Vzpomínky /Teen Wolf FF/

54. Nemocniční chodba

Jessie ustoupila od chladící nádoby, a přitom nespouštěla zrak ze svého bratra. Třásl se zimou a holýma rukama objímal své nahé tělo, snad jako by doufal, že se dokáže zahřát. Lehce nakrčila čelo a špičkou boty nervózně klepala o podlahu tak dlouho, dokud Malia nahlas nezavrčela.

Jessie sebou přitom zvuku lehce škubla. Zamumlala tichou omluvou, ustoupila krok dozadu, ale klepání se ztichlou místností rozléhalo i nadále.

„Neměli bychom něco... dělat?" zeptala se Malia po chvíli ticha. „Neměli bychom mu pomoci si nějak vzpomenout? Nebo tady budeme jen stát a dívat se, jak se z něj stává vlkodlačí nanuk?"

Jessie jen pokrčila rameny a zadívala se na Lydií.

Doufala, že rusovláska má nějaký nápad. Byla z nich nejchytřejší a zatímco Jessie jednala impulsivně, věděla (anebo možná jenom doufala), že Lydie by nikdy nesouhlasila s podobně nebezpečným plánem, kdyby sama neměla nějaké eso v rukávu.

„Musíme ho vést," promluvila skutečně Lydie.

„Jak... vést?"

Lydie střelila po Jessie pohledem a tmavovláska raději o krok ustoupila. Lydie dokázala být nebezpečná, a pokud byla v podobné náladě (anebo pokud se ji někdo zeptal na podobně hloupé otázky) dokázala být mnohem víc než jen kousavě sarkastická.

„Scotte, poslouchej mě." Postavila se přímo před sklo chladící nádoby. Přes jinovatku zářily Scottovy rudé oči a všechna děvčata věděla, že jeho lidská část je už dávno pryč. „Musíš se soustředit. Musíš si na něj vzpomenout. Musíš myslet na Stilese. Zkus si ho vybavit ve svých vzpomínkách. Mysli na to, jak vypadá. Co říká."

Jessie s Malií si vyměnily jeden letmý pohled. Jessie si skousla spodní ret a mezi prsty sevřela stříbrné M na svém krku. Usilovně ho mnula mezi prsty. Malia měla pevně sevřené rty. Dlaně svírala tak křečovitě, až ji zbělaly klouby.

Obě beze slov sledovaly Scottův tichý souboj se vzpomínkami a Lydii, která se mu tu cestu skrz ně snažila ulehčit. Svými slovy ho naváděla a ukazovala mu správnou cestu.

„Scotte, nesmíš usnout! Nezavírej ty oči!"

„Snažím se..." zašeptal potichu Scott a jeho hlas byl tak slabý a tlumený kovem, že kdyby Jessie neviděla, jak otevřel ústa, myslela by si, že jeho hlas slyšela jen ve své hlavě jako nějakou zvukovou halucinaci.

Sledovala, jak bojuje se spánkem, ale skutečné nebezpečí ji došlo až v momentě, kdy Lydia znovu promluvila. „To není spánek. Myslím, že ztrácíš vědomí. A pokud ho ztratíš, myslím, že o tebe přijdeme."

„Musíme ho vytáhnout," zašeptala potichu Jessie. Ale ještě předtím, než stihla udělat krok vpřed, zastavila ji Malia. Položila ji ruku na rameno a pevně ho sevřela. Jessie zvedla pohled a Malia beze slov zavrtěla hlavou.

Něco v jejím pohledu ji donutilo změnit názor.

Jessie věděla, že ji na Stilesovi záleží stejně jako jí. Stiles byl její kotva a ať už mezi sebou měli jakýkoliv vztah, Jessie ho musela respektovat. Malia potřebovala Stilese stejně jako ona. A možná ještě víc.

Ještě ho nemohly vytáhnout.

Ještě ne.

„Scotte! Musíš ho zkusit najít. Musíš ho zkusit najít ve svých vzpomínkách." Lydie věděla, že jim dochází čas, podobně jako to věděla obě děvčata za jejími zády. V hlase měla patrnou nejistotu. „Hledej ho v každé vzpomínce! Nezáleží na tom, jestli je to dobrá nebo špatná vzpomínka."