Poslední tábor ✓

Kapitola pátá: Jsme dobrý tým

Mrazilo mě v zádech. Co to na mě vůbec zkoušel? Když jsem se na něj naštvaně otočila, už se na mě nedíval a předstíral, že právě vůbec nic neudělal a neřekl. Pozorovala jsem ho s tázavým pohledem, ale vůbec mi nevěnoval pozornost. Ten kluk by za svoje herectví zasloužil Oskara.

„Takže, naše první táborová hra se jmenuje Boj o vlajky. Bude se odehrávat v lese a probíhat bude takto," Rick ukázal na krabice plné nějakých barevných koulí a dalších věcí. „Každý tým má přidělenou krabici se svojí barvou. Najdete tam papírové koule, molitanové zbraně a štíty. Každý tým bude mít svoji základnu, ve které se budou nacházet tři vlajky. Vaším úkolem bude ostatním týmům vlajky krást a ty své zase naopak bránit. Jak už jsem řekl, každý z vás bude mít k dispozici různé pomůcky. Budete po soupeřích házet papírové koule, nebo použijete jiné zbraně z krabice. Každý, kdo bude zasažen, musí odejít do neutrální zóny, kde zůstane tři minuty. Pokud budete mít u sebe vlajku, tak jste imunní proti všem zásahům. Zasažení do štítu se také nepočítá!"

Grace si stoupla vedle Ricka a pokračovala místo něj. „Soupeře nebudete mlátit hlava nehlava! Násilí se bude trestat vyloučením ze hry a tím poškodíte celý svůj tým. Teď si každý oddíl vezme krabici a rozdělíte si vaše zbraně. Dohodněte se, kdo bude obrana a kdo bude útočit. Za deset minut se sejdeme u lesa. Vedoucí si tam odvedou své týmy!" zavolala a zapískala na píšťalku.

Matt mezitím přinesl naši krabici a vysvětloval, že pro obranu se používají spíše koule a do útoku se hodí ostatní zbraně.

„Je to jenom na vás, jak se rozdělíte. Já navrhuju, aby v obraně zůstali čtyři z vás, zbytek se bude snažit získat od ostatních týmů vlajku," nabídl možnou variantu.

„V obraně zůstane Mery, Lily, Josh a Amy," oznámil Chris, aniž bychom se na něčem všichni domluvili. „Ostatní se budou snažit získat vlajky."

„Takže my dva budeme spolu?" konstatovala sladce Alison a přilepila se na Chrise jako slimák na zelí. Ten se na ní jenom křivě usmál a nijak to nekomentoval. 

Denny si odkašlal, aby přerušil tu trapnou chvíli pro nás pro všechny. Alison se na něj otráveně podívala a odtáhla se od Chrise. Potom už jsme se konečně vydali na cestu.

Les byl sice hned vedle tábora, ale byl tak rozlehlý, že to vážně trvalo deset minut, než jsme dorazili na místo, kde měl být sraz. Rick každému týmu ukázal, kde má svoji základnu. Pak už jsme měli jen pět minut na přípravu a mělo se čekat, než uslyšíme zvuk píšťalky. V každé základně zůstal vedoucí z jiného týmu, aby se nikomu záměrně nenadržovalo.

Byli jsme rozděleni přesně tak, jak řekl Chris. Dostala jsem do jedné ruky velký kartónový štít červené barvy a do druhé ruky dřevěný mečík obalený molitanem.

Po zaznění píšťalky se všichni rozběhli k základnám, takže jsem chtěla udělat to samé, jenže mě někdo chytil za ruku. Nechápavě jsem k té osobě vzhlédla.

„Ty půjdeš se mnou," rozkázal mi Chris a rozběhl se dopředu vláčíc mě za sebou jako hadrovou panenku.

Mou ruku nepustil, dokud jsme nenarazili na modrý tým. Byly to jen nějaké malé děti, takže jsme si poradili. Netrvalo to dlouho a dostali jsme se až k jejich základně. Ještě pořád měli všechny tři vlajky. Moc jsem se tomu nedivila, protože v obraně byla Sky, která byla očividně zapálená do hry stejně jako ty malé děti a hlídala si to tam jako dračí vejce.

„Nemysli si, že tě budu šetřit, Mio!" zakřičela na mě a v ruce už měla nachystanou kouli. Její obličej zdobil bojovný výraz a v ten moment připomínala nějakou amazonku.

„Nápodobně!" zavolala jsem a zabouchala mečíkem do štítu. Připadala jsem si jak malé děcko, ale užívala jsem si to. Chris, který byl do hry očividně zapálený úplně stejně jako Sky, se nenápadně přibližoval a kryl se štítem před letícími koulemi.

