Vzpomínky /Teen Wolf FF/

17. Letní měsíce

Jessie seděla na hodině biologie, ale úplně ignorovala výklad učitelky před sebou. Scott, který seděl vedle ní, ji sledoval bedlivým pohledem a když se ji vyučující na něco zeptala, musel do ní zabodnout loket, aby se vrátila zpět na zem.

Zmateně zamrkala očima a pak bez vysvětlení vyběhla ze třídy.

„Já..." Scott se začal rychle zvedat, sledován nekompromisním pohledem profesorky. „...Měl bych zkontrolovat, jestli je sestra v pořádku." Přehodil si batoh přes záda a vyběhl za Jessie. Ta mezitím téměř doběhla na školní parkoviště. Divoce mávala rukama a křičela na muže z odtahové služby, který stál u starého džípu.

„Nemůžete to auto odtáhnout!"

„Můžu a odtáhnu ho."

Jessie zmateně zatěkala pohledem a pak na auto položila ruku. „Ale to je moje auto!"

Muž ji sjel pohledem od hlavy až k patě a nakonec zavrtěl hlavou. „Není to vaše auto."

„Ale mohlo by být!"

„Totiž,... je to moje auto," pronesl Scott, který konečně doběhl na parkoviště, „je to moje auto. Mám klíčky. Mám klíčky u sebe ve skříňce. Takže... Můžete odjet a já si doběhnu pro ty klíčky." Zeširoka se usmál, ale muže z odtahové služby o své pravdě nepřesvědčil.

„Hele, poslyšte – i kdyby to bylo vaše auto, já už s tím nic neudělám. Jak je to jednou na háku, tak to zůstane na háku."

„Ale..." Jessie se pokusila něco namítnout, ale Scott ji skočil do řeči.

„Co musíme udělat, abyste to auto tady nechal?"

„Zaplatit odtah."

„Kolik?"

„Sto padesát dolarů."

Jessie hned vytáhla peněženku a obrátila se na bratra: „Kolik máš?"

„Padesát dolarů."

„Dej mi je."

„Ale to je všechno, co mám! A když říkám všechno, myslím tím všechno..."

„Prostě mi je dej!" Vyjela po něm zprudka a natáhla ruku před sebe. Zmateně položil peníze na její dlaň a ona je podala muži před sebou. Pak vylovila z kabelky peněženku a podala mu další svazek bankovek. Muž si je spokojeně přepočítal a nakonec odpoutal auto ze svého stroje a odjel.

Jen co jim zmizel z dohledu, Scott vystartoval po Jessie: „Můžeš mi říct, co to mělo být?"

„Máme džíp."

Jednou rukou se dotýkala auta, hlavu měla bojovně vystrčenou vpřed.

„Jessie," oslovil ji jemně, ale ona jen zavrtěla hlavou.

„Ty peníze ti vrátím, slibuji."

„O to nejde. Jde o tebe."

„Já jsem v pořádku."

„Lžeš. Podívej se na sebe! Nemáme jediný důkaz, že Stiles někdy existoval. Ani to nezní jako opravdové jméno. Sama jsi říkala, že po sobě musel něco zanechat. Ale nic jsi nenašla. Honíš se za nějakým přízrakem, místo toho, abys řešila opravdový problém. Divoký hon odnesl půlku lakrosového týmu, Jessie! Potřebujeme tě. Já tě potřebuji."