Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Scotte!"
Jessie držela v jedné ruce tašku, ve které měla naskládané všechny věci z nemocnice. Ta ji vypadla z ruky hned v okamžiku, kdy překročila práh domu.
„Scotte!" Křikla ještě jednou, hlasitěji.
Z chodby se přemístila do dalšího pokoje a unaveně se jednou rukou opřela o jídelní stůl. Předklonila se, vlasy ji spadly do obličeje a ona si je volnou rukou zastrčila za ucho. Ze zadní kapsy od kalhot vytáhla mobilní telefon, ale ten byl stále beze signálu.
Strach a úzkost v ní ještě více narostla.
Věděla, že se něco blíží.
Že všichni jsou jen krok od otevřené války.
„Scotty!"
„Jessie?"
Div překvapením nenaskočila, když se její bratr z ničeho nic ocitl přímo před ní.
„Neříkej mi, že jsi teď zázračně získal ještě superrychlost," vydechla v momentě, kdy se její tep vrátil zpět k normálu a ona znovu popadla dech.
„Co tady děláš?"
„Přišla jsem vám... pomoci."
„Máš ležet!" Okřikl ji, jako kdyby malé dítě.
Jessie na okamžik sklopila pohled, protože se tak cítila. Jako tříleté dítě, kterému musí rodič vysvětlovat, jak se má správně chovat. Co může a co nesmí.
Jenže ona nebyl malé dítě.
A Scott nebyl jejím tátou.
Navíc – to ona byla o pár minut starší!
„Scotty, poslouchej mě, prosím."
Její bratr se nadechl k odpovědi, ale pohled do jejích očí ho dokázal umlčet. Zhluboka se nadechl a znovu se zadíval na svou sestru. Poslouchal tep jejího srdce, které utíkalo jako o život. Vnímal její úzkost, jako kdyby byla jeho vlastní. Cítil její odhodlaní, cítil její bolest. Všechny ty emoce, které se v ní mísily.
„Poslouchám," vyzval ji nakonec.
Ona si úlevně vydechla a hned spustila: „Když jsem byla v nemocnici, něco jsem slyšela. Vydala jsem se na chodbu, jenže všude ležely jen sochy. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, na co se dívám."
„Anuk-Ite."
Letmé přikývnutí.
Chtěla pokračovat, ale její pozornost upoutalo něco jiného. Ze schodů vedoucích do patra pomalu scházela Malia. Oblečená byla jen do trika, které bezpochyby patřilo Scottovi. Beze slov se postavila vedle něj. Jejich ruce se propletly v tichém gestu souznění.
Jessie nechápavě nakrčila obočí, pohled stále sklopený a upřený na jejich propletené ruce.
„A dál?" vyzval ji Scott s povzdechem. „Co bylo dál?" zeptal se znovu, aby si získal její pozornost.