„Teď! Vezmi tu vlajku!" zařval na mě v momentě, kdy se naskytla šance a já rychle vběhla do základny, čapla jednu z vlajek a sprintovala pryč. Bylo to o fous, v momentě, kdy jsem se jí dotkla, se do mě strefilo hned několik koulí. Chrise zasáhli taky, ale jelikož neměl vlajku, musel odejít do neutrální zóny. „Jsme dobrý tým," poklepal mi na rameno a zazubil se.

„Jsme," oplatila jsem mu nejistě a hlavně s velkým překvapením úsměv a utíkala s vlajkou do naší základny. Na malý moment mě napadlo, že možná nebude takový blbeček, jak jsem si myslela.

Po půl hodině běhání po lese jsem ukořistila ještě dvě vlajky, ale už jsem toho měla plné zuby a stěží popadala dech. Musela jsem si na chvíli sednout a trochu si odpočinout. Bylo to únavnější, než jsem si myslela.

Když jsem se opřela o kmen stromu, všimla jsem si, že na svahu pode mnou stojí Chris a Alison. Docela zuřivě se tam líbali a nejspíš si mě vůbec nevšimli. Nevěděla jsem, co mám dělat. Zvednout jsem se nemohla, na to jsem se vůbec necítila, ale dívat na ně jsem se taky zrovna nechtěla. Vysvobodilo mě až zapraskání větviček někde v blízkosti. Alison se lekla a utekla s Chrisem někam jinam.

„Kdopak se nám tady schovává?" ozvalo se za mnou.

„Chloe, takhle mě neděs," vyhrkla jsem a úlevně si oddechla s dlaní položenou na hrudi. „Jen nejsem zvyklá běhat půl hodiny v kuse po lese," pokrčila jsem rameny a podívala se dolů, jestli náhodou neuvidím, kam šli. Nikde nikdo.

„To dělá problém většině z nás, ale dokud se neukradnou všechny vlajky, tak se nepřestane. Každopádně, posílá mě za tebou Matt, abych ti dala tohle," podala mi láhev s vodou a usmála se těmi svými rudými rty.

„Díky," oplatila jsem jí úsměv a napila se vody. Hned mi bylo mnohem lépe.

„Taky bych si přála mít takového bráchu," přisedla si ke mně. „Je hrozně hodný, vždycky všem pomůže z problémů a ještě ke všemu je fakt hezký," zasmála se.

„Nemůžu jinak než souhlasit, mám prostě kliku."

Povídaly jsme si, dokud se neozval hlasitý zvuk píšťalky oznamující konec hry. Pak jsme se každá rozběhla ke své základně.

Když jsem doběhla na místo, Chris už tam dávno byl a tvářil se dost naštvaně. Hodně slušně řečeno. Vlastně vypadal, jako kdyby se někomu chystal utrhnout hlavu.

„Co jste celou dobu, sakra, dělali? Řekl jsem vám, že se máte snažit a být první! To jste tak k ničemu, nebo co?" křičel na ostatní a vůbec ho nezajímalo, že tam byly i malé děti, které jeho nesmyslný výlev děsil. Po jeho boku stála Alison a tvářila se úplně stejně jako on, a to mě naštvalo ještě víc.

Amy a Lily se mě chytily za ruce a vyděšeně ho pozorovaly. Tommy se schovával za Dennyho, ten zase sledoval Chrise s pohledem, který taky mluvil za vše.

„Co si o sobě vůbec myslíš, že tady po všech řveš? Od tebe to vážně sedí, když se místo hry s Alison vypaříte a tajně se někde olizujete! Všichni se tady snažili až na vás dva, tak se vzpamatuj! Řveš na malé děti!" nevydržela jsem to a zařvala na něj nazpátek. Všichni se na mě dívali s udiveným pohledem, kromě Chrise. Ten mě propaloval těma svýma bouřkovýma očima. Ta chvilková představa, že je to možná fajn kluk, se rozplynula v pár sekundách tohohle ujetého výstupu.

„Má pravdu Chrisi," promluvil o něco klidnější Denny a položil mi povzbudivě ruku na rameno když si všiml, že se třesu. „Navíc jsme druzí, tak nechápu, proč tady děláš scénu."

Carl, který hlídal naši základnu, jen tiše přihlížel, ale netvářil se zrovna nadšeně. „Tak se uklidněte, děcka. Je to jen hra. Snažit se být první je fajn, ale nic se nemá přehánět, Chrisi."

Chris nic neřekl. Místo toho se sebral a odešel. Na volání nereagoval. Alison a Mery se rozběhly za ním, ale bylo jasné, že zpátky ho nepřivedou.

„Ten kluk se snad nikdy nezmění," zakroutil hlavou Carl, mezitím, co já se snažila uklidnit svoje divoce bušící srdce a zrychlený dech. Vůbec jsem se nepoznávala a nebyla jsem si jistá, jestli se mi to líbilo.