Poslední tábor ✓

Kapitola dvacátá: Nebuď srab

Ráno bylo druhá polovina postele prázdná. Po Chrisovi a kytaře nebylo ani stopy. Nejspíš odešel, abychom z toho neměli nějaký problém. Vybavovala jsem si všechno, co se včera dělo a tváře se mi opět vybarvily do červena. Nebylo to tak, že jsem neměla nikdy kluka a s nikým nespala, ale nikdy jsem po nikom tak moc netoužila a hlavně nepodlehla tak rychle. Přitahoval mě k sobě jako magnet. S každým jeho dotekem mnou projela vlna vzrušení a přála jsem si, aby nikdy nepřestal. Nepoznávala jsem se. Stačilo by tak málo a vyspala bych se s ním. Jako kdybych byla pod nějakým kouzlem.

Počkala jsem, dokud nepřišla Rose a nezkontrolovala můj stav. Cítila jsem se dobře, v rámci možností. Necítila jsem nevolnost a nemotala se mi hlava, to bylo hlavní. Poprosila jsem jí, jestli si můžu sundat ten obvaz, ale to rázně zamítla.

„Rose, vyřešil se ten včerejšek? S Rickem a tak..."

„Rick byl hodně naštvaný a Hannah nejspíš pojede domů," vzhlédla ke mně. „Nesnaž se jí hájit, Mio. Takové chování není v pořádku."

„Nechci, aby jela domů."

„Rick s tebou chce ještě mluvit, než se to vyřeší. Promluv si o tom s ním, já s tím nic nezmůžu," pokrčila rameny a věnovala mi svůj obvyklý úsměv. „Myslím, že do nemocnice nemusíš, ale kdyby se cokoliv zhoršilo, okamžitě za mnou někoho pošleš!"

Kývla jsem na souhlas a ulevilo se mi, že jsem mohla konečně odejít. Za dveřmi na mě už čekala Chloe a nervózně podupávala. Jakmile si mě všimla, hned se ke mně rozběhla.

„Jak se cítíš?"

„Líp, než včera. Hlavní je, že do nemocnice nejedu," řekla jsem nadšeně. „Co ten včerejšek, řeší se to hodně?"

„Ne, skoro nikdy o tom zatím neví a Hannah nevylezla z Chatky. Ale Matt včera strašně řádil. Snažil se z nás vytáhnout všechno, co se tam stalo a kdo u toho byl."

„A co jste mu řekly?"

„Pravdu, co jiného. Proč bychom měli lhát kvůli někomu, kdo ti záměrně ublížil?" zeptala se a v očích se jí odrážela neskrývaná zlost.

„Určitě to nebylo záměrný."

„Ve výsledku je to jedno. Zamysli se nad tím, proč se takhle chovala. Kvůli Chrisovi udělat takovou scénu? Ne, to není normální. Připadám si jako v nějaký nepovedený telenovele."

„To mi povídej," povzdechla jsem si. „V noci za mnou přišel," špitla jsem.

„Cože? Co tam dělal?"

Vyklopila jsem Chloe všechno, co se v noci dělo. Včetně mého menšího rozčarování, které naštěstí Chris zastavil. Pozorovala mě s otevřenou pusou a neskrývaným nadšením v obličeji.

„Chápeš, co to znamená?"

„Co by to mělo znamenat?" zeptala jsem se pobaveně.

„Mohl tě mít a stejně se s tebou nevyspal, jako to udělal s každou. Nechce tě do postele. Chce tebe. Zamiloval se!" to už skoro křičela nadšením a předváděla nějaký nadšený taneček.

„Potichu!" sykla jsem. „Myslíš?"

„Určitě!"

Potlačit v sobě ten pocit štěstí bylo fakt těžké. Přála jsem si být normální holkou a radovat se, ale věděla jsem, že pocit viny se dřív či později dostaví. I když tohle celé nemělo budoucnost, nemohla jsem se vzdát. Nechtěla jsem.

„Ještě musím za Rickem, tak se potom sejdeme na snídani," zamávala jsem jí a vydala se po schodech nahoru.

Rick měl svoji kancelář ve třetím patře budovy, hned vedle pokojů pro vedoucí a nejmenší děti, které ještě nemohly být na chatce. Zaklepala jsem na dveře, a když jsem uslyšela jeho hlas, který mě zval dále, vešla jsem. Seděl za stolem a na tváři měl chladný výraz, který se změnil hned, když mě uviděl.