Poslední tábor ✓

Kapitola desátá: Není bizon jako bizon

„Kdy mu tu mikinu vrátíš?" zeptala se zvědavě Sky, když jsme byly na cestě na nástup.

„Asi po hře," pokrčila jsem rameny. Bylo mi jasné, že do mě budou kvůli Chrisovi rýpat nejspíš ještě hodně dlouho. Aspoň že Chloe to bylo úplně jedno.

Jakmile jsme na nástupu před jídelnou stáli všichni, Rick se dal konečně do řeči.

„Trosečníci, po vašem prvním střetu přišel ten čas, kdy je potřeba ulovit potravu, abyste byli schopni přežít do dalšího dne. Proto vás dnes čeká lov bizonů!" vykřikl a děti začaly nadšeně křičet a poskakovat. „Všichni vedoucí a jeden nejstarší člen z každého týmu se stanou bizony. Ostatní členové budou bizony lovit pomocí papírových koulí. Do bizona se musíte trefit sedmkrát, aby se vám ho povedlo zabít. Mrtvého bizona pak naložíte na plachtu a pokusíte se ho odtáhnout do vaší základny," pokračoval Rick ve vysvětlování.

„Nesmíte však zapomenout na to, že bizona vám mohou ukrást i ostatní týmy, pokud ho dost rychle nenaložíte na plachtu," doplnil Henry. „Také myslete na to, že bizon se může rozzuřit! Může se tak stát proto, že je zraněný, nebo když zemře člen stáda. Pokud se tak stane, bizon zaútočí a jakmile se dotkne někoho z vás, tak je dotyčný mrtvý a odchází do neutrální zóny, kde se oživuje po dobu pěti minut."

Byla to jednoduchá hra, při které byla potřeba rychlost a přesnost. Rozhodli jsme se, že s Mattem bude hrát bizona Chris. Nebyl z toho moc nadšený. Nejradši by lovil, ale musel vyhovět většině a zdálo se, že navíc šel do sebe. Tentokrát žádnou scénu neztropil.

Alison se na mě za celou dobu nepodívala. Neustále uhýbala pohledem a téměř po celou dobu nepromluvila. Nejspíš se cítila trapně a provinile před Mattem a nechtěla si to rozházet u Chrise, který taky předstíral, že ji vlastně vůbec nevidí.

Hra se odehrávala na velké louce, kde už byli připraveni vedoucí a pár kluků, kteří měli představovat bizony. Měli přes sebe přehozené nějaké hnědé látky a na hlavě rohy. Vypadali legračně, hlavně teda Chris. Bylo jich tam celkem devět. Rick a Rose se nemohli přidat, jelikož někdo musel dohlížet na hru.

„Ještě jednou zdůrazňuji, že nebudete napadat členy ostatních týmů. Soustředíte se pouze na bizony! Každý tým dostal přidělenou jednu plachtu?" zeptal se Rick a rozhlédnul se. Všichni souhlasně přikývli. „Tak tedy hodně štěstí při lovu! Tým s nejvíce bizony vyhrává!" zvolal a zapískal na píšťalku.

Všichni jsme se rozběhli k bizonům s papírovými koulemi připravenými v rukou. Našim prvním cílem byla Grace. Než to stačila postřehnout, už se do ní strefilo pět koulí a před posledníma dvěma nestihla utéct. Rychle jsme ji naložili na plachtu, kterou předtím celou dobu držel Tommy, protože nechtěl házet a snažili jsme se ji co nejrychleji odtáhnout k základně, která byla označena na kraji louky.

Podařilo se nám ulovit ještě Matta, u kterého jsem měla podezření, že se nechal a Adama. To nám zaručovalo, že budeme mezi nejlepšími. K mému překvapení Chrise ještě nikdo neulovil, takže náš další cíl byl jasný. Tak trochu jsem doufala, že nám to usnadní stejně, jako Matt, ale to jsem se šeredně pletla. Nikdo z nás a ostatních nebyl schopný ho trefit jedinou koulí. Přišel mi až směšně rychlý a obratný. Nakonec jsem to byla já, kdo se nějakým zázrakem trefil.

„Haha! Mám tě!" zavolala jsem vítězně a usmála se s rukama v bok. Úsměv mě rychle přešel, když se proti mně Chris rozběhl a já už neměla jedinou kouli v ruce. Všichni na nás jenom vyjeveně zírali. Skočil po mně a srazil mě k zemi.

„Au," sykla jsem tiše, i když to vlastně vůbec nebolelo a otevřela oči.

„Snad sis vážně nemyslela, že vám to usnadním," usmál se škodolibě. Opíral se rukama o zem tak, aby mě nezalehl a hleděl mi přímo do očí.

