Poslední tábor ✓

Kapitola osmnáctá: Miss mokré tričko

„Cože jsi?" zakřičela mi Chloe do ucha, když jsem se jí na nástupu snažila nenápadně pošeptat, co se stalo.

„Au," chytla jsem se za ucho, u kterého mi nejspíš hrozila minimálně týdenní hluchota. „Jo, udělala jsem to," odpověděla jsem a sjela Chloe vyčítavým pohledem.

„Promiň, já jen... To je nečekaný zvrat událostí! Počkej, až se to dozví holky!" byla absolutně nadšená.

„Doufám, že u holek to taky zůstane. Mám takový pocit, že kdyby se to dozvěděl blond gang, tak by mě nejspíš obětovaly při nějakém rituálu," ušklíbla jsem se.

„Tohle moc dlouho neututláš. Dřív nebo později si lidi začnou všímat."

„Ne, dokud budeme oba dělat, že nic není a nebylo."

„Věř mi, tenhle plán ti nevyjde," zasmála se.

„No, a co Matt?" změnila jsem raději rychle téma.

„Byla jsem tam s ním celou dobu a bylo to fajn, ale všechno při starém," pokrčila smutně rameny. „Já vlastně ani nevím, jak mu to mám dát najevo. Nebo jestli vůbec mám."

„To půjde, uvidíš," povzbudila jsem ji s jistotou. Vážně jsem věřila, že ty dva zvládnu dát dohromady.

Když se všechny týmy seřadily vedle sebe, tak nám Rick vysvětlil, o čem bude další hra. V podstatě jsem měla pravdu. Všechny poukázky, které jsme získali díky surovinám, jsme směnili za opravdové předměty. Každý tým tak měl nějak z toho všeho postavit svou skrýš. Vzhledem k tomu, že my jsme měli všechno potřebné, tak se nebylo čeho obávat. Byla to spíš taková odpočinková hra.

Jakmile jsme do krabic naházeli všechny ty věci, které jsme získali, vydali jsme se do lesa a vyhledávali ve vyhrazeném prostoru nějaké místo pro naši skrýš. Celou cestu jsme se na sebe s Chrisem pitomě usmívali, ale drželi si určitý odstup. Alison si toho samozřejmě všimla a odtáhla si ho stranou. Chris ji s otráveným výrazem odstrčil a snažil se ji ignorovat. Věděla jsem, že si tohle ještě pěkně slíznu, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

***

„Mio, podáš mi prosím tu pilku?" ozval se Denny, když se chystal nařezat větve, které jsme dostali.

„Jasně," s úsměvem jsem mu ji podala a prohlídla si celou konstrukci, kterou kluci postavili. Využili jsme místa, kde stály tři stromy a tvořily jakýsi trojúhelník.

„Můžeš mi pomoct s tou plachtou?" zeptala se Mery.

„Hned jsem u tebe!" zavolala jsem a rozběhla se za ní.

Mezitím, co všichni pomáhali, Alison si pilovala nehty opřená zády o strom. Všechny to štvalo, ale nikdo jí nic neřekl. Tedy až do té doby, než začala všechno kritizovat.

„A co takhle kdybys zvedla zadek a šla nám pomoct, co?" zeptal se otráveně Chris. „Jestli nemáš v plánu přiložit ruku k dílu, tak bych ocenil, kdybys držela jazyk za zuby," dodal jedovatě. Byl celý zpocený, ale pořád totálně úchvatný, což mi přišlo totálně nefér.

Alison se na něj ublíženě podívala a už neřekla ani slovo.

S Mery a Lily jsme přehodily zelenou nepromokavou plachtu přes celou dřevěnou konstrukci. Tím jsme si zajistili ochranu před vodou, kterou se nám chystali vedoucí vylít na naši malou skrýš. Něco takového mi alespoň říkal Matt.

Nakonec už jsme jenom celou naši skrýš pečlivě obložili větvemi jehličnatých stromů a kapradím. Všechno jsme k sobě svazovali provázky, aby to dobře drželo. Ve výsledku to všechno vypadalo ještě líp, než jsem si představovala. Nějakým způsobem se klukům povedlo udělat i provizorní okýnko. S tímhle nápadem přišel Tommy a Felix, což byli naši nejmladší kluci v oddíle.