Poslední tábor ✓

Kapitola dvanáctá: Budu tady pro tebe

„Cože?" zeptala se tiše a v obličeji celá zbledla.

„Umírám," zopakovala jsem a doufala, že to nepochopí jako hloupý vtip. „Mám rakovinu."

Pozorovala mě s nevěřícným pohledem, který nakonec sklopila k podlaze. Nevypadala, že by se měla rozbrečet. Proč by taky měla? Znaly jsme se pár dní. Cítila jsem se špatně, protože jsem s tím musela zatěžovat člověka, který se mnou neměl prakticky nic společného.

Nakonec se odhodlala a znovu se mi podívala do očí.

„Jak?" bylo to jediné, co jí přiškrceně vypadlo z úst.

Zhluboka jsem se nadechla a dala se do vyprávění. Povídala jsem jí, jak to všechno začalo a čím vším jsem si musela projít. I o tom, že se na všechno přišlo příliš pozdě, když už nešlo jenom o jeden nádor ale spoustu dalších, které se mi rozlézaly po těle a pomalu ze mě vysávaly život. Nakonec přišla řeč i na to, jak dlouho už jsem tohle věděla.

„Před jak dlouhou dobou ses to dozvěděla?" věnovala mi upřený pohled do očí. „Myslím tím, kolik ti ještě zbývá času," pokračovala rozklepaným hlasem.

„Už je to více než čtyři měsíce. Nejhorší je vlastně to, že to může udeřit kdykoliv. Nakonec tady třeba budu déle, ale taky to může přijít zítra," odpověděla jsem roztřeseně. „Nikdo nedokáže říct, kolik přesně času ještě mám. Šest měsíců byl vlastně jenom hrubý odhad. Záleží jenom na tom, jak dlouho s tím moje tělo dokáže ještě bojovat."

Chloe mě sledovala se smutkem v očích. „Vůbec nevím, co ti na to mám vlastně říct. Jak mám zareagovat..."

„Já vím, že tě stavím do těžké pozice. Věř mi, že kdybych nemusela, tak to nepovím nikomu," odpověděla jsem zarmouceně. „To bylo vlastně taky původně v plánu, ale brácha i Rose mě přesvědčili, že aspoň jeden člověk z chatky by to vědět měl pro případ nouze."

„Bolí to hodně?" zeptala se po chvíli mlčení.

„Občas jo. Pak jsou dny, kdy se cítím úplně v pořádku," odpověděla jsem s předstíraným úsměvem.

„Budou se ty příznaky nějak zhoršovat?"

„Může se stát, že ochrnu," přiznala jsem a přejel mi mráz po zádech. Dělalo se mi zle při pouhé myšlence na to, co se nacházelo na mé páteři a každým dnem mi to mohlo vzít i něco takového, jako byl pouhý pohyb. Přepadl mě neuvěřitelný strach z blízké budoucnosti, které jsem nemohla nijak uniknout. „Ale je to jenom možnost, není to nic určitého," dodala jsem rychle, abych ulehčila situaci. Ale soudě podle jejího výrazu to moc nepomohlo.

„Poslední otázka," řekla Chloe a sevřela mou ruku ve svých dlaních. „Proč zrovna já?"

„Vlastně ani nevím. Tak nějak jsem měla pocit, že to pochopíš," odpověděla jsem a oči se mi zalily slzami. Ať už jsem se snažila být jakkoliv silná, tak byly chvíle, kdy jsem svoje emoce na uzdě neudržela.

Chloe mi sevřela ruku ještě pevněji a její rudé rty vykouzlily konejšivý úsměv.

„Nikomu nic nepovím. Budu tady pro tebe kdyby se mělo cokoliv stát. Zařídíme ti ten nejlepší tábor!" s poslední větou se jí zlomil hlas a začaly se jí z očí řinout slzy. Pomalu stékaly po tvářích a nechávaly za sebou vlhkou načernalou cestičku, díky řasence, kterou měla vždy, stejně jako tu rudou rtěnku.

Přemýšlela jsem nad tím, proč zrovna já měla tu možnost mít kolem sebe úžasné lidi. Chloe mi v mnoha směrech připomínala Matta. Za tou tváří rebelky se skrýval obrovský poklad v podobě dobré kamarádky.

***

Po poledním klidu jsem se táborovky pochopitelně zúčastnit nemohla. Na chatce jsem holkám namluvila, že mi z toho sluníčka není dobře a Rose mi doporučila odpočívat. Matt se zase postaral o to, aby nikdo z týmu neměl hloupé otázky.

Když holky odešly, roztáhla jsem se na palandě a zírala do stropu. Mrzelo mě, že nemůžu hrát, ale bylo mi jasné, že Chris už se o to první místo nějak postará, ať už budou hrát cokoliv. Jen při myšlence na něj se mi objevil úsměv na tváři. Když mi to došlo, tak jsem se zamračila.

Přetočila jsem se na bok a uvědomila si, že vedle mě pořád leží jeho mikina. Pořád tak hezky voněla. Přemýšlela jsem nad tím, co mi to způsobil v hlavě za povyk. Možná větší, než jsem si mohla dovolit, a tomu jsem musela zabránit. Musela jsem ho nějak dostat z hlavy. Zamilovat se bylo to poslední, co jsem potřebovala.

S tou myšlenkou jsem nakonec usnula.

***

Ze spánku mě probudila Chloe, která přišla do chatky a zakopla o kufr, který s obrovskou ránou dopadl na zem.

„Sakra!" zakřičela a pak se omluvně podívala mým směrem. „Promiň, úplně jsem zapomněla, že tady spíš."

„V pohodě," usmála jsem se a otočila jejím směrem. „Jak to šlo?"

„Jestli myslíš hru, tak to bylo hrozný a ano, jste na prvním místě. Chris se po tobě ptal, tak jsem mu řekla, že máš úžeh. Ale upřímně vůbec nevypadal, že by mi to uvěřil. Ty jsi mu něco řekla?"

„Ne, neřekla. Ale hned první den mě viděl omdlít a vymluvila jsem se na to samý."

Chloe jenom přikývla a zvedla kufr ze země.

„Myslím, že se mu vážně líbíš. A ne tím stylem, že by tě chtěl jenom do postele," podotkla s šibalským úsměvem.

„A já zase vím, že z toho nic nebude," řekla jsem rázně a zavrtěla hlavou.

„Je ti už aspoň líp?" změnila rychle téma, když jí došlo, že se o něm nechci bavit.

„Už je mi dobře," usmála jsem se. „Kde jsou holky?"

„U kluků na chatce. Sky se bezhlavě zakoukala do Aarona a rozhodla se zaútočit, než to udělá Melissa," protočila oči a usmála se. „Zoey se zase jako každý rok nalepila na Sebastiana."

„Sebastiana?" zvedla jsem tázavě obočí.

„To je ten Chrisův hnědovlasý kámoš. Je hrozně vysoký, toho jsi nemohla přehlédnout. Zoey s ním tak nějak chodí," do vzduchu nakreslila uvozovky. „Ale je to takový uhozený. Protože když tábor skončí, tak si každý jede to svoje. Vlastně tomu vůbec nerozumím a myslím, že oni taky ne."

„Už vím! Vlastně jsem ho viděla hrát s Chrisem basket, ale byl tam ještě jeden kluk. Takový menší blonďák a Aaron to nebyl."

„Zack," odpověděla. „Je to mladší brácha Aarona. Až na ty vlasy si nejsou vůbec podobní," zasmála se.

Nakonec Chloe skončila na mé palandě, kde mi dopodrobna vyprávěla o lidech a vztazích tady na táboře. O Chrisovi nepadlo ani slovo.

***

Po šesté hodině jsme se všechny sešly na večeři. Když jsem holky ujistila, že už jsem v pohodě, tak se Sky pustila do vyprávění o tom, co dělaly u kluků na chatce a nezapomněla nám všem vysvětlit, proč je Aaron tak skvělý a úžasný. Byla fakt roztomilá.

Po večeři se holky začínaly připravovat na diskotéku. Pracně si vybíraly oblečení a snažily se co nejlépe nalíčit.

„Půjdeš taky?" zeptala se mě Zoey, když si všimla, že tohle jejich nadšení nesdílím a nikam se nechystám.

„No já nevím, moc mě tyhle věci neberou," odpověděla jsem váhavě.

„Cože? Jasně že půjdeš!" vyjekla Sky s vykulenýma očima.

„No, asi nebudeš mít na výběr," oznámila mi s úsměvem Chloe.