Poslední tábor ✓

Kapitola dvacátá čtvrtá: To jediné, co ti nemůžu dát

Vodní bitva pokračovala ještě dobrou hodinu a jediný táborník nezůstal suchý. Vedoucí se vzájemně polévali vodou z barelů a někde v půlce je přestali počítat, takže ve výsledku se ani nepřišlo na to, kdo vlastně vyhrál nebo prohrál. Chris a jeho partička vytáhli vodní pistolky a nedali si pokoj, dokud jsme je neshodily do bazénu, kam jsme stejně nakonec skočily za nimi.

Ani nevím, jak se to povedlo, ale do bazénu se nasáčkovala polovina tábora. Byl to nejspíš jeden z nejzábavnějších poledních ‚klidů' který mě na táboře vůbec čekal.

Když už bylo po všem, tak Zo někam zmizela společně se Sebem a nikdo z nás se radši nepídil po tom, co měli v plánu. Zůstali jsme jenom já, Chloe a Sky společně s Chrisem a Aaronem.

„Tak co budeme dělat?" zeptala se Sky a já jenom pokrčila rameny, protože jsem neměla žádný nápad.

„Táborovka se dneska odkládá, takže máme volné vlastně celé odpoledne. Večer bude nejspíš zase diskotéka," ozval se Chris a přitáhl si mě k sobě. Byl ještě pořád mokrý a příjemně mě chladil.

„Vůbec bych se nedivil, kdyby byl dneska výsadek," zapojil se Aaron do rozhovoru a já mu věnovala nechápavý pohled.

„Výsadek? Co to je?"

„Večer se naloží každý tým do dodávky se zavázanýma očima, aby nikdo nevěděl kam se jede a někam tě odvezou. Někam dál do lesa. Potom vám dají mapu, na které bude vyznačené místo, kde jste a kam máte dojít. Jediná další pomůcka je kompas, a pak už to záleží na týmu, jestli dokážou trefit. Každopádně je to v noci, takže nic pro poseroutky," zasmála se Chloe. „To místo je vždycky nějaká louka, kde se potom přespí do rána, a pak se pokračuje na celodenní výlet."

„Aha," ta myšlenka se mi zamlouvala. Takové noční dobrodružství a s trochou fantazie taky trochu horor. Teda minimálně pro blond gang určitě.

„No, když máme tolik volného času, tak proč si zatím nezahrát třeba stolní fotbálek?" zeptala se Chloe a s nadšením ukázala na místo, kde stál.

Celý zbytek dne jsme strávili pohromadě. Hráli jsme fotbálek, koupali se v bazénu, a potom jsme to zakončili basketem, u kterého se k nám přidal i Matt. Nemohla jsem si nevšimnout určité chemie, která byla mezi ním a Chloe. Při každém nepatrném doteku se na sebe podívali. Všechny ty skryté úsměvy a lehké červenání mluvily za vše.

„Proč se tak culíš?" vyrušil mě Chris ze zamyšlení.

„Jen tak," pokrčila jsem rameny a políbila ho na tvář. „Nezajdeme někam před večeří?"

„Jasně," usmál se a oči se mu rozzářily nadšením. Ty krásné, šedé oči plné světle šedých flíčků, které připomínaly hvězdy.

„Skočím se převléknout, tak za pět minut u ohniště!" vykřikla jsem zpátky k němu, když už jsem běžela do chatky.

***

„Nebudou nás hledat?" zeptala jsem se nervózně.

„Matt o tom přece ví."

„Neví, že jsme šli sem."

„Nikdo nás hledat nebude, tak se už trochu uvolni," rozesmál se Chris a přivinul si mě k sobě blíž. To bylo něco, co dělal neustále. Byla jsem jako jeho plyšák.

Seděli jsme na kraji lesa u lomu, kam mě Chris vzal už předtím. Opření o pařez s propletenými prsty a zakloněnými hlavami jsme pozorovali obrovské koruny stromů a poslouchali zpěv ptáků.

„Neřekla jsi mi, že umíš zpívat," ozval se Chris.

„Neptal ses," popíchla jsem ho.

„Ale ptal!" zatvářil se naoko uraženě a opřel si hlavu o tu mou.

„Tak jsem se asi zapomněla zmínit," vyplázla jsem na něj jazyk. Když mě prsty chytil za špičku jazyka, pokusila jsem se zamaskovat smích nespokojeným zabručením a výsledek zněl dost komicky.

„Jsi zase nějaká drzá, slečinko, měl bych tě umlčet," pustil můj jazyk a políbil mě. Hluboce a dlouze. V ten moment se svět zastavil a existovali jsme jen my dva. Tady a teď.

Chris mě položil na zem do měkkého mechu a ocitl se nade mnou. Opíral se o ruce, které spočívaly těsně vedle mého obličeje. Měl mě ve své moci. Vpíjel se mi do očí. Byl nejspíš jediný člověk, který dokázal tak moc rozbušit moje srdce. A k tomu mu stačil jediný pohled.

Přitáhla jsem si jeho obličej ještě blíž k tomu svému. Otřela jsem se svými rty o ty jeho a poznala, že začínal ztěžka oddechovat. Cítil to stejně jako já.

Když se přisál na mé rty, polibky jsem mu s chutí a nenasytně oplácela. Cítila jsem, jak mi zajíždí rukou pod tričko a špičkami prstů jezdí po břiše. Tak moc jsem se chtěla posunout dál. Chtěla jsem ho celého jenom pro sebe. Ještě nikdy jsem nebyla tak chtivá.

Když jsem mu začala stahovat triko, zastavil mě. „Kdopak je tady nedočkavý, hm?" pousmál se a dal mi pusu na špičku nosu. Pohladil mě po tváři a jeho pohled byl plný něhy. „Nechci na tebe spěchat."

Nesouhlasně jsem zabručela a našpulila nespokojeně pusu, přičemž jeho odpovědí byl ukazováček přiložený na mých rtech.

„Neprotestuj. Nedokážeš si představit, jak je pro mě těžké teď zastavit," pousmál se.

„Úsměvů máš teda na rozdávání," popíchla jsem ho.

„Protože mám po dlouhý době důvod se zase smát," převalil se na bok a nespouštěl mě z očí. „Jsi pro mě jako jediné světlo v té nejhlubší temnotě. Vynoříš se z ničeho nic a převrátíš všechno vzhůru nohama. Nutíš mě zbourat všechny zdi, které jsem si poctivě postavil. Nedokážu tě brát jako jakoukoliv jinou holku. Jsi prostě jiná."

„To bych měla říct spíš já," špitla jsem. „To ty jsi se objevil jako blesk z čistého nebe. Mohla jsem se snažit sebevíc a stejně jsem si tě neudržela od těla. A to i přesto, jak hrozně jsi se od začátku choval," zasmála jsem se.

Chris mě chytil za ruku a znovu se zadíval do košatých korun stromů, které nás tiše sledovaly a schovávaly před sluncem. „Chtěl bych s tebou strávit veškerý čas na světě," zašeptal.

Bodlo mě u srdce. „Čas je to jediné, co ti nemůžu dát," odpověděla jsem tiše a snažila se zahnat slzy, které se mi nezastavitelně draly do očí. Pravda bolela, tak to zkrátka bylo.

Chris se na mě zmateně podíval, ale já už nedokázala nic říct. Odvrátila jsem od něj pohled. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet. „Už bychom měli jít zpátky."

Cestou do tábora jsme oba mlčeli. Chris nejspíš přemýšlel nad tím, co jsem mu řekla. Byla to hloupost, měla jsem mlčet. Zase jsem nedokázala udržet jazyk za zuby. Měla jsem chuť dát si facku. Cítila jsem pocit viny, že jsem to celé pokazila. 

Bylo mi jasné, že to buď špatně pochopí, nebo se bude moc ptát. Možnost toho, že by to vypustil byla minimální, na to byl až moc chytrý.

Když jsme se vrátili, byla akorát večeře. Chris mě nepřítomně políbil na čelo a beze slova odešel. Chvíli jsem tam tak stála před jídelnou a zírala na tu krásnou oblohu. Úplně mě přešel hlad.

Nakonec jsem se rozhodla jít do chatky a počkat na holky. K mému překvapení Chloe seděla na své palandě se smutným výrazem. Ani si nevšimla, že jsem přišla.

„Chloe, děje se něco?" zeptala jsem se opatrně.

Nejspíš si mě opravdu nevšimla, protože když se na mě podívala, měla v očích překvapení, a k mému šoku také slzy.

„Matt..." špitla.