Poslední tábor ✓

Kapitola sedmá: Ve jménu lásky

Když jsme v jídelně čekali na večeři, všimla jsem si, že Chris vypadal nějak zamyšleně. Jako kdyby byl duchem nepřítomný a toulal se v myšlenkách někde daleko od nás všech. Zase mě zasáhly výčitky. I když mě fakt naštval, rozhodla jsem se, že se mu po táboráku omluvím. Pořád se mi nechtělo věřit tomu, že se jako blbeček choval bez důvodu.

Nedošlo mi, že na něj upřeně zírám, takže když ke mně zvedl svoje temně šedé oči, škubla jsem sebou, ale pohledem jsem neuhnula. Vzájemně jsme do sebe zapichovali pohledy, ale z jeho tváře jsem nemohla vůbec nic vyčíst. Žádný úšklebek, úsměv, zkrátka nic. Žádná emoce.

Jakmile jsme dojedli, Rick hlasitě zapískal na prsty, aby si zjednal klid. „Jak už vám určitě vaši vedoucí oznámili, dnes se bude konat slavnostní zapálení táborového ohně! Vaši čtyři zástupci už byli vybráni. Poprosím starší kluky, aby pomohli s postavením vatry a pokud se mezi vámi najdou nějací dobrovolníci, kteří by pomohli s přípravou, tak budu jenom rád," oznámil a celou jídelnu sjel pohledem.

„A my se taky musíme připravit," mrkla na nás Sky a než jsem stačila cokoliv říct, vláčela nás za sebou všechny na chatku.

Po těch pár minutách, kdy jsme dostaly do chatky, skočila Zoey po své kosmetické taštičce. „Takže, nějaké nápady?" zeptala se.

„Jaké nápady?" zeptala jsem se a nakrčila tázavě obočí. Nechápala jsem, o co tady šlo.

„Zlato, tenhle večer se ti vryje do paměti. Možnost zapálit slavnostní oheň dostane fakt jen málo z nás, tak proč se na to trochu tématicky nepřikrášlit?" odpověděla mi Sky a nadšeně zatleskala jako malé dítě, které právě dostalo tři kopečky oblíbené zmrzliny.

„A co si pod tím představujete? Už není takové teplo, takže pochybuju, že si kolem pasu uvážeme palmové listy a místo podprsenky kokosy, které stejně nemáme kde sehnat," řekla jsem s ještě stále pozvednutým obočím.

„A kdo tvrdí, že si budeme hrát na trosečníky?" zasmála se Chloe. „Jde jenom o zapálení ohně."

Zbytek času, který nám zbýval, jsme strávily v chatce, kde nám všem a následně i sobě Zoey malovala na obličeje mistrovská díla. Byla jsem naprosto nadšená. Každá z nás měla obličej orámovaný různými ornamenty, které připomínaly rudé a oranžové plameny a k tomu rudé rty, které obvykle příslušely jenom Chloe.

Když už bylo pomalu na čase a venku se setmělo, přišel za námi Matt společně s Grace.

„Něco vám neseme," usmála se spiklenecky Grace a podala nám všem nějaké zvláštní věnce.

Když jsem si ten svůj nasadila, nedokázala jsem se neusmát. Vypadalo to, jako kdybych na hlavě měla korunu tvořenou z plamínků. Matt, který se opíral o futra dveří mě s úsměvem pozoroval. Vlastně nejen mě, ale nás všechny.

„Ty jsou nádherný!" zaradovala se Sky a nadšeně se prohlížela v zrcadle.

Musela jsem uznat, že ona z nás všech vypadala nejvíce pohádkově. Její zrzavé vlasy působily jako plameny i bez všeho toho kolem.

„Jestli jste už připravené, tak pojďte s námi. Naposledy si zopakujeme, co budete dělat a říkat, a potom půjdeme rovnou na to. Děcka se už pomalu schází u ohniště," pobídla nás Grace nadšeně.

