Poslední tábor ✓

Kapitola dvacátá třetí: Pomsta je sladká

Další ráno už bylo všechno v pořádku. Zoey si vyslechla, co měl Sebastian na srdci a zdálo se, že si to vyříkali. Celá ta situace je ve výsledku nejspíš stmelila ještě více dohromady, což rozhodně nebylo na škodu, ale nejkouzelnější byl ten její spokojený úsměv. 

„Ten kluk je takový pako! Kdyby mě poslouchal pořádně, tak by věděl, že plánuju jít na stejnou univerzitu jako on., takže mě bude mít na očích každý den!" vysvětlovala pobaveně Zo. Vypadala šťastněji než kdykoliv předtím, a to mě hřálo u srdce.

„Jsem ráda, že se to všechno vyřešilo," povzdechla si Sky. „Všichni jsme se o tebe báli."

„Já vím, omlouvám se," zatvářila se omluvně. „A... Mio?" promluvila ke mně znenadání.

„Hm?"

„Díky, Sebastian mi to všechno řekl. I to, co jsi řekla ty jemu. Bez tebe by to všechno nejspíš dopadlo úplně jinak. Pravděpodobně o dost hůř," usmála se na mě vděčně.

„To nestojí za řeč. Hlavně, že je všechno tak, jak má být," mrkla jsem na ní.

Před snídani jsme si všechny skočily do umývárny, abychom se vyhnuly návalu. Jako pokaždé jsem obdivovala tetování, která zdobila Zoey její bledou kůži . Od ramene po loket se jí rýsovala nádherná, barevná Gejša. Kdežto na pravém předloktí měla plachetnici. Pokaždé jsem přemýšlela, jestli pro ni mají ta tetování nějaký význam.

***

Když se všichni nasnídali, přišel Rick jako pokaždé ohlásit táborovou hru.

„Trosečníci! Při průzkumech se všechny vaše týmy dostali až k rokli plné pavučin. Podle pověstí se tam ukrývá velký poklad. Vaším úkolem bude projít přes všechny pavučiny a dostat se k pokladu jako první!"

„Hra je v podstatě velmi jednoduchá, ale budete u ní muset trochu přemýšlet," ozvala se Grace. „Po celém lese jsou různá stanoviště, která budou vypadat jako pavučiny vytvořené z lan. U většiny z těchto stanovišť bude vaším úkolem pronést celý tým skrz oka pavučin, aniž by kdokoliv o pavučinu zavadil. Navíc, pokud jedním okem už někoho protáhnete, uzavře se a nesmíte ho použít znovu!" vysvětlila. „Některá stanoviště budou zase o fyzičce, nebo schopnosti udržet rovnováhu."

Všichni si začali nadšeně šuškat a plánovat strategie, které je měly dohnat k vítězství.

„Máte přesně patnáct minut na to, abyste si vzali pevnou obuv a vhodné oblečení do lesa. Myslete taky na to, že venku dnes bude vedro. Proto připomínám, aby si každý před odchodem natočil do flašek šťávu nebo vodu, která tady bude připravená," připomenul Matt a všechny děti zběsile přikyvovaly na souhlas, kdežto starší holky ho hltaly pohledem. Chloe se to očividně vůbec nelíbilo.

Vedle Matta se z ničeho nic objevil Adam a očima pátral po jídelně, dokud se nezastavil na mně.

„Mio, Rose tě chce vidět," usmál se na mě a kývl hlavou, abych si pospíšila. Úplně jsem zapomněla na to, že Adam je vlastně pomocný zdravotník. Nikdy jsem ho na ošetřovně neviděla.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli o mně ví. Bylo by to přece logické. Ignorovala jsem nechápavé výrazy, které do mě zapíchly Sky a Zo. S omluvným pohledem jsem vystřelila na ošetřovnu, kde už na mě čekala Rose.

***

„Tak jak se dneska cítíš?" zeptala se a jako pokaždé se vřele usmála.