Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Když zastavili před školou, Jessie vyskočila z auta ještě předtím, než Stiles vypnul motor.
„Hej! Mám pocit, že si zasloužím aspoň malé poděkování!" Lamentoval, zatímco Jessie se proplétala davem studentů, kteří proudili do školy. I když by to nikdy nepřiznala, pozdní příchod (i potom všem, co prožili - nebo možná právě potom všem, co prožili) pro ni znamenal určitý druh katastrofy. Stále dbala na to, aby měla dobré známky, které by ji zajistili alespoň částečné stipendium. I když - ne, že by se zrovna ona mohla strachovat - díky jejím atletickým výsledkům by ji stipendium nabídla každá druhá univerzita ve Státech.
Ale právě otázka univerzit a blízké budoucnosti ji naháněla hrůzu.
Celý život žila na malém městě, obklopená rodinou a přáteli. Představa, že by to všechno měla opustit a rozjet se třeba na druhou stranu země a začít žít nový život... bylo to až příliš strašidelné, ale zároveň, až příliš reálné. Nebyla to otázka několika let a měsíců. Byla to otázka týdnů.
Bylo otázkou týdnů, kdy opustí Beacon Hills, kdy opustí svého bratra, kdy opustí Stilese, kdy opustí mámu a kdy opustí všechny přátelé, které si tu našla.
Hlasitě si povzdychla a pokusila se tyhle myšlenky vytěsnit ze svojí hlavy.
Konec konců - jsou i vzpomínky, které ráda nechá v Beacon Hills.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jessie seděla v přízemí v obývacím pokoji, spokojeně schovaná pod dekou. Jedním okem sledovala televizi, ale v ruce držela svůj mobilní telefon a neustále kontrolovala nejrůznější sociální sítě.
Zítra je čekal první den druhého ročníku na střední, a zatímco její bratr věnoval svůj volný čas usilovným přípravám na letošní první trénink lakrosového týmu, ona přemýšlela, jestli tohle bude to první září, které vše změní.
Kromě dvou potrhlých přátel, z nichž jeden byl její vlastní bratr, měla i další kamarády. Ve škole nikdy neměla problémy se známkami, i když ji to doma stálo občas až moc síly. Věnovala se také sportu - běhala přespolní závody, ale i její časy na atletickém ovále nebyly k zahození. Jenže ona měla stále pocit, že ji něco chybí. Že se jen za něčím honí a něco velkého ji celou tu dobu utíká.
Z myšlenek ji vytrhl její bratr, který seběhl z patra, oblečený jen do krátkých kalhot, které měl k lakrosovému dresu a do mikiny s kapucí, kterou měl dramaticky přehozenou přes své husté černé vlasy. Jenže to nejzvláštnější bylo to, že v ruce držel baseballovou pálku a krok po kroku se blížil k domovním dveřím.
Nechápavě se narovnala, odložila telefon na stolek a věnovala svému bratrovi pohled plný nepochopení.
„Co to sakra...?"
Jenže on ji umlčel prstem přitisknutým na rty a pokračoval ke dveřím.
Když se Jessie konečně rozhoupala a vylezla z bezpečí pohovky, uslyšela z verandy hlasitý výkřik. Zrychlila krok a během několika málo okamžiků byla venku. Jenže místo nebezpečí jí tam čekal jen její bratr s baseballovou pálkou a Stiles, hlavou dolů visící z jejich střechy.