„Sluší vám to," ozval se Matt a vzal mě a Chloe kolem ramen. Obě jsme se na něj zazubily a já si nemohla nevšimnout ruměnce, který se zčista jasna objevil Chloe ve tváři.

***

Po té, co jsme si všechno ještě jednou zopakovaly, dostala každá z nás svou louči, s jejíž pomocí jsme měly zapálit oheň. Venku už byla naprostá tma a všichni dávno seděli kolem ohniště na lavičkách, nebo na zemi. Míst na sezení moc nebylo, takže to podle slov holek byla vždycky hra o čas, pokud si chtěl člověk sednout jinam než do trávy.

V momentě, kdy jsme uslyšely, že Rick začal bubnovat na bubny, tak nám bylo jasné, že přišla naše chvíle. Všichni vedoucí už byli u ohniště a s námi zůstala jenom Grace.

„Jděte, holky," povzbudivě se na nás usmála a zapálila naše louče.

I přes to, že jsem byla nadšená, začala mě přemáhat nervozita. Pomalým krokem jsme se začaly přibližovat k ohništi za zvuku bubnování. Jediné světlo obstarávaly svíčky v rukou vedoucích a jasné měsíční světlo, které mě od první noci nepřestávalo okouzlovat. 

Když jsme dorazily k ohništi, jednou jsme obešly velký kruh, který tvořili všichni, kteří seděli kolem vatry. Pomalu jsme mávaly s loučemi nad hlavami ze strany na stranu a malovali do vzduchu oranžové obrazce, které ihned mizely.

Všechno kolem nás dodávalo té chvíli zvláštní a uklidňující atmosféru. Neubránila jsem se úsměvu. Šla jsem jako poslední, a tak jsem viděla holkám do tváří. Byly na tom stejně, jako já. Rick stále bubnoval na velký buben, který měl před sebou a sledoval nás se spokojeným pohledem.

Poté jsme se dostaly do vnitřního kruhu a mezitím, co jsme ho třikrát obcházely, jsme vyslovily formuli: „Plameny ohně, jež šleháte do noci a odrážíte se v našich očích, spalte v nich veškerou nenávist a neupřímnost!"

Nakonec se každá z nás zastavila na jedné světové straně. Přišla moje chvíle. Zrakem jsem pátrala, jestli neuvidím Chrise. Našla jsem ho hned. Vpíjel se do mě svýma očima. Ztěžka jsem polkla a zhluboka se nadechla.

„Přicházím ze západu a zapaluji oheň ve jménu lásky! Buď laskavý, miluj a žij radostně!" vyslovila jsem s nezvyklou silou v hlase svůj naučený text a přiložila louči do  vysoké vatry.

První plamínky byly zažehnuty, potom pokračovala Sky. Aaron, který seděl vedle Chrise, z ní nemohl spustit oči a vážně nebylo divu. Sky byla jako ohnivá víla.

„Přicházím z jihu a zapaluji oheň ve jménu pravdy! Buď poctivý, skromný a hraj podle pravidel!"

V tu chvíli na mě působila jako bytost z jiného světa. Její rezavé vlasy ve světle louče opravdu působily jako živoucí plameny.

„Přicházím z východu a zapaluji oheň ve jménu krásy! Buď silný, čistý a vždy ochraňuj přírodu!" pokračovala Zoey a stejně jako my, přiložila louči do vatry, kde už tancovaly plamínky.

„Přicházím ze severu a zapaluji oheň ve jménu síly! Buď odvážný, mlčenlivý a naslouchej druhým!" odříkala Chloe s jiskřičkami v očích a přiložila do ohně poslední louči.

V momentě, kdy byly všechny louče přiloženy k ohni a z vatry šlehaly plameny k nebesům pokrytým hvězdami, měla jsem po celém těle husí kůži. Jasná světla ohně odhalila naše tváře. Celé to působilo jako nějaký rituál. Musela jsem se pořád usmívat od ucha k uchu.

Každý, kdo seděl u ohně, nás hltal pohledem, jako kdybychom na ně uvalily kouzlo. Věděla jsem, že na tuhle noc nikdy nezapomenu.