Poslední tábor ✓

Kapitola třicátá pátá: Srdce rozdrcené na prach

Zbýval jenom den do plánované oslavy narozenin. Rozhodla jsem se sebrat všechny síly, které mi zbyly a zapojit se do plánování a příprav. Chtěli jsme využít toho, že bude diskotéka a tábor bude prázdný. Tudíž by nevadila ani Mattova nepřítomnost a mohl by být s námi, což byl hlavní záměr a nejspíš nejlepší dárek pro Chloe.

Snažila jsem se Chrisovi nevyhýbat. Vlastně to ani nebylo tak těžké, jak jsem si myslela. Toužila jsem po jeho přítomnosti snad ještě více než kdykoliv předtím. Nejspíš to bylo s vědomím toho, že jsem ho chtěla mít u sebe, dokud to šlo. 

Jenže svědomí škrábalo na pomyslné dveře hluboké rýhy a výčitky mi mávaly na každém rohu, jako kdybych potkávala známé, o jejichž společnost jsem nestála, ale musela jsem se s nimi i tak potkat.

O mém naprosto zhoršeném stavu věděla jenom Chloe, nechtěla jsem holky strašit, ačkoliv mi bylo jasné, že si určitě si všimly mého zvláštního chování a toho, že jsem den ode dne vypadala hůř, ale taktně se na nic neptaly.

Venku všechno působilo tak klidně. Poprvé po několika dnech deště vysvitlo sluníčko. Příjemně hřálo na kůži. Nebylo spalující jako některé dny předtím, bylo jako pohlazení. Jemné, vřelé a uklidňující. Ptáci zpívali zamilované písně a vítr lehce profukoval.

Blondýny si mě už nevšímaly a věnovaly se své nové oběti. Markovi, který si to očividně na rozdíl od Chrise vyloženě užíval. Bylo to jako zabít dvě mouchy jednou ranou. Já i Chris jsme měli konečně ode všech pokoj a nebýt na pokraji svých sil, nejspíš bych si připadala jako v ráji.

Těšila jsem se na dnešní noc. Měly padat hvězdy. Naprosté hromady hvězd a celý tábor se rozhodl to sledovat.

„Budete si brát spacák?" zeptala se zamyšleně Sky s rukama v bok.

„Stačí karimatka, ne?" pokrčila rameny Zo a podívala na se Chloe.

„Já si lehnu na mikinu, není co řešit," pokrčila rameny a dál to nijak neřešila.

„Nenáročná jako vždy," usmála jsem se na ni. Chloe mi úsměv oplatila, ale byl v něm kus smutku. Byla snad horší herečka než já.

Vyrušil nás obličej v okně. Nebyl to nikdo jiný než Chris s jeho obvyklým šibalským úsměvem. Měla jsem pocit, že neexistuje nic, co bych na tom klukovi nemohla milovat. „Můžu si tě na večer zarezervovat?" zeptal se, když mě pohledem našel sedět na palandě.

„To teda nemůžeš!" vyplázla na něj Sky jazyk a všechny nás rozesmála. „Dneska budeme hezky všichni pohromadě," dodala.

„Sky," zasyčela varovně Zoey. „Mia si snad může rozhodovat sama, co chce, nemyslíš?"

„Přesně tak!" vyplázl Chris jazyk na oplátku na Sky. „Večer si pro tebe přijdu," věnoval mi ten jeho klasicky okouzlující úsměv jako z reklamy na zubní pastu a zase zmizel z dohledu, zatímco jí si jenom tiše povzdechla a upoutala na sebe tak tázavé pohledy holek.

Tohle bude ještě hodně těžké.

***

„Můžeme?" nabídl mi Chris galantně ruku a zatvářil se, jako kdybych byla nějaká dámička. Musela jsem se slabě zasmát.

Vrhla jsem se mu kolem krku a bez váhání ho políbila. Přemýšlela jsem nad tím, jak moc mi to bude chybět. Jeho rty, osobitá vůně a doteky. Bouřkově šedé, divoké oči a černá nepokojná hříva. Ať už jsem měla skončit kdekoliv...

Ruku v ruce jsme došli na louku, odkud jsme měli všichni sledovat hvězdy. Byl tam celý tábor, ale louka byla obrovská a každý měl trochu svého soukromí. S Chrisem jsme leželi na chlupaté dece. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a tiše se k němu tiskla.