Poslední tábor ✓

Kapitola třicátá: Zákeřná kuchařka

„Nedokážu si představit, že bych tě nikdy nepoznal a přišel o tohle všechno," broukl Chris a políbil mě do vlasů.

Ještě pořád jsme leželi nazí v jeho posteli, tulili se k sobě a dívali se na počmáraná prkna vrchní postele palandy. Byla tam spousta vzkazů a vyznání, která se nejspíš nikdy nedostala k těm, komu patřila. Taky nešlo přehlédnout pár sprostých slov nebo legračních stížností. 

V rohu chatky jsem spatřila opřenou Chrisovu kytaru a sama pro sebe se v duchu usmála. Jeho hraní bych vydržela poslouchat celou věčnost. S povzdechem jsem se posadila a podívala se z malého okénka. Venku křičely děti a ozývaly se zvuky skoků do bazénu.

Na podlaze se stále válelo naše mokré oblečení a já přemýšlela nad tím, co si vezmu na sebe, protože do mokrého už se mi nechtělo.

„Půjčím ti něco svýho," nabídl se Chris, jako kdyby mi snad četl myšlenky.

„Cože, jak to víš?" překvapeně jsem se na něj podívala.

„Jak vím o tom oblečení?" zeptal se a já rychle přikývla. „Usoudil jsem to z toho, jak otráveně jsi zírala na tvoje mokrý věci, tak na mě nekul očima, ty trdlo," zasmál se a políbil hřbet mé ruky, načež se zvedl z postele.

V ten moment jsem nemohla být šťastnější. Děsilo mě to.

„Už bychom se měli oblíknout. Než se tady někdo objeví," řekla jsem a Chris se smutným pohledem pomalu přikývl, jako kdyby se mu ten nápad obléknout se moc nezamlouval. „Půjčíš mi teda něco na sebe?" usmála jsem se a udělala psí oči, i když jsem je neuměla tak dobře jako on.

„Nahou tě určitě jít nenechám," vyplázl na mě jazyk a začal se přehrabovat v poličkách.

Nemohla jsem z něj spustit oči. Nakonec vytáhl nějaké černé triko, na kterém byl potisk kapely Sum 41 a mně znovu unikl nenápadný úsměv. Byli jsme si tak moc podobní. Stejná láska k hudbě, stejné oblíbené kapely... 

„A tohle si vezmi místo těch mokrých plavek," hodil po mě červené trenky, které mi přistály na hlavě a já je bezmyšlenkovitě vzala do rukou s vyvalenýma očima. 

Fakt po mě právě hodil svoje spoďáry? Nejspíš jsem zase vypadala jako rajče.

„Ty se vážně červenáš, když držíš v rukou moje spodní prádlo, ale to, že tady stojím úplně nahej, s tebou ani nehne?" začal se smát.

„Nech toho," zabručela jsem stydlivě a přetáhla si přes hlavu Chrisovo triko. Vonělo úplně stejně jako ta mikina, kterou mi tehdy půjčil. „Radši se už obleč, co kdyby sem někdo přišel?" zeptala jsem se už trochu naléhavě a natáhla na sebe ty jeho spoďáry, ve kterých jsem sice trochu plavala, ale bylo to lepší než nic.

„Tak se nemám za co stydět," vtipně zapózoval a nahodil obličej třídního machra.

„Ty jsi fakt pako," zasmála jsem se a začala přemýšlet, jak asi budou lidi reagovat, když mě uvidí takhle oblečenou. Naštěstí, naše chatky od sebe nebyly tak daleko, takže byla možnost, že se mi povede proběhnout bez toho, aby si mě někdo všiml.

Rychle jsem Chrisovi vlepila pusu a vylítla z chatky rychlostí světla s myšlenkou, že se musím převléknout do normálního oblečení, doběhnout za Rose, a potom najít Chloe.

***

„Takže dneska žádné potíže nemáš?"

„Ne, jen mě trochu pobolívá hlava. Jako obvykle."

„To ráda slyším," povzdechla si Rose. Pořád by byla nejradši, kdybych už ležela v nemocnici. „Adame? Přines prosím Mie její léky," pokynula mu.