Scott a Jessie McCallovi stojí před nejtěžším úkolem jejich života, na který jsem vůbec poprvé sami. V jejich životě jim najednou začne někdo chybět - někdo, kdo pro ně znamenal úplně všechno. A oni si teď nedokáží vzpomenout ani na jeho jméno...
Je...
Scott přišel z tréninku pozdě večer. Jessie seděla na své posteli, ale nespala. V ruce držela svůj přívěšek a nepřestávala si s ním hrát. Když její bratr vešel do pokoje, hned si všiml, že něco není v pořádku.
„Děje se něco?"
„Ne. Jo. Já... nevím." Zmateně zvedla pohled.
Přisedl si k ní na postel. „Jessie, neboj se. Dostaneš se na jakoukoliv výšku budeš chtít. Vždyť máš jedno z největších GPA v ročníku a určitě dostaneš i atletické stipendium a..."
„Tady nejde o školu, Scotty."
„A o co?"
Rozevřela dlaň, na které měla položené malé, stříbrné písmeno M, které normálně nosila neustále na krku.
„Proč M?"
„Cože?"
„Proč mám na krku písmeno M?"
„Já nevím, Jessie. Nosíš ho pořád, nikdy ho nesundáváš."
Zavrtěla hlavou a znovu sevřela dlaň.
„Mám pocit, že jsem na něco zapomněla. Že jsem měla něco udělat. Ten pocit mě sžírá už několik dní a já si prostě nejsem schopná vzpomenout, co to bylo. Prošla jsem všechny diáře, všechny kalendáře, dokonce jsem vlezla i mamce do mobilu, abych se ujistila, že jsem opravdu na nic nezapomněla..." Zvedla pohled ze země a zadívala se do bratrových očích, jako kdyby tam mohla najít odpověď. „Co to je, Scotty? Na co jsem zapomněla?"
„Já nevím, Jessie."
„A pak je tu to pitomé M! Proč sakra nosím na krku zrovna M?!"
Zvedla hlas a Scottovi neuniklo ani to, jak se ji zrychlilo srdce. Jemně ji uchopil za ruku a rozevřel dlaň, kde skrývala řetízek i s přívěskem.
„Myslím, že jsi ho někdy dostala od táty. Abys nikdy nezapomněla, že jsi McCallová."
Jessie zmateně zamrkala.
„Máš pravdu," uznala nakonec. „Já,... moc se omlouvám, bráško. Jsem... v poslední době prostě nejsem ve své kůži. Asi to bude ten konec školy, nebo nevím." Pokusila se o úsměv. On ji sebral z dlaně řetízek a znovu ji ho zapnul kolem krku.
„To je v pohodě, Jessie."
Ona však jen nesouhlasně zavrtěla hlavou.
„Musím se dát dohromady."
Lehce ji poplácal po rameni a pak se zvedl z postele, aby zamířil do koupelny. Ona mezitím vklouzla pod peřinu a ještě chvíli si hrála se stříbrným písmenem, které ji viselo kolem krku.
A Scott mezitím přemýšlel, jak ji má říct, že Mason dnes ve škole viděl Ghost Ridery a jak moc kvůli tomu potřebuje, aby se, podle jejích vlastních slov, dala znovu dohromady a pomohla mu ochránit jeho smečku, ale i celé město, před těmi podivnými jezdci.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
