Unseen [CZ]

-4-

Skončilo to tak, že jsem k Jamesovi zase začala mluvit. A ano, neříkám s Jamesem, protože jakkoli otravná jsem, nikdy se na mě ani nepodívá. Nekomunikuje vůbec s nikým - ignoruje doslova všechny, takže se alespoň necítím diskriminovaně. Nedělám to proto, že bych chtěla být ta výjimečná, se kterou promluví - je to kvůli tomu, že se pořád nudím. Když mě ignoruje, nemám pocit, že proti mě něco má, chová se tak ke všem a já s tím prostě něco musím dělat. Všichni ostatní mají kamarády, se kterými tráví čas. Jediní samotáři jsme tu já a James, takže preferuji chodit za ním, než za ostatními spolužáky.

Už jsou to skoro dva týdny, co se k nám přidal. Myslím, že už i Roxi a Adeline si uvědomily, že nemá cenu s ním mluvit, protože stejně pokaždé bude předstírat, že tam nejsou.

Možná, že malá část mě ho má ráda právě proto, že se jim vyhýbá. Mám pocit, že kdokoliv, kdo nenaletí jejich levným trikům, musí být skvělý.

Pomluvy o Jamesovi pořád kolují a on tomu svým chováním moc nepomáhá. Chová se asociálně a nese všude s sebou jeho tajemnou auru. Ostatní si vymýšlejí čím dál tím kreativnější drby. Někde jsem zaslechla, že James je tajný agent z Interpolu a jelikož ho ještě nikdo neslyšel mluvit, říká se, že nejspíš ani neumí anglicky. Jsem si jistá, že Jamesovi ještě nebylo ani osmnáct, ale ostatní si myslí, že je nějaký osmadvacetiletý agent v utajení, který předstírá, že je teenager, aby dopadl kriminálníky. Skoro jako v 21 Jump Street.

Ale já bych řekla, že teorie, ve které je James nová verze Hannibala Lectera je zábavnější.

Ten kluk se k ostatním lidem ani nepřiblíží, takže těmihle řečmi bych si nebyla tak jistá. Ale má rád děsivé věci, jako jsou například monstra. Řekla bych, že s takovými obrázky nejspíš píše nějaký ilustrovaný román. Pracuje na tom hlavně o jeho volném času, což moc často není, protože má toho pořád dost k dohánění. 

Hodně k němu hovořím, jako obvykle. Většinou mu vyprávím všechny drby, co jsem o něm slyšela.

„Zaslechla jsem Chrise a Alice, když si o tobě povídali," řeknu mu, zatímco on pracuje na nějakém úkolu. Doba odevzdání je zítra a tak je asi dost ve stresu. „Vlastně si o o tobě povídají pořád. Jsou fanoušci thrillerů - pořád sledují samé kriminálky a podobně. Jednu dobu byli úplně posedlí Broadchurchem, takže si to neber osobně. Myslím, že jen chtějí přijít na to, kdo jsi."

Zase jsem se nedočkala žádné odpovědi, ale na to už jsem si zvykla. Mluvit k Jamesovi je jako mluvit do zdi.

„Viděl jsi Broadchurch? Já jsem se na to dívala s mámou a přísahám - pozor, spoiler! Vůbec mě nenapadlo, že ten vrah je zrovna Joe Miller. Chudák Ellie," řeknu lítostivě při vzpomínce na ten napínavý film.

Když jsme se spolu s mámou na ten film dívaly, vypadala nejživěji za celou dobu, co od nás odešel táta. Bylo to poprvé, co se na něco skutečně soustředila. Je těžké z ní dostat nějakou reakci kromě mumlání a zakývání hlavou. Pořád vypadá, že je ztracená ve vlastních myšlenkách.  Upřímně nevím, jak to zvládá v práci. Hádám, že pracovat v bance nevyžaduje moc charisma a konverzací. Dokud dělá svou práci dobře, nevadí to.

„Každopádně, říkali, že utíkáš před nějakým vrahem. Prý jsi byl jeho oběť, ale podařilo se ti od něj uniknout a teď se před všemi schováváš. Říkali, že nechceš aby tě poznal, kdyby sem náhodou pro tebe přišel, a proto si pořád zakrýváš obličej." Dívám se z okna, když k němu mluvím. „Jestli to tak vážně je, kamaráde, neměl jsi chodit na vysokou. Když jsi sem dal přihlášku, zapsalo se tvoje jméno do systému a takhle by tě mohl najít kdokoliv... pokud se ovšem nevydáváš za někoho jiného... možná za svou oběť?!" dramaticky se zeptám. „Co máš v plánu, Jamesi Blacku?"