Poslední tábor ✓

Kapitola třicátá druhá: Pravda o minulosti

Následujícího dne ráno se ani jedné z nás nechtělo z postele ven. Sky pravděpodobně v té studené vodě prochladla a od probuzení kýchala jako o závod. Nikomu se nechtělo opustit teplo spacáků, ale neměly jsme na výběr, musely jsme jít na snídani.

Zachumlané v mikinách, protože ráno bylo kupodivu chladné, a taky ještě pořád ospalé jsme se došouraly do jídelny a pustily se do snídaně. Kluci si k nám tentokrát nepřisedli, takže jsme mohly probírat včerejší noc. Pravdou ale bylo, že jsem holkám nevěnovala velkou pozornost. Bylo mi jasné, že Sky bude celou dobu mluvit o Aaronovi, a to nebylo zrovna nejzáživnější téma pro ranní rozhovor, ač jsem jí to moc přála. 

Moji pozornost neustála přitahoval Chris a jeho pohledy, které na mě chvilkami upíral. Prohlížel si mě těma neobyčejně šedýma očima, jako kdyby se do mě chtěl vpít pohledem.

„Mio, posloucháš mě vůbec?" vyrušila nás Sky, která na mě naštvaně špulila pusu a další chvíli na to si hlasitě kýchla.

„Jasně," zalhala jsem a přihlouple se usmála.

„To jo, ty kecko. Nevím, co ty vaše pohledy měly znamenat, ale okatější už být snad ani nemůžete," převrátila Chloe oči v sloup.

„No jo furt," zasmála jsem se.

„Sky nám právě vyprávěla o tom, že si včera něco uvědomila," věnovala mi významný pohled Zo.

Překvapeně jsem se podívala na Sky a kývnutím hlavy jí naznačila, aby mluvila.

„Došlo mi, že mě na Aaronovi vlastně vůbec nic nepřitahuje. Je fajn a mám ho ráda, ale jenom jako kamaráda. Rozumíme sice si hodně rozumíme, ale nic z toho nebude. Prostě necítím tu jiskru, která by tam asi měla být. Nejspíš jsem byla prostě jenom poblázněná hormony a záviděla vám," stydlivě se usmála a kapesníkem si utřela nos.

„Co jsi nám záviděla?" nechápala jsem. Přinejmenším jsem nevěděla, co by mohla závidět zrovna mně.

„Lásku," pokrčila rameny. „Já vlastně ani nevím, co to znamená. Zamilovaná jsem asi nikdy nebyla. Chtěla bych to taky zažít," povzdychla si nešťastně.

„Nemluv jako kdyby ti bylo čtyřicet," zasmála jsem se. „Máš před sebou ještě celý život. Těch lásek ještě bude," pousmála jsem se na ni smutně a poplácala ji po rameni.

Všem nejspíš došlo, na co jsem právě myslela. Já takové štěstí neměla, a i když jsem se snažila si to nepřipouštět, už se blížil můj čas. Byl to takový vnitřní pocit, o který jsem se s nikým nechtěla podělit.

„Promiň," zašeptala Sky a chytila mě za ruku, kterou jsem jí položila na rameno. Nemusela nic říkat, největší útěchou mi byla ta přítomnost.

***

Po snídani přišli do jídelny všichni vedoucí a přesně jak Chris řekl, oznámili nám výlet do města.

„Vidím, že už jste všichni po snídani, takže vám můžu oznámit, že dnešní den budete mít pokoj od táborových her. Dneska pojedeme do města, kde budete mít rozchod. Děti mladší patnácti let budou se svýma vedoucíma," oznámil Rick a jako pokaždé si sjednal klid a ticho v jídelně.

„Za hodinu přijede autobus, takže máte spoustu času na přípravu. Nezapomeňte na pokrývku hlavy a pití, protože má být opět vedro, ač se to tak momentálně nezdá. Svačinu dostanete před autobusem, takže nezapomeňte na batohy!" doplnila Grace a pohledem sjela hlavně ty nejmenší účastníky tábora.