Až teď jsem mohla vidět, jak zvláštní oči vlastně měl. Temně šedé jako samet a místy nenápadné světlé flíčky. Nikdy jsem nic takového neviděla. Nedokázala jsem od nich odtrhnout pohled.

„Já myslela, že chceš vyhrát za každou cenu," rýpla jsem si tiše.

„To chci," zašeptal mi do ucha a zvedl se.

Srdce mi opět tlouklo jako o život. Přijala jsem jeho ruku, když jsem se zvedala a bez dalšího slova odešla do neutrální zóny rudá jako rajče.

***

Nakonec se Dennymu a ostatním povedlo Chrise dostat a my skutečně vyhráli. Naší odměnou byl jistý vstup na diskotéku, který si dnes musely všechny týmy nějak vysloužit.

„Hm, to je teda paráda," poznamenala jsem suše a nedošlo mi, že mluvím nahlas.

„Ale no tak, bude sranda," ozval se za mnou Denny a plácl mě do zad. Věnovala jsem mu nevěřícný pohled a otočila se zpátky k vedoucím.

Na druhém místě byl tým zelený, kam patřila Chloe a stejně jako my, měli jistou diskotéku. Bylo mi jasné, že nakonec tam stejně budou moct všichni, tak mi to přišlo trochu úsměvné. Modří a žlutí se společně umístili na třetím místě.

„Každý oddíl si byl schopný obstarat potravu, která vás udrží naživu do dalšího dne!" ozval se Rick, když se všechny týmy konečně seřadily před jídelnou. „Za půl hodiny se tedy všichni sejdeme na obědě a jelikož je dneska takové teplo, budete mít možnost se v průběhu poledního klidu vykoupat v bazénu," oznámil novinku, která potěšila nejspíš úplně každého včetně mě.

***

Po obědě mi nebylo moc dobře. Bála jsem se, že budu zvracet, ale nakonec ten pocit přešel. Když jsem si oblékla vínové plavky a chystala se přehodit přes sebe ještě volné, černé triko, všimla jsem si, jak na mě holky zírají.

„Co se děje?" zeptala jsem se a rychle na sebe to triko natáhla.

„Měla bys začít pořádně jíst. Jsi strašně vyhublá!" podívala se na mě vyčítavě Sky a Zoey přikývla.

„Takhle jsem vypadala vždycky," zalhala jsem.

Chloe si mě prohlížela se zamyšleným výrazem, ale nic neříkala.

„Jsi jako porcelánová panenka," povzdechla si Zoey. „Bledá a křehká."

Místo odpovědi jsem se lehce usmála a sepnula jsem si své vlasy do drdolu. Měla jsem je sotva po ramena, takže to nevypadalo tak dobře jako ten, který měla Sky udělaný z té její zrzavé hřívy.

U bazénu už byla spousta lidí. Bohužel nebyl tak velký, aby se tam vešli všichni, takže se spousta děcek jenom povalovala na ručnících kolem. My jsme si roztáhly ručníky na volném místě pod lavičkami.

„Nedáte si nějakýho nanuka? Bufet je otevřený," zeptala se nadšeně Chloe a holky přikývly.

„Půjdu s tebou," ozvala se Sky a pak obě odešly.

„Já se půjdu smočit, nejdeš taky?" zeptala se Zoey a já zakroutila hlavou.

„Možná až tam bude méně lidí," zasmála jsem se a nasadila si sluneční brýle, protože přes silné sluníčko jsem skoro nic neviděla.

Když Zoey odešla, tak jsem se položila na ručník a užívala si sluneční paprsky, které mě pálily na kůži. Příjemná vůně lesa se mísila s vůní bazénu a ze všech stran se ozýval dětský smích. Vlastně to bylo vážně fajn a nedokázala jsem se ubránit lítosti, že jsem na tábory celou tu doby odmítala jezdit. Nejen kvůli té atmosféře, ale mohla jsem holky poznat mnohem dříve.

„Měla bys začít jíst, Sněhurko," ozvalo se vedle mě, což mě vyrušilo z myšlenek.

Otevřela jsem oči a přes sklíčka slunečních brýlí viděla Chrise. Seděl kousek vedle na trávníku a mile se usmíval. Brutální změna od prvního dne.

„Kde máš rohy, ty náš divoký bizone?" zeptala jsem se s úšklebkem a vyšvihla se do sedu.

Než jsem to stačila postřehnout, už mě Chris držel v náručí a nesl k bazénu.

„Pozor na pusu," odpověděl a se spokojeným úsměvem mě hodil do ledové vody.