Poslední tábor ✓

Kapitola třicátá čtvrtá: Když ti vyprší čas

Celá ta chvíle vytlačila veškeré moje starosti a bolesti pryč. Byla jsem tam jenom já a ta nádherná stvoření. Už po několikáté jsem absolutně ztratila pojem o čase a úplně zapomněla na to, že tam vlastně nejsem sama. Otočila jsem se na holky, které jenom strnule stály na místě a ohromeně zíraly na tu podívanou.

Celou tuhle chvíli vyrušila partička lidí, která se k nám blížila a nijak se nestarala o to, že musí být slyšet až na druhou stranu lesa. V mžiku bylo po atmosféře. Laně se společně s tím majestátním jelenem rozutekly do všech stran a zůstaly jsme tam jen my čtyři.

„Páni," zachraptěla Zoey. „Tohle se mi vážně vpálilo do paměti. Zítra to musím načrtnout," řekla, ale mluvila spíš sama k sobě se soustředěným pohledem, jako kdyby si to právě představovala.

„Co ty jsi vůbec zač, nějaká víla?" ozvala se Chloe, která stále v úžasu zírala na místo, kde jsem ještě před chvíli stála s těmi nádhernými zvířaty.

„To bylo tak... já vlastně ani nevím jaký," řekla jsem. „Štípněte mě někdo. Že to nebyl sen?"

„Pokud právě teď všechny čtyři nesníme, tak nebyl," zašeptala Sky. „Mám chuť z tebe udělat hlavní hrdinku nějakého fantasy příběhu."

Všechny jsme z toho byly unešené, a to jedné, co mě zajímalo, bylo, kdo nás to vlastně vyrušil. Netrvalo to dlouho a vandalové byli na scéně.

„Všude vás hledáme, kde jste celou dobu byly?" zeptal se Sebastian a prohlížel si ještě pořád zasněnou Zoey, která si jejich příchodu vůbec nevšimla.

„Všichni už se vrátili, měli jsme strach," podíval se na mě vyčítavě Chris, ale já věděla, že tu vážnost jenom hrál.

„Kdybyste přišli potichu a ne jako armáda buldozerů, tak byste viděli něco parádního," vyčetla jsem jim jejich hlasitý příchod a zpražila je přísným pohledem.

„O hodně jste přišli," přitakala Sky a podívala se kluky s jejím vyjukaným pohledem, který měla pokaždé, když ji něco ohromilo a bylo to nepopsatelně roztomilé.

Cestou k lesem nazpátek k táborníkům, jsme vyprávěly klukům, co se nám přihodilo. Nikdo tomu nechtěl moc uvěřit. Kdo by tomu taky uvěřil, že zvíře tak plaché se nechá pohladit a přiblíží se dobrovolně k člověku, kterého vůbec nezná a není na něj zvyklé. Kdybych tam byla sama, nejspíš bych si opravdu myslela, že jsem na chvíli usnula, a že byl to jenom sen.

***

U našeho ohně seděl Matt a poctivě opékal těstíčko, které měl namotané na ořezaném klacku. Když nás viděl, hned se usmál a ukázal, ať si sedneme k němu. Chloe se sice trochu zdráhala, ale nakonec jsem ji donutila sednout si vedle něj. Beztak jenom dělala drahoty.

Povídali jsme si dlouho do noci, zobali lesní ovoce a někteří i opečené těstíčko. Matt se snažil vyprávět strašidelné příběhy, které se vázali ke zdejšímu okolí, jenže i přes jeho snahu nás spíš pobavil, než vystrašil.

Poté, když byla Chloe zima, tak přes sebe a přes ní přehodil deku. Spokojeně se k bráchovi schoulila a neskrývala úsměv, to prostě nešlo.

Už jsem vlastně ani nevěděla, jak jsme se k tomu dostali, ale dozvěděla jsem se, že Chloe bude mít za pár dní narozeniny.

„Tak to musíme oslavit!" vypískla jsem nadšeně.

„To teda," přikývl Matt a i když byla tma, viděla jsem jak se Chloe červená.