Noc nebo Jitro

12

,,Kdo je to?" zeptal se ten někdo, okolo stál hlouček víl. Víly se rozestoupily a muž se podíval na mě. Měl delší, havraní vlasy. Jeho oči byly úplně... dech beroucí. Ne, nezamilovala jsem se. Ale ty oči... Ty oči byly tmavě fialové. Na sobě měl černou plátovou zbroj.

Hned na první pohled jsem věděla, že tuhle zbroj on nenosí. Jak jsem to poznala?

Vlastně ani nevím. Od pohledu mi nepřipadal jako bojovník co dává přednost těžké plátové zbroji. ,,Tak?!" zavrčel. ,,Jsem Valerie." odpověděla jsem za všechny ostatní.

,,A čím jsi zvláštní, že jsi upoutala Xaverovu a Darienovu pozornost?" Vydal se ke mně.

Narovnala jsem se a podívala se mu do tváře. Do jeho fialových očí.

,,Nejsem ničím zvláštní." odpověděla jsem. ,,To není pravda. Stojíš tady, nespoutaná, v hezkém oblečení, a v krvi ti koluje krev nesmrtelných, přestože nemáš tak špičaté uši, ani špičáky." Zamrkala jsem. Generál se rozešel k nám. ,,Přestaň! Okamžitě se jí přestaň hrabat v mysli." zavrčel. ,,Hledáš svého otce. Proč?" zajímal se. Došlo mi to – Vladař Noci.

,,Řekl jsem, přestaň!" okřikl ho generál a strčil do něj. Ani s ním nehnul. Vladař se pousmál.

Všimla jsem si stínů, které se plazily v koutech místnosti. Ty stíny měly oči... uši...

,,Proč tam urputně trváš na tom, abys poznala muže, který o tebe nestál?"

Nestál? Tak nestál jo?! Vrazila jsem mu facku. ,,Měl jsem tě varovat – je výbušná." ozval se Darien ze svého trůnu. Skvěle. Teď se kolem mě motají dva vladaři, generál a ještě k tomu ke všemu smrtelný princ. Kam jsem se to kruci dostala?! Ale...

Proč se o mě vlastně zajímají? Co je na mě tak...

,,Správně." zasmál se tiše vladař Noci. Vrazila jsem mu druhou facku.

Jak je možné, že mi čte myšlenky? ,,To máš tak... Jsem Adernell a ještě k tomu z vílího rodu. A vladař. Mám určité schopnosti." Stíny se zamihotaly. Přimhouřila jsem oči.

Vladař si odepl od pasu meč a podal mi ho. ,,To je myslím tvoje. Nebo spíš, tvého krále."

Podívala jsem se na meč. Převzala jsem si ho. ,,A prsten?"

Vyndal ho z kapsy a vložil mi ho do dlaně. Pousmál se. ,,Teď už ty věci máš. A otázkou zůstává: Co budeš dělat teď?" Mám meč, prsten a prince, živého a zdravého.

Ale nemám otce. Král mě asi zabije... Otočila jsem se na patě a vydala se pryč.

,,Já věděl, že to uděláš. Dobře ses rozhodla." zasmál se vladař Noci. Ten arogantní, povýšený, temný parchant. Už teď ho nenávidím. Co si myslí, že je? A to si myslí, že se mi bude hrabat v mysli bez následků? Jen počkej ty parchante...

Vrazila jsem do kuchyně. ,,Adriane!" zvolala jsem. ,,Adriane!" Adrian vyběhl z kuchyně za křiku kuchaře. Když si všiml co držím v rukách, zbledl. ,,To je...?" Přikývla jsem.

Brzy se za mnou dveře otevřely, a dovnitř vešel generál. ,,Skvěle, jdeš právě v čas." řekla jsem. Otočila jsem se čelem k němu. ,,Co nejdříve pošleme Adriana zpět, aby nebyla válka."

Generál pozvedl obočí. ,,Ty nepojedeš s ním?"

,,Ne. Mám důležitější věci na práci." Podala jsem Adrianovi meč a prsten.

,,Musím najít svého otce. Navíc Aego řekl, že za chvíli zjistí kdo to je. A kde je."

Xaver přimhouřil oči. ,,Ty prahneš po tom, ho najít, že? Úplně tě to sžírá."

,,Nesžírá mě to. Jen... jen ho potřebuju najít."

,,K čemu ti to je? Opustil tě předtím, opustí tě i teď."

,,Ty to nechápeš... já musím vědět, co posledních devatenáct let dělal... beze mě.

Chci, aby se na mě podíval a došlo mu, čeho se vzdal.. Chci, aby věděl, co ze mě teď je."

Xaver se zamračil. ,,Valerie..."

,,Nevymluvíš mi to. Co nejdřív pošli Adriana domů."

,,To mě pošleš samotného? Co mám říct otci?!" vyčetl mi princ.

,,Řekni... řekni že..." Zapřemýšlela jsem. ,,Řekni, že jsem mrtvá. Řekni, že jsem zemřela rukou toho zloděje." Xaver se pousmál. ,,To nebude daleko od pravdy, pokud tu Fenrys zůstane déle. Asi se pozabíjíte navzájem." Vrhla jsem na generála varovný pohled.

,,Neštvi mě, ti povídám." sykla jsem. Adrian se rozhlédl. ,,Co když nechci odejít?"

,,Máš smůlu." broukla jsem. ,,Zítra, generále?" zeptala jsem se. ,,Ano."

Zítra odjede. A bude v bezpečí. Bude v bezpečí. Bude doma. Můj přítel, princ, bude v bezpečí na druhé straně oceánu. ,,Takže tě teď vidím naposled?" zeptal se Adrian.

,,Zřejmě ano, princi." odpověděla jsem. Adrian mě objal. Objal mě pevně, jako bych byla jeho nejlepší přítel, kterého nikdy neuvidí. A vlastně... nebyl daleko od pravdy. za tu dobu tady, jsme se spřátelili. A to jsme neměli...

Ukápla mi slza. ,,Ty pláčeš?" zašeptal mi do ucha hravě. ,,Ne." sykla jsem tiše.

,,Dobře. Já také ne." řekl to i přes to, že jsem cítila jeho slzy na rameni.

Odtáhl se a stiskl mou ruku. ,,Půjdu už do pokoje." oznámil mi. ,,Předpokládám, že ráno budeš chrápat až do poledne, takže tohle je asi sbohem." Pousmála jsem se a políbila ho na tvář. ,,Je." odpověděla jsem. Adrian pomalu odešel, přičemž si stíral slzy.

Jenže já... Mě ukápla pouze jedna jediná slza. Nikdy nepláču. Nikdy. Ne od doby, kdy mě Norion praštil. Poprvé a naposled. Byla jsem smutná, šokovaná a zlomená.

Norion mě vychoval, od mých devíti do mých devatenácti. Celých těch deset let pro mě byl... Celých těch prokletých deset let byl... můj táta. Bylo mu jedno, že otce mám.

Říkal mi, že sice už otce mám, ale to mu nezabrání být mým tátou...

Objala jsem se rukama a vzpomínala na muže, který mi nebyl vůbec podobný, ale i přes to všechno, se stal mým tátou. Mým, tátou.

A můj pravý otec mezitím někde seděl, pil víno, oblboval jiné ženy a ani si na mě nevzpomněl. Pomsta. To mě žene dopředu. Kvůli tomu, jsem po každé ráně vstala.

Kvůli pomstě, jsem se při každém pádu vydrápala a nohy, při každém ranění vyléčila, při každé hádce uklidnila, při každé rvačce přežile. Protože mě hnala kupředu zlost a chuť po pomstě. Norion vždy říkal: Co tě nezabije, to tě posílí. Co ti ublíží, tě posilní. Co tě srazí na kolena, tě zase postaví na nohy. A co tě zlomí, tě přetvoří ještě silnější než kdy dřív."

A i když jsem se v dešti po rozblácených cestách vracela domů, s krví na rukách a na tváři, vždycky jsem si opakovala jeho slova. Moje životní motto. Jediná slova útěchy.

Dvanáctá kapitolka je tady, doufám, že se líbila. Každopádně, na obrázku je vyobrazen jen náčrtem Fenrys, pro přátele Rhys, vladař Nočního dvora.