Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ani jeden z nich nepromluvil celou cestu domů. Jessie chtěla zůstat s Liamem, ale Scott ji dokázal i beze slov přemluvit k tomu, že lepším rozhodnutím bude nechat ho o samotě. Na rozloučenou ho jen objala, a nakonec skutečně následovala svého bratra domů.
V ničivé mlčenlivosti pokračovali i tam. Scott zmizel v jejich společném pokoji a Jessie se schovala pod peřinou. Ale i když se usilovně snažila ztratit se ve vlastních snech, i když tiskla víčka pevně k sobě, kýžený spánek stále nepřicházel.
Nakonec to byl telefon, který ji vrněl pod polštářem, který ji byl záminkou k tomu, aby vyběhla z bezpečí pokoje.
Přehodila přes sebe mikinu a vykradla se na verandu. Telefon už dávno přestal zvonit, ona ale vytočila číslo zmeškaného hovoru znovu a se sevřeným žaludek přiložila telefon k uchu.
Nechtěla s ním mluvit, ale zoufale potřebovala slyšet jeho hlas.
„Héj! Kytičko moje!" Veselý hlas, hlasitý smích. Jessie slyšela hluk a tlumenou hudbu v pozadí.
„Jsi opilý?"
„Ne. Já nepiju."
„Lháři," obvinila ho se smíchem.
„Možná trochu. Ale fakt trochu. Jack z osmičky pořádal narozeninový večírek. A protože jsem neměl žádný dárek, musel jsem se s ním napít. Několikrát," vysvětloval zmateně a jazyk se mu pletl.
Jessie se nahlas zasmála. „Nemusíš mi to vysvětlovat, Stilesi. Jsem ráda, že se bavíš."
„A to je právě ono, Jessie!"
„Co je to ono?"
„Já se nebavím."
„Teď lžeš."
„Ne vážně. Jsem úplně na sračky a místo toho, abych tančil a smál se s ostatními, nedokážu myslet na nic jiného než na to, jak moc bych si přál, abys tady byla se mnou."
„Asi to nechápu," zamumlal zmateně a ona se musela znovu usmát. Zavrtala se hlouběji do své mikiny a podobně jako on zatoužila potom, aby najednou seděl vedle jejího boku, schoval ji do objetí a zahřál ji.
„Jsi sentimentální opilec, Stilesi."
„To bylo kruté. Bolí mě z toho prohlášení u srdce."
„Tak polož ten telefon, vypni ho a běž se bavit. Bez tebe tam musí být strašná nuda."
„To asi jo." Zasmál se. Zvuk jeho smíchu ji rezonoval celým tělem a byl v dokonalém protikladu k tomu, jak moc bídně se cítila.
