Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Scott seděl v nemocniční chodbě, obličej schovaný v dlaních. Stále se třásl a nebyl schopný pochopit to, co se stalo.
Mohly uplynout jen minuty, od toho okamžiku, kdy všichni stáli v jejich kuchyni a snažili se pochopit Gerardův plán. Mohly to být hodiny od okamžiku, kdy je ostrý Lydiin výkřik už příliš pozdě varoval.
Stále to viděl.
Tříštící se sklo.
Rafael, ležící hned u dveří. Ve své ruce držel služební zbraň a alespoň chvíli se snažil opětovat střelbu. Ochránil svou rodinu. Jeho noha krvácela, on ale vypadal, že necítí žádnou bolest. Obličej měl bez emocí. Mluvily za něj jeho oči. Pátral pohled po Melisse a Jessie.
Melissa, jeho máma. Argent ji chránil vlastním tělem, když ji schoval do pevného objetí a v okamžiku ji, jako dobře cvičený voják, kterým bezesporu byl, strhl pod stůl, kam se žádné střely nemohly dostat.
Ale bylo již příliš dobře.
Melissa se držela za ránu na svém boku, krev ji protékala mezi prsty a její nemocniční uniforma se rychle zbarvovala do nepřirozené, temně rudé barvy.
Jessie.
Jeho malá sestřička.
Jeho odpovědnost.
A on to nezvládl.
Nezvládl se o ní postarat.
Pevně stiskl víčka k sobě a jeho ramena poklesla ještě o něco níž. Jako kdyby na nich stála váha celého světa. Jen na něm. Jako kdyby Jessie byla celý svět.
Malia seděla vedle něj v tichosti.
Nevěděla, jak se chovat.
Jak mu vyjádřit podporu. Jak mu říct, že všechno bude dobré.
Cítila jeho úzkost jako by byla její vlastní.
Opatrně mu přejela prsty po rameni a on zvedl pohled jejím směrem. Seděl vedle ní, ale ona věděla, že ve skutečnosti je někde jinde.
Natáhla se po jeho ruce a pevně ji sevřela do své dlaně.
Scott sklopil pohled a zadíval se na to, jak vypadaly jejich spojené ruce.
Malia jeho ruku stiskla ještě pevněji.
„Co... co když to nezvládne?" špitl do ticha mezi nimi Scott. Sotva otevřel ústa.
Malia chvíli s odpovědí váhala. Nebyla si jistá, jestli existuje dobrá nebo špatná odpověď. Nebyla si jistá, jestli vůbec existuje odpověď. Po chvíli si nahlas povzdechla a zkoumavě přejela bříškem prstu po kloubech Scottovy ruky, kterou stále pevně držela ve svých dlaních.
„Když... Když umřela Kylie, trvalo mi několik dní a týdnů, než jsem si uvědomila, co se stalo. Že už tady není. Že už se na mě neusměje. Byla jsem její starší sestra a najednou jsem nebyla nic. Co jsem taky měla být? Zklamala jsem, nedokázala jsem ochránit. A hůř – byla moje chyba, že umřela. Pořád na ni myslím. Občas si představuju, jak by vypadala. Co by dělala. Jestli by se pořád smála mým vtipům. Pořád... pořád je tady se mnou." Volnou rukou si ukáže na hrudník a nepatrně se usměje. „A vím, že mě nikdy neopustí. Pořád tady je a pořád tady bude. A nic to nemůže změnit."
