Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Ulice byly několik let opuštěné, mezi lampami visely staré nápisy lákající na zahradní slavnost. Dveře do několika domů byly otevřené, všude bylo plno grilů. Některé stály na nohách a některé se jen tak povalovaly na chodníku.
Před domy stály stolky, kolem kterých byly poskládané židle. Na některých ležely noviny, na některých prázdné talíře a skleničky.
Na ulicích bylo spoustu nepořádku.
Jessie se nechápavě podívala na Lydii, která šla hned vedle ní.
„Tohle je to město, které jsem viděla v zrcadle."
„A to jsi ho viděla takhle?"
„Ne..." Lydie zavrtěla hlavou a rozhlédla se kolem sebe. Z pohledu na opuštěné město ji vstávala husí kůže po celém těle. Rychle se otřepala a znovu promluvila: „Byla tady slavnost. Spousta lidí."
Scott rázně přikývl a zastavil.
„Asi bychom se měli rozdělit. Třeba budeme mít štěstí a někdo z nás najde něco užitečného."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jessie se nedokázala uklidnit. Neustále přecházela po veterinární klinice tam a zpátky. A zase tam a zase zpátky. Když se na chvíli posadila, nohou nervózně klepala o podlahu. V pravidelných intervalech se vždy zastavila u vany se Scottem a hned poté se otočila ke Stilesovi.
Děsilo ji, vidět je v tomhle stavu.
Pod kostkami ledu jen stěží prosvítal obrys jejich těl.
Nebyla si jistá, kolik času uplynulo, ale věděla, že je to příliš dlouho.
„Jak dlouho ještě?" zeptala se a hlas se ji lehce zatřásl.
Deaton ji neodpověděl, protože sám neznal odpověď.
Jenže Jessie jeho mlčení ještě víc vystrašilo. Bez dalších slov vyběhla z veterinární kliniky a zastavila se, až ji teplý vzduch pohladil po tváři. Opřela se zády o chladnou stěnu budovy a schovala si obličej do dlaní. Cítila, jak se ji oči plní slzami a zoufale se snažila nerozbrečet.
„Jessie?"
Zvedla pohled a spatřila před sebou Isaaca.
„To bude dobrý, kočko."
„Kočko?" zeptala se nechápavě. Jenže on jen pokrčil rameny. Na první pohled vypadal, že mu je celá ta situace vlastně... tak nějak jedno. Ale ona už dokázala proklouznout pod slupku jeho obličeje bez výrazu. Prozradil ji část svého tajemství a ona díky tomu lépe chápala jeho proplánovanou lhostejnost.
