Poslední tábor ✓

Kapitola čtvrtá: Odbornice na zdraví

Ráno nás probudilo hlasité bušení na dveře. „Vstávat, holky!" ozvalo se a já okamžitě poznala nezaměnitelný hlas mého bráchy. 

Chloe, která spala na palandě, stejně jako já, se jenom přetočila na druhou stranu a něco si zamumlala pro sebe, načež se zahrabala ještě více do spacáku. Jedním okem jsem pozorovala Sky, která už aktivně poskakovala po chatce, čímž mě donutila zamyslet se nad tím, jestli je vůbec lidskou bytostí a Zoey se stejně jako já pokoušela otevřít oči.

„Honem, holky, musíme se dostat do umývárny, dokud tam nebude narváno," pobízela nás nahlas Sky a podupávala na místě s ručníkem a taštičkou v ruce.

„Tak běž napřed, my tě hned doženeme," zabrblala Chloe rozespale, ale bylo jí sotva rozumět.

„Jasně, to slýchám každej rok. Takže počítám do deseti, a jestli se nepohnete, tak si zavolám Matta a kýbl studený vody na pomoc. Takže si pohněte," vyhrožovala Sky. 

Překvapivě to fungovalo hlavně na Chloe, která vystřelila tak rychle, div z té palandy nespadla. Zoey a já už jsme stejně pomalu vylézaly z postelí.

***

Cestou z umýváren jsme k mému obrovskému neštěstí potkaly Chrise a jeho partičku. Doufala jsem, že si mě nebude všímat, ale opak byl pravdou. Pozoroval mě s tím svým úšklebkem a nebezpečnou rychlostí se přibližoval. Na hlavě měl ranní rozcuch a v očích šibalské jiskřičky. Ten někdo nahoře měl asi velkou zálibu v týrání mé osoby.

„Ale, naše odbornice na zdraví," poznamenal sarkasticky. Protočila jsem nad ním oči a šla bez jediného slova dál.

„Co to mělo znamenat?" Zoey na mě zírala s tázavým pohledem. Věděla jsem, že se jich nezbavím, dokud jim to nevyklopím, takže mi nic jiného nezbývalo.

„No, Chris byl asi vždycky takový. Všechno je mu ukradený, teda kromě jeho ega," pokrčila rameny Chloe. „Kašli na něj, on se už nezmění. Hlavně se kvůli tomu neciť nějak špatně. Je to blbeček, ale málokdo mu to řekne do očí. Nejspíš jsi ho trochu vyvedla z míry," zasmála se.

O půl deváté následoval nástup na snídani. Sedly jsme si ke stolu, kde podle Chloe sedávaly holky každý rok. Ke snídani jsme měli chleba se sýrem nebo šunkou a kdo chtěl, mohl si vzít i jogurt. 

Mezitím, co holky horlivě o něčem konverzovaly, všimla jsem si, že na druhé straně jídelny přímo naproti nám sedí Chris a kluci z jeho chatky. Samozřejmě byl v obležení holek. Než jsem stačila uhnout pohledem, tak se naše oči setkaly. Chvíli měl ve tváři zamyšlený výraz a pak na mě mrknul. Působilo to vtipně, a to nejen proto, že přitom přežvykoval kus chleba, ale celá ta situace byla vážně prazvláštní. Musela jsem se hodně držet, abych se nezačala smát. 

Co to jako mělo být? 

Po chvíli snahy o kamennou tvář jsem si uvědomila, že mě propichuje pár nenávistných pohledů jeho obdivovatelek a přišlo mi to snad ještě vtipnější. Chloe si nejspíš také všimla, v jaké jsem byla situaci a ukázala na ně zdvižený prostředníček. V ten moment už jsem to fakt nevydržela a vyprskla smíchy čaj, kterého jsem se zrovna napila, což rozesmálo i Chloe a její hrdelní smích se nesl celou jídelnou. Sky a Zoey si nás prohlížely s nechápavým pohledem stejně jako zbytek táborníků a vedoucích, kteří taky snídali. Jen jsem nad tím mávla rukou a pustila se konečně do jídla. 

Když byli všichni po jídle, tak se v jídelně objevil Rick společně se zbytkem vedoucích.

„Dobré ráno! Doufám, že už jste všichni po jídle, protože máte přesně patnáct minut na to, abyste se převlékli do sportovního oblečení, vhodného do lesa a pevné obuvi. Čeká vás první táborová hra. Dozvíte se barvu vašeho týmu a zvolíte si kapitána týmu." Děti nadšeně zajásaly a Rick pokračoval. „Takže, za patnáct minut odteď se sejdeme na place před jídelnou. Rozchod!" hlasitě tleskl a všichni se rozutekli.