Poslední tábor ✓

Kapitola třicátá první: Ve hvězdné obloze

Cestou k lomu jsme museli projít hustým lesem, a proto jsme si všichni svítili baterkami. Následovali jsme Chrise, který nás podle jeho slov vedl tou nejrychlejší a zároveň nejbezpečnější cestou. Venku už byla naprostá tma a bez baterek by nešlo vidět ani na krok. Obzvlášť, když jsme šli přes takhle temný les.

Zoey byla celou dobu trochu nervózní z toho, že jestli na nás někdo přijde, tak to bude problém, což byla rozhodně pravda. Ale museli jsme doufat, že nám tohle malé dobrodružství projde. Opravdu nikdo o nás nevěděl, ani Matt, a to zase dělalo trochu starosti mně. Nerada jsem mu lhala a moc dobře jsem si uvědomila, jak by mi za tohle vynadal. 

Kluci byli na rozdíl od nás pořád v dobré náladě a vcelku hlasitě o něčem debatovali, aniž by se obtěžovali ztišit. Sky zase celou cestu k lomu nezavřela pusu. Byla z toho všeho hrozně unešená, protože jako správní slušňačka nikdy nic takového nepodnikla a Chloe, která byla rebelka tělem i duší a tohle pro ni nebylo nic nového, nad tím neustále převracela oči, což mě pořád nutilo do tichého smíchu.

Jakmile jsme došli na okraj lesa a naskytl se nám všem pohled na lom, holky zalapaly po dechu. Na rozdíl ode mě a Chrise tady nikdy nebyly a tomhle místě jenom slyšely od vedoucích, takže jim ten pohled opravdu učaroval. Ale moc času na obdivování té podívané jim nezbylo, protože Chris zavelel a ukazoval, kudy jsme měli jít dál.

Při sestupu k vodě to bylo trochu složitější. Pískovcové skály se nám drolily pod nohami a místy to klouzalo. Naštěstí se nám všem povedlo dostat se dolů bez jediného zranění.

„Tak, jsme tady," zajásal Chris a rozpřáhl ruce, jako kdyby nám ukazoval svoje království. A vlastně jsem asi ani nebyla tak daleko od pravdy. Pro něj to svým způsobem jeho království bylo.

Rozhlížela jsem se kolem a vdechovala tu příjemnou vůni. Voda byla stejně černá jako noc a na její hladině se odrážel jasný úplněk společně se záplavou nekonečného množství hvězd. Byl to ráj na pohled. Nemohla jsem od té podívané odtrhnout oči.

„To je krása," vydechla Sky a Zoey nadšeně přikývla. Její nervozita byla ta tam.

„Chtěla bych to tady vidět i přes den, musí to být fakt krása" zasnila se. „Mohla bych to namalovat!"

„Přes den je to rozhodně nádhera," přitakala jsem souhlasně. „Ale v noci to má svoje kouzlo," přivřela jsem oči a nechala se obejmout tou vůní vody a lesa.

„To je pravda," souhlasil Chris, který se vedle mě zjevil jako duch a ovinul mi ruku kolem pasu. Tyhle doteky jsem měla moc ráda, vždycky jsem se v jeho blízkosti cítila bezpečně.

„Tak už konec rozjímání a jdeme do vody, ne?" ozvala se Chloe s trochu popuzeným hlasem. Byla pravda, že jako jediná tady neměla někoho do páru a musela si připadat jako páté kolo u vozu, což mě mrzelo. Očividně ji to trochu štvalo a kdyby tu byl i Matt, asi by to vypadalo úplně jinak. „A abychom to udělali trochu zajímavější, co takhle najít si bezpečné místo a skočit z pořádné výšky, hm?"

„Záleží na tom, jestli je voda dost hluboká," strachovala se Zo a svítila baterkou na hladinu.

„Voda je hodně hluboká, to tě můžu ujistit," zasmál se Chris.

„Takže do toho jdeme!" oznámila jsem a posvítila si baterkou na pískovcové skály, abych našla vhodné místo. Řekla jsem to i přes to, že jsem měla snad ten největší strach z výšky. Připadala jsem si, jako kdyby se ve mně probouzela druhá osobnost. Mia, která nemyslí na následky svého rozhodování a chování.