Vzpomínky /Teen Wolf FF/

30. Nezvěstný

Následovali malé dítě dolů, do sklepa. Nacházela se tam herní místnost, která byla celá naplněná hračkami. Dominantou pokoje ale byla stará televize, která měla jako doplněk přehrávač na VHS kazety.

Chlapec stále držel Jessie za ruku, i když sestupovali schody do místnosti.

Jen co sestoupila z posledního schodu, pod nohami ji začvachtala voda. Celá místnost byla v podivném přítmí,protože okna byly z matného skla a dovnitř pustily jen nečekaně málo slunečního svitu.

Nejzvláštnější ale byla právě voda, která se nacházela... všude.

Jessie se nemohla zbavit přirovnání k vytopenému pokoji.

Jenže chlapec vypadal, že je všechno v pořádku.

Přešel celý pokoj a zastavil se až u televize. Poprvé pustil Jessie a to jen proto, aby z řady kazet vytáhl jednu, kterou poté zastrčil do přehrávače. Obraz na televizi se krátce zazrnil a poté se začal promítat film z videokazety.

Jessie koutkem oka zaznamenala, že Scott i Malia se snaží otevřít okna, ale ani jeden z nich nebyl úspěšný.

„Calebe, zlatíčko, pomůžeš nám ven?" zeptala se mile kloučka před sebou.

Ten ale neodpověděl a jen prstem ukázal na televizi.

Jessie udělala několik kroků zpět a postavila se mezi Scotta a Maliu.

V televizi byl malý Caleb.

Měl na sobě stejné oblečení, na tváři měl široký úsměv a byl plný energie. Záběry se rychle střídaly – tuhle byl Caleb s bublifukem, tuhle byl Caleb hrající na honěnou s člověkem schovaným za kamerou.

Jessie se brzy začaly jednotlivé záběry slévat dohromady.

Zavrtěla hlavou a znovu přistoupila k drobnému hochovi, který stál před nimi. Byl otočený k televizi a zájmem sledoval film, jako kdyby ho viděl poprvé v životě. Jessie si k němu přisedla a jemně jej chytla za ruky.

„Calebe, zlatíčko, poslouchej. My se musíme dostat pryč, musíme se dostat domů. Pomůžeš nám?"

„Musíte tu zůstat. To říkala mamka."

Natáhla jednu ruku a pohladila ho po tváři.

„Musíme domů. Našim maminkám by se po nás stýskalo, víš?"

„Teď jste doma tady."

Chlapec se ji vytrhl a otočil se zpátky k televizi.Jessie se postavila a znovu zacouvala zpět ke svým přátelům.

„Je to v nějakém hororu," zamumlala Malia.

„V hodně špatným hororu," potvrdila Jessie.

Snad na důkaz jejích slov se dveře do pokoje samy od sebe zavřely. S ohromující ránou, jak jinak.

„Koukněte na to datum."

Scott zvedl prst a ukázal na roh obrazovky, kde byla velkými písmeny a číslicemi vyvedena doba, kdy byl film pořízen. Jednalo se o srpen roku 1985.

„Calebe, kdy ses narodil?" zeptala se Jessie opatrně.

Chlapec dlouhou dobu mlčel a když se otočil směrem k nim, vypadal úplně jinak. Byl celý promočený, voda z vlasů mu odkapávala na ramena. Na tváři měl ten šílený úsměv, který dobře znali od jeho matky.