Vzpomínky /Teen Wolf FF/

62. Návrat ztraceného

Liam celou dobu vzrušeně vyprávěl o tom, čeho se stal svědkem. Jessie ho se zájmem poslouchala a snažila se představit, jak teď vypadá místní nemocnice. Podle Liama se proměnila na další nádraží – chodby se přeměnily na kolejnice vedoucí bůhvíkam a všude byly cedule hlásící další stanice i s předpokládaným časem příjezdu. A ten se nebezpečně blížil...

Jessie brzy pochopila, co to znamená.

Jejich svět kolidoval s nadpřirozeným světem Ghost Riderů. Hranice mezi nimi se stíraly. Nebyla žádná černá a bílá – vše se slilo do jedné barvy, černobílé.

„Zastav!" Křikla až příliš nahlas a příliš vysoko, když si uvědomila, že minuli její cíl. Nikdy neměla v úmyslu následovat Liama a Scotta do nemocnice. Měla svůj vlastní plán.

Scott zmateně zastavil uprostřed prázdné silnice. Sotva minuli ulici, ve které bydleli a on nechápal, proč Jessie trvá na tom, aby zastavil právě tady. Ona ale bez dalších slov a zbytečných omluv vyskočila z auta ven. S Liamem si stihl vyměnit jen letmý pohled, než oba následovali jejího příkladu.

„Co to děláš?" zeptal se nechápavě, když stanul vedle ní.

„Já s vámi nemůžu," odpověděla mu po pravdě a záměrně se vyhýbala tomu, aby mu pověděla, co vlastně má v úmyslu.

Liam stál vedle Scotta a zkoumal ji pátravým pohledem.

Neuniklo mu, jak rychle bije její srdce. Adrenalin ji proudil v krvi a dodával ji tolik potřebné odvahy. Stála naproti nim, ruce založené na hrudníku. Vypadala sebejistě, přesto nervózně těkala pohledem a Liamovi ta maličkost neunikla. Zmateně se otočil a v okamžiku pochopil, co bylo a je jejím plánem.

O ulici minuli dům McCallů, ale jen o několik metrů dál, hned na konci ulice, byl dům Stilinských. A Liam nepochyboval, že její kroky vedou přímo tam.

„Vzpomněla sis?" zeptal se potichu, snad jako kdyby se bál, že svou otázku poruší to podivné ticho a rozhovor beze slov, který mezi sebou vedli sourozenci McCallovi.

Jessie ta otázka překvapila nepřipravenou.

Rychle zamrkala a stočila svůj pohled na Liama.

Místo odpovědi jen přikývla.

„A teď... teď ho chceš jít hledat?" zeptal se znovu Liam a Jessie znovu přikývl.

Scott překvapeně zalapal po dechu a rozhlédl se kolem sebe, jako kdyby si až teď uvědomil, kde vlastně je.

„To nemůžeš, Jessie," oponoval jí téměř okamžitě.

„Můžu a musím, Scotty. Vím, co jsem viděla. Vím, že tady někde je. A vím, že ho musím najít. Ty světy kolidují, Scotty. Mým úkolem není zachránit celé město. To je tvůj úkol, bráško. Ty máš sílu a schopnosti na to, abys to dokázal. Abys zase jednou všechny zachránil. Já musím zachránit jeho. Tohle... Tohle je můj úkol," vydechla ztěžka a pohledem se přitom zabodla do svého bratra, jako kdyby záleželo na jeho slovech.

Jenže nezáleželo.

Jessie byla rozhodnutá a nikdo a nic ji nemohlo zastavit.

A Scott to věděl.

Viděl to v jejích očích. Cítil to v jejích slovech.

Nezbývalo mu nic jiného než s povzdechem kapitulovat.

„Slib mi, že budeš opatrná."

„Jako vždycky, bráško." Zeširoka se na něj usmála.

„Toho se právě bojím," zamumlal trpce Scott a ona neměla jinou odpověď než jen další úsměv, stejně široký jako ten předchozí.