Vzpomínky /Teen Wolf FF/

58. Útěk z Eichen House

Byla... byla... to ona.
Samozřejmě, že to byla ona. To ona sevřela svojí dětskou pěstičku a veškerou sílou svého drobného, čtyřletého těla vložila do té rány, která skončila ve Stilesově obličeji. Pamatovala si jeho překvapený výraz v obličeji. Na krev, která mu kapala z obličeje. Na to, jak se ji několik dní a týdnů vyhýbal. Na jeho omluvu v podobě čokolády. Na to, jak s ní pak jednal úplně jinak. Už se ji nikdy nesmál. Ta rána dokázala, že ona není jen další holka ze školky. Byl to začátek jejich přátelství...

Udusíte mě.
Ten tichý hlas, uslzené oči.

Zlomené dítě, kterému umřela matka.

Schované v náručích svých nejlepších přátel.

Táta a celé jeho oddělení jsou v lese a hledají tam mrtvolu!
Ta věta, která navždy změnila jejich životy.

Tvůj bratr je zatracenej vlkodlak!
A okamžik, který si bude navždy pamatovat.

Nebuď taková holka!
Ona nikdy nebyla taková holka. Celé své dětství strávila ve společnosti těch dvou bláznů. Snažila se je přemluvit ve společné hry s panenkami, ale její hlas nikdy neměl takovou sílu. Místo toho běhala venku po lese, střílela imaginárními náboji, hrála videohry, které ji nikdy nešly.

Ale kopat v noci údajný hrob?

To přece po ní nikdo nemohl chtít.

Pokud ten nikdo nebyl její bratr nebo Stiles.

Jsem zasranej Robin.
Ruce složené na hrudníky, rty pevně sevřené k sobě, odvrácený pohled.

Tak se tvářil pokaždé, když byl naštvaný. Když se ucítil uražený. Když se cítil nedoceněný.

Když v kině koupila sladký popcorn místo slaného a nakonec ho snědla celý sama, protože ani on, ani Scott si na protest nevzali jediný kousek, přestože svojí třetinu zaplatili.

Když mu omylem odinstalovala oblíbenou hru z počítače a vymazala tím všechny jeho skóre, které, podle jeho slov, už nemůže nikdy nahrát zpátky.

Když do maratonu špatných filmů propašovala Deník Bridget Jonesové a oni se na to museli podívat, protože by jinak prohráli celý maraton.

Nezáleželo, jestli jeho křivda byla oprávněná nebo ne. V jeho očích stačilo málo, aby se tvářil stejně jako ten večer, kdy ho Scott nechal sedět v autě, zatímco sám se vydal po vlastních stopách na opuštěné školní parkoviště, aby se vloupal do typicky žlutého autobusu.

Teď už je stejně pozdě vycouvat.
Jeho úsměv z toho večera, kdy Scott poprvé přivedl Allison mezi ně.

Prober se!
Při vzpomínce na první setkání s alfou Jessie naskočila husí kůže i teď. Jak moc se od té noci změnila... A možná... možná by tady právě teď neseděla, kdyby ji tu noc nevlepil facku.

Pravá tvář ji zahořela bolestí, jak ucítila jeho dlaň na své tváři.

Ta bolest byla čerstvá.

A přesto se to všechno stalo tak strašně dávno.

Tak strašně dávno.

Tvoje ségra je na sračky.
Dokázali se bavit i bez alkoholu, ale díky Stilesově umění na výrobu falešných dokumentů nikdy neměli problém sehnat flašku. Pokud teda opustili Beacon Hills, protože synovi šerifa nikdo nikdy nic neprodal. Nikde.