejnevinnějších a nejochotnějších lidí, které znám, se každý měsíc musel přeměňovat na nejohavnější stvoření na světě. Nejhorší na tom všem bylo, že on té kletby nelitoval kvůli neskutečné bolesti, ale kvůli tomu, že se bál, komu může ublížit. Mladý vlkodlak se jen děkovně pousmál a pustil se do jídla.
Naše první hodina byla Obrana proti černé magii. Všichni tři jsme doběhli do třídy jako jedni z posledních, protože naše dnešní snídaně se náhle prodloužila. Naštěstí profesor Bailey, ten nás učil Obranu, byl jako vždy ještě někde ve svém kabinetě. Posadili jsme se s Jamesem do poslední lavice, co zůstala jako poslední prázdná. Jakmile se naše těla svalila do nepohodlných židlí, rozrazily se dveře od učebny.
„Máme skluz, takže rychle vstávejte. Nemáme moc času," rozhlašoval mladší, hnědovlasý bystrozor. Studenti i Zmijozelu i Nebelvíru se zvedli a utíkali na strany místnosti. Každý totiž utíkal před jezdícími lavicemi.
„Snad vás bude dnešek bavit. Takovéto hodiny jsou vždy připravené pro šesté a sedmé ročníky. Myslím, že jak k NKÚ tak i do života se vám hodí hlavně praxe. Kouzla si zapamatujete rychleji a ve spoustě z vás to probudí jakousi touhu po vítězství. Abych přešel k jádru věci...Ode dneška si v pátky a pondělky budeme dávat souboje, úterý a čtvrtky proběhnou také praktické hodiny ovšem samostatné a středy se pokusíme udělat tu nudnou část ze školních osnov," ušklíbl se na nás. Bailey byl asi naprosto nejlepší profesor v Bradavicích. Já i James s Remem jsme jím byli tak okouzleni, že nás inspiroval k dalšímu zaměstnání. A ne, není to učení. Je to jeho druhá práce a to Bystrozorství.
„Dívky ze Zmijozelu a chlapci z Nebelvíru přijdou ke mně," mával na nás se dvěma skleněnými miskami v rukou. Postavil nás do řady a my si po jednom vytahovali papírky se jmény.
„Lilith Dwainová," vyvolal první studentku ze zeleného pekla. Byl to stín naší Lily. Jakoby nestačila ta jména. Lilith Dwainová měla stejně zářivě zelené oči, na rozdíl od Lily však velmi úzké. Její vlasy nabíraly vybledlou oranžovou barvu, co nebyla ani zdaleka tak ohnivá jako naší nebelvírské krásky, „Lucy Hallová."
„Meredith Stevensová...Natalie Crossová Vivien Shieldsová a Clare Laurelová Suzanne Millsová a Lilien Evansová Bellatrix Blacková," má černovlasá sestřenka se zvedla a došla ke skleněné urně. Vytáhla papírek a se škodolibým úšklebem ho podala profesorovi, „a slečna Marlene McKinnonová." Blondýnka z mé koleje neochotně došla až k Belle. Nebál jsem se o ni. Už jednou Bellatrix zvládla, tak proč ne znovu. Po rozdělení i zbytku dívek jsme se rozzařovali my. První sáhl pro svého společníka Frank Longbottom.
„Frank Longbottom a pan Lestrange," vyhlásil Bailey a ukazoval na další studenty. Upřímně ignoroval jsem všechny, co šli přede mnou, takže si vlastně nejsem ani jistý, kdo s kým byl.
„Pane Blacku," vyzval mě. Já se konečně probral a vytáhl si svého protivníka, „Severus Snape." Po profesorově ohlášení jsme se i se Snapem vydali na kraj třídy k ostatním vybraným. Mezi nimi jsem odvodil páry svých spolužáků. Třeba Williama Browna, který stál s tím ohavným Bernardem Macnairem ze Zmijozelu, nebo Christopher Wood a George Goyle. Obrátil jsem se zpět, abych viděl, s kým půjde Remus a James.
„James Potter a Mark Flint," Jamesův výraz mluvil za něj. Chtěl jsem se rozesmát, ale můj zřejmě vše tušící kamarád na mě vrhl vražedný pohled dřív, než se mi smích stihl vydrat z úst. Poslední šel na řadu Remus, který vlastně vůbec tahat nemusel. Jeho protivník byl jasný. Proto bez nějakého velkého haló odešel na stranu společně s Luciusem Malfoyem.
„Dobrá, dobrá! Poslouchejte! Jsou tu dvě ohraničená místa. Vždy bude zároveň bojovat chlapecká a dívčí dvojice. Samozřejmě z bezpečnostních důvodů nemůžete být jen tak. Proto zde máme tyto dva kruhy, uvnitř nichž se bude váš souboj odehrávat. Půjdete popořadě stejně, jako jste si chodili vybírat své protivníky. Abychom vše stihli, budu každému odpočítávat deset minut. Pokud zůstanete oba neodzbrojeni, končíte remízou. A nakonec, abyste byli pořádně motivovaní, za vítězství uděluji 20 bodů, za remízu po té 10 bodů. Můžete si spočítat, že tahle hodina je pro vás výhodná, jen když se budete pořádně snažit," dokončil svůj monolog a vyčaroval přesýpací hodiny. Dál pozval první účastníky do kruhů a řekl:
„Jde jen o odzbrojení, ne zmrzačení. Prosím buďte opatrní." Souboje mohly začít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lumos
Ahojky :3 znovu :D doufám, že tahle kapitola trochu stojí za to a že jste natěšeni na další díl :D nejdřív jsem chtěla souboje začít už teď, ale nakonec mě napadlo - co to useknout těsně před :D :D no a tak to nakonec dopadlo :D
Další věc kterou chci zmínit je obsazení, do kterého přidám i profesora Baileyho. Já v něm už od začátku viděla Matta Davise, ale pokud by vás napadl někdo jiný určitě napište :) budu moc ráda, když obsadím někoho, kdo by se líbil i vám :)
A jako poslední věc je to, že jsem chtěla udělat Charakter ask :) vždycky mi to přišlo jako super věc, ale moje příběhy většinou nikdo nečetl takže.... :D ale teď by mě zajímalo, jestli byste měli zájem :) Napište do komentářů a já budu moc ráda za ohlas :)
