Vzpomínky /Teen Wolf FF/

/Vánoční speciál/ - Malé a velké zázraky

Šerif Stilinski si první Vánoce bez své manželky dokázal jen těžko představil. Uplynulo teprve pár měsíců od její smrti a on jen stěží stál na nohou. Představa, jak se bude muset usmívat a přetvařovat před svým synem, tvářit se, že je všechno v pořádku, a že vlastně ani jeden z nich není ve skutečnosti smutný, mu naháněla hrůza.

Přesto ale slíbil sám sobě, že se o to aspoň pokusí.

Společně vyzdobili dům, společně koupili vánoční stromeček a společně na něj pověsili všechny ozdoby.

Ale ani jeden z nich se přitom neusmíval.

Oba dva to dělali tak nějak... z povinnosti.

Snad si mysleli, že pomáhají tomu druhého, oba dva se předháněli v tom, kdo se dokáže tvářit více šťastný, ale oba dva prohrávali.

Jenže...

Vánoce jsou svátky malých a velkých zázraků.

Svátky, kdy nikdo nepláče, svátky veselí.

Melissa šerifovo zoufání sledovala z dálky, přesto se pokaždé ptala, jak to všechno zvládne, a jestli nepotřebuje s ničím pomoci. I když ji šerif neustále odmítal, lépe než kdokoliv jiný, věděla, jak bolestivé dokážou Vánoce být a kolik přemáhání stojí, aby byl před dětmi stále úsměv na tváři.

Právě proto celou dobu osnovala tajný plán.

Na boží hod probudila obě své děti v nekřesťanskou hodinu.

Scott a Jessie nejdříve rozespale posedávali na posteli, ani jednomu z nich se nechtělo z bezpečí teplé postele. Jenže Melissa dobře věděla, co na její děti platí, a tak stačilo jen jednou poznamenat, že dole už čekají dárky a najednou byli oba dva vzhůru a předháněli se na chodbě, kdo bude u stromečku první.

„Mami?" zeptali se oba dva téměř zároveň, když doběhli do přízemí a pod stromeček nic nebylo.

„Santa tady ještě nebyl?" zeptala se Jessie zmateně, zatímco Scott se po čtyřech plazil kolem stromečku, aby zkontroloval, jestli náhodou někdo z nich něco nepřehlédl.

„Ale byl!" Pronesla Melissa zvesela a zpoza gauče vytáhla velkou tašku, která byla plná dárků. „Ale nechal nám tady spoustu věcí, které nejsou naše, tak je musím zanést tam, kam patří!"

Jessie i Scott se netvářili nadšeně. Uraženě si ve stejném gestu založili ruce na prsou, nakrčili nosíky a zavrtěli hlavou.

Melissa se ale jen usmála.

„Jsou to dárky pro Stilese a šerifa, cožpak nechcete rozbalovat dárky společně se svým kamarádem?"

Dvojčata po sobě švihla pohledem, jako kdyby se navzájem potřebovali ujistit, jak se správně zachovat. Nakonec oba rezignovaně přikývli, ve snaze nevypadat zase tak moc nadšeně, protože.... Protože pořád musí čekat na dárky! Jako kdyby celý rok bylo málo.

„Ale mami... Musím se převlékat z pyžama?" zeptala se Jessie po cestě ke schodům. „Vždycky si rozbalujeme dárky v pyžamu!"

Melissa se jen usmála a zavrtěla hlavou.

„To je na tom nejlepší! Stačí, když si obujete boty, oblečete bundy a můžeme vyrazit!"

---

Chvíli trvalo, než se Melisse podařilo vzbudit šerifa, který teď nervózně postával v obývacím pokoji, zatímco Melissa rozmisťovala dárky pod stromeček a dvojčata skákala po pohovce.

„Melisso, vážně jsi nemusela..."

„Ale musela," zamumlala rozhodně, stále k němu otočená zády, stále skloněná nad dárky.

„A můžu ti něco nabídnout? Čaj nebo kávu?"

„Snídani mám v kufru od auta, můžeš pro ni skočit a prostřít na stůl!"

Šerif znovu přešlápl na místě, jako kdyby si nebyl jistý, jestli slyšel dobře.

„Je v kufru, je odemčeno, je tam i nějaké cukroví, tak si vezmi dvojčata a společně to nachystejte!"

Scott s Jessie oba vyběhli před dům, Noah Stilinski se váhavě vydal za nimi. Stále se ohlížel, jako kdyby nedokázal pochopit, co se to právě děje. Uvnitř jeho domu byla tahle podivná žena, nabitá energií, chystala dárky pod jeho stromeček a on měl z jejího auta vytáhnout její vánoční cukroví.

A to všechno dělala přesto, že doma měla dvě hyperaktivní děti, které se právě jako neřízené tornádo prohnali kolem něj, každý z nich v ruce držel jinou krabici.

Všechno to dělala pro něj.

A pro jeho syna.

Nikdo jí o to neprosil.

Dělala to proto, že chtěla.

Rychle se otočil zády k domu, sklopil zrak ke špičkám svých bot a hřbetem si rychle stíral slzy, které se mu najednou začaly řinout z očí.

A to si slíbil, že nebude brečet.

---

Jessie se nepěkným mánevrem dostala před svého bratra, když ho nevybíravě nabrala loktem do žeber ve snaze dostat se před něj v závodu, který nesl název Kdo první vzbudí Stilese.

Rozrazila dveře do jeho pokoje, skočila mu na postel a začala skákat kolem něj.

Scott, stále částečně uražený, se k ní přidal hned vzápětí.

„Co tady děláte?" zeptal se Stiles, když ho jásot pokřikujících dvojčat konečně vzbudil. Oba přestali skákat a místo toho se posadili na postel.

„Jsou Vánoce!" odpověděla mu Jessie, jako kdyby to byla univerzální odpověď na všechno.

Stiles se zamračil, pohledem přeletěl ze Scotta na Jessie a zase zpátky na Scotta.

„Vy jste utekli?"

„Dovezla nás máma."

„Melissa je tady taky?" zeptal se nadšeně.

Jessie přikývla a seskočila z postele. Odhrnula peřinu, zatímco Scott se opřel do svého nejlepšího kamaráda ve snaze shodit ho z postele.

„Tak pojď už!"

„Jsou tam dárky!"

„A jídlo!"

Jessie se rozběhla ze dveří, Scott ji následoval téměř okamžitě. Jenom Stiles zůstal ještě chvíli sedět na posteli.

Slyšel nadšené hulákání obou svých kamarádů, slyšel šustění papírů, slyšel tóny vánočních koled, které se nesly z vedlejšího pokoje. Slyšel tlumený smích Melissy a slyšel hluboký hlas svého otce.

„Stilesi?" Oslovil ho šerif, který se z ničeho nic objevil na prahu jeho dveřích. „Kde jsi, synku? Všichni už rozbalují dárky."

„Nezdá se mi to, tati?"

Šerif se krátce zasmál. Pak vkročil do jeho pokoje, posadil se na kraj jeho postele.

„Nezdá, synku."

Stiles přikývl, jako kdyby o jeho slovech chvíli přemýšlel.

„Tak jo," pronesl nakonec, seskočil z postele, vyhnul se svému tátovi, zakopl o papuče a teprve potom se konečně rozběhl do pokoje, kde už na něj čekali dárky a jeho nejlepší přátelé.

---

Další krátký vánoční příběh, který určitě nevyšel v pátek, jak jsem slibovala. Takže už radši nic neslibuji.