Unseen [CZ]

- 36 -

Jeho úsměv je upřímný a šťastný. Na chvíli zapomíná na Clyda a zaměřuje svou pozornost na mě. Zvedne ruce a položí mi dlaně na tváře. Položím si hlavu do jeho teplých rukou. Jelikož teď může cítit moje pocity, vsadím se, že to věděl ještě předtím, než jsem si to uvědomila já sama. I tak má ale radost, že to ode mě slyší nahlas. Nejsem si jistá, proč přesně je vůbec tak důležité říkat tyhle dvě slova. Ve skutečnosti se jimi nic nezmění, aspoň teoreticky ne. Zároveň toho ale dokážou udělat hodně.

„Taky tě miluju," řekne a políbí mě na čelo.

„Co kdybych..." začnu. Na chvíli zaváhám, ale pak stejně pokračuju. „Co kdybych tu s tebou zůstala? Nikdy bych nepřešla na druhou stranu?"

Tohle je něco, o čem v poslední době hodně přemýšlím. Mohla bych tu s ním zůstat napořád. Vím, že na mě čeká moje máma, aspoň teda doufám. Ale zároveň jsem tu s Jamesem momentálně nesmírně šťastná. Cítím se milována a akceptována. Už se nemusím trápit se šikanou a konečně se cítím živě, ačkoliv jsem ironicky duch. Cítím se strašně, že tohle říkám, ale jsem teď šťastnější, než když jsem byla živá a měla jsem rodiče. Vím, že mě milovali, ale možná jsem byla příliš zlomená nebo nevyspělá, možná ta neustálá šikana a obtěžování byli na jednoho člověka příliš. Rodiče mi sice vždycky dávali najevo, jak moc jsem pro ně znamenala, ale nedokázali přebít ty ostatní lidi, co mě nenáviděli. Právě teď je James jediný, kdo mě miluje. Musí bojovat jen se samotou, kterou s sebou přináší být duchem. Není to tak těžké, protože jediné, co potřebuju, je aby se mnou trávil čas. Jeho přítomnost pomáhá zahnat všechno špatné, co cítím. Stačí mi jen jeho úsměv a radost, abych byla taky šťastná. Potřebuju od něj jen dotek, který ze mě vyžene všechno neštěstí a nenávist. Myslím, že se vší té zášti dokážu zbavit, ale jen s jeho pomocí. Od něj dostávám lásku a zase mu dávám nazpátek tu svou. Kdybych neměla Jamese, zbyla by mi jen touha po pomstě a vztek.

Pokud se přes to nedokážu přenést a budu tu muset zůstat, tak tu chci být s ním. Ale nemůžu si být jistá, že se mnou bude chtít být napořád. Mám jenom jeho. James je moje jediná možnost, zatímco pro něj je to jiné. On má celý svět plný možností, stačí si jen vybrat. Já mám jen dvě. Jedna cesta vede k němu, zatímco druhá za mou mámou. Právě teď bych si zvolila jeho, ačkoliv i to by mi zlomilo srdce. Jenže když si zvolím mámu, budu muset Jamese opustit a to bolí mnohem víc.

Právě proto je rozhodování tak obtížné. Bolí to, ať už si vyberete jakoukoliv možnost. Ve finále to není o tom, co si vyberu, ale o tom, co se rozhodnu ztratit. Můžu si vybrat buď vzdát se něčeho, co mě bude bolet, ale zároveň si nechat něco, co by mě bolelo víc, kdybych to ztratila. Pokud ale nakonec dokážu žít s tím rozhodnutím, tak jsem udělala dobrou věc.

Právě teď mám pocit, že dokážu žít bez mámy. Koneckonců je to přirozená věc, opustit hnízdo a založit vlastní rodinu. Já si totiž nemyslím, že bych dokázala existovat bez Jamese, ačkoliv tohle není opravdový život.

Ne, bez Jamese být nemůžu. Nechat ho tady úplně samotného a zlomit mu srdce je mnohem horší představa, než nikdy znovu nespatřit mámu.

„Cože?" ptá se James zmateně.

„Mohla bych tu s tebou zůstat. Bylo by to tak špatné?"

James chvíli nijak nereaguje. Nejspíš je příliš překvapený a potřebuje chvíli přemýšlet, aby mohl moje slova zpracovat a dokázal odpovědět správně. Je to citlivé téma, takže se jen snaží být opatrný. Aspoň myslím.

„Ty se chceš vzdát možnosti odejít?" ujišťuje se James. Ustaraně se mračí. „Takhle to myslíš?"

„Ne," zavrtím hlavou. „Ano." Zmateně se zamračím. „Možná? Chci říct, že... bylo by špatné, kdybych se nesnažila a... prostě takhle pokračovala?" James na mě beze slova zírá. Vypadá to, že mi nerozumí. „Prostě..." Zhluboka se nadechnu. Snažím se utřídit si myšlenky a smysluplně se vyjádřit. „Pokaždé, když pomyslím na to, že bych tě opustila... cítím se hrozně. Je to jako kdybych se topila a nemohla se nadechnout. Jako by mě bolely plíce a já nic neviděla. No, tak nějak se cítím. Jenže místo kyslíku je to... nenávist ve mně. Bez tebe mě to pohlcuje. Možná je to sobecké, ale chci tady s tebou zůstat. Chci být šťastná, i když jen jako duch. Nikdy jsem se takhle necítila, když jsem byla duch... tak šťastně a smířeně. A teď se toho nechci vzdát."