Noc nebo Jitro

40

Po dvou týdnech jsem byla schopná i běhat, všechno se pro mě změnilo. Byla jsem rychlejší, silnější, bystřejší, lehčí a mnohem klidnější. Dokázala jsem se udržet, a nezačít na Dariena křičet, když mi oznámil, že nemohu odejít s Rhysem na Noční dvůr. Křičela jsem až potom,  co mi Rhys oznámil důvod. 

Noční dvůr bude první dvůr, který bude napaden královnou Severu, až zaútočí.

A z toho důvodu se bude muset Rhys vrátit.

A mě zbylo abych dřepěla na zadku na nejjižnějším dvoře a čekala, jestli můj druh dokáže odolat královnině flotile. A z toho důvodu jsem se rozhodla, že oba dva budu ignorovat a zůstanu zalezlá v knihovně.  

A tak jsem celé hodiny proseděla na pohovce u krbu a četla si. Protože to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěla stát vílou. Abych si mohla číst, a přečíst všechny knihy. Prožít všechny příběhy. Mnoho příběhů bylo o Serane, Ilviovi, Fenrysovi a Meavelovi.

Dozvěděla jsem se zajímavosti o Valkeiře, Adernellech, Bílých horách na Severu a královně Severu. Dozvěděla jsem hodně o Křišťálovém hvozdu, kde žijí elfové. Dozvěděla jsem se o příšerách, které přivezla královna Severu z jiných světů, a které jí teď slouží.

Dozvěděla jsem se o magii, kouzlech a přeměnách. Měla jsem tolik vědomostí, že mě z toho bolela hlava. Většinu ,,večerů" jsem prospala na pohovce v knihovně, kde mě Adda chodