Vzpomínky /Teen Wolf FF/

15. Výstřel naslepo

Zatímco zbytek Scottovy smečky se snažil najít způsob, jak zabránil Divokému honu, aby odnesl půlku Beaconhillské střední školy, Jessie se nepřestávala honit za přízrakem jménem Stiles. Byla tím úplně posednutá a nenechala si to od nikoho vymluvit. Byla přesvědčená, že Stiles existoval a ona jen musí přijít na to, jak si na něj vzpomenout.

Gwen si na svoji sestru pamatovala, i když ji Ghost Rideři odnesli. Snažila se přijít na to, jaký je mezi nimi rozdíl, ale dlouho ji nic nenapadalo. Až po několika dnech si vzpomněla, že Hayden zmínila náramek, který její spolužačka nosila. Gwen tvrdila, že ji ho dala její sestra.

Strávila několik bezesných nocí tím, že přemýšlela o písmenku na svém krku.

Věděla, že je od něj.

Ale proč si nedokázala vzpomenout?

Ničilo ji to, každý den víc a víc.

Scott ji ze všeho vynechával, i když věděla, že potřebuje její pomoc. Nebyla sice vlkodlak, přesto byla stále součástí smečky a pokud byla smečka v ohrožení... Musela se za ni postavit. Právě proto se vypravila navštívit šerifa Stilinského. Potřebovala odpovědi a věděla, že je nemůže dostat od nikoho jiného, než od něj.

---

Stála v jeho kanceláři, ale on kroutil hlavou.

„To je nesmysl, Jessie."

„Ne... Pokud Stiles skutečně existoval, musel za sebou něco zanechat. Nemůžete jen tak vymazat člověka!"

„A proč mi chceš prohledat byt?"

Jessie neodpověděla, jen sklopila pohled. Měla slzy na krajíčku.

Nemohla to říct nahlas. Nemohla říct, že si myslí, že Stiles byl šerifův syn.

Muž naproti ní si ale hlasitě povzdechl a pokynul ji, aby si sedla na židli naproti němu. Ona ho poslechla, hlavu ale měla stále sklopenou.

„Víš, před pár dny jsem šel do garáže, už ani nevím, pro co. Z ničeho nic na mě vypadla baseballová pálka a já automaticky vykřikl jeho jméno."

„Stiles," šeptla tiše a konečně zvedla pohled.

Přikývl, ale víc nic neřekl.

Opatrně zkoumala výraz v jeho obličeji, ale zdálo se, že je ještě víc zmatený, než ona. Po chvíli ticha se hlasitě nadechl a zvedl se ze židle.

„Claudia je doma, zavolám ji, aby věděla, že přijdeš."

---

Procházela se po téměř prázdném domu a zkoumala každý kout. Neustále zvedala jednu fotku za druhou, ale na všechny byla jen Claudia a šerif.

A právě tmavovlasá žena středního věku z ní celou dobu nespouštěla oči. Byla neustále kousek za ní, kontrolovala každý její pohyb. Jessie z toho byla nervózní, ale nic neřekla. Ona byla na návštěvě, mohla být ráda, že ji vůbec pustila dovnitř.

„Můžu ti nějak pomoct?"

„Ne... Já... Asi bych měla jít."

„Dobře."

Skutečně chtěla odejít, ale na poslední chvíli se zastavila na chodbě. Dostala se do zdánlivě slepé uličky. U zdi byla postavěná komoda a na protější straně bylo pověšeno několik obrazů.