Vzpomínky /Teen Wolf FF/

31. Sourozenci jiných rodičů

Pokoj začal být náhle zaplavován. Voda stékala ze stropu dolů po stěnách a na zemi rychle začali vznikat velké kaluže.

„Mám další halucinaci?" zeptala se Jessie nechápavě a zacouvala ke Scottovi k Malii.

„Jestli jo, tak máme všichni stejnou," zamumlal Scott a nechápavě se rozhlížel po celém pokoji, jakoby se snad snažil najít zdroj veškerých problémů. Jako kdyby stačilo zatáhnout za nějakou páčku, zmáčknout tlačítko a voda by přestala téct.

„Vím, že ty nezaútočíš na osmiletého kluka, ale já s tím problém nemám," zavrčela náhle Malia a než ji stihl někdo zastavit rychlými a ráznými kroky zaútočila na Caleba. Když byla jen pár kroků od něj,  zastavila se.

Podlomila se ji kolena a ona přistála na všech čtyřech. Zhlasita zakašlala a z úst vyplivla vodu. Nechápavě se otočila na Jessie se Scottem a dál pokračovala v dávení.

Jessie nezaváhala ani na chvilku a rozběhla se směrem ke své kamarádce. Opatrně ji položila ruce na záda a snažila se dívku před sebou uklidnit. Malia lapala po dechu, vykašlávala vodu a zoufale hledala pomoc právě u Jessie.

„Klid, Malie, klid. Musíš se uklidnit, ano?"

Dívčiny oči krátce zasvítily ostře modrou barvou a Jessie si byla jistá, že kdyby mohla, zavrčela by na ni. Malia měla problém udržet své kojotí já schované pod povrchem a v posledních dnech a týdnech s tím měla ještě větší problém, než normálně. Jenže teď Jessie potřebovala, aby se uklidnila.

Aby přestala zoufale a nesouvisle lapat po dechu.

„Malie, poslouchej mě, až to skončí, můžeš mě rozdrápat na malé kousíčky, ale teď se musíš uklidnit,ano? Ano?!"

Scott stál mezi oběma dívkami a drobným hochem.

„Calebe, co se to děje?"

„Topí se. Topí se jako já, abyste tu se mnou mohli zůstat už navždy."

Klučina se usmál a úsměv se mu protáhl ještě více, když i Scott se náhle rozkašlal dusivým kašlem. Podobně jako Malia se svezl na všechny čtyři a zoufale lapal po dechu.

„Sco-..." Jessie se výkřik zaseknul v hrdle.Místo slov pak vykašlala vodu.

Docházel ji dech, mnohem rychleji než Scottovi s Malií.

Zoufale bojovala s neviditelným nepřítelem. Lapala po dechu, snažila se uklidnit, ale nic nezabíralo. Měla vodu všude, úplně všude.

A když už měla pocit, že každou sekundu propadne do bezvědomí, všechno ustalo. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem sebe.

„Jseš v pořádku?" slyšela bratrův hlas, ale nezmohla se na nic jiného, než na prosté pokývnutí.

„Máma říkala, že můžete jít."

Nečekali na nic dalšího. Malia popadla zmatenou Jessie z jedné strany a Scott z druhé. Jessie sotva pletla nohama a za těma dvěma do slova vlála.

Zastavili se až před domem, kde je již čekala Lydia.

Jessie se zapřela rukama o své stehna a konečně dopřála svým plicím dostatek kyslíku.

„Víte, že můžete jít s námi," zeptala se Lydia Lenore, která stála na prahu svého domu a se smutným úsměvem na tváři sledovala podivnou čtveřici před sebou.