Poslední tábor ✓

Kapitola druhá: Vyhlášený sukničkář

Netrvalo to ani tak dlouho a všichni už byli na místě. Rick, o kterém jsem se dozvěděla, že je hlavní vedoucí, nás všechny vítal a měl nejspíš takový ten typický proslov o tom, jak si to tady všichni užijeme, jak bychom se měli k sobě chovat a připomínal zdejší zásady.

„Nikdo nebude bez svolení opouštět tento areál. Nováčci, určitě jste si všimli, že kousek odtud je vcelku rušná silnice. Stačí jenom trocha nepozornosti a problém je na světě. Vstup do lesa bez vašich vedoucích je zakázán a dostanete se tam pouze v průběhu táborových her. Je lehké se tam ztratit! Prostě bez dovolení neopustíte tenhle areál," kroužil prstem ve vzduchu. „Dále, pokud někdo z vás má u sebe alkohol, cigarety nebo cokoliv jiného, co na tábor nepatří, tak to raději hned odevzdejte. Pokud se u někoho něco takového v průběhu tábora najde, tak pojede rovnou domů, a to bez výjimky! Večerka je v deset. Po desáté hodině nechci nikoho vidět, jak se tady potuluje. S výjimkou diskoték, samozřejmě."

„No jo, klasika," zachechtala se zrzka vedle mě a drkla do hnědovlasé kamarádky s rudou rtěnkou na rtech. Byla vážně hezká, její zrzavé, dlouhé vlasy byly spleteny do copu a tvář měla posetou roztomilými pihami.

„Holky nebudou večer chodit do chatek za kluky, a ani obráceně. Nebudu vysvětlovat rodičům, proč je jejich dcera těhotná," poslední větu si zabrblal spíš pro sebe, ale stejně to všichni slyšeli a shromáždění propuklo ve smích. Rick si všechny změřil káravým pohledem a pokračoval. „Všichni budete rozděleni do týmů a následně vám budou přiřazeny chatky."

Pak už se jenom vyvolávali jména a trvalo to věčnost, protože nás tady bylo opravdu hodně. Brácha byl jeden z vedoucích, takže jsem mermomocí doufala, že budu u něj.

„Mia Moorová půjde k Mattovi," ozvala se jedna z vedoucích a já si úlevně oddychla. To mě ale rychle přešlo, když jsem viděla toho Chrise stát u mého bráchy.

Budu s ním v týmu? Vlastně jsem ani nevěděla, proč mě to tak naštvalo, vůbec jsem ho neznala. Zrovna se s bráchou o něčem bavil a přitom se na něj lepily dvě holky. Divila jsem se, že jim ještě netekly sliny, ale jejich odevzdané pohledy vypadaly komicky i bez toho.

Já se takhle poblázněně nikdy nechovala, takže jsem pro to nedokázala najít pochopení. Možná to bylo tím, že i když jsem si jakýmsi vztahem prošla, nikdy jsem se necítila doopravdy zamilovaná. S dotyčným jsme spíš chtěli zkusit, jaké to je, ale nefungovalo to. Nic to neměnilo na tom, že jsem za tu zkušenost byla ráda. Když jsem měla na očích ty dvě, tak jsem upřímně doufala, že ani zamilovaná nebudu. Ne za cenu toho, že bych měla vypadat takhle. 

Zaregistrovala jsem, že Chris obrátil svůj pohled na mou osobu a povýšeně se ušklíbl. 

„Ježiši," ujelo mi nahlas, když jsem procházela těsně kolem něj a pár lidí se na mě zvědavě podívalo. Protočila jsem nad tím oči a začala se koukat všude kolem, abych z toho pohledu na něj a ty dvě za chvíli nehodila šavli. 

V týmu nás bylo celkem 19. Spousta opravdu malých děti, kterým bylo nanejvýš tak sedm let. Potom pár kolem dvanácti a čtrnácti, ale v mém věku byl nejspíš jen Chris, ty dvě holky a ještě jeden kluk, který se bavil s malým klučinou. Vypadal v pohodě a vzhledem k jejich vzájemné podobnosti mě napadlo, že jsou možná sourozenci. Všiml si, že se na něj koukám a mile se usmál.

„Ahoj, já jsem Mia," špitla jsem, abych přerušila trapnou chvilku ticha a zírání.

„Denny," podal mi ruku a stále se usmíval. „Ty jsi tady poprvé, nebo jenom jezdíš na jiné turnusy? Nikdy jsem tě tu neviděl. Nebo mám aspoň takový pocit, protože holku s bílými vlasy bych si asi pamatoval," zasmál se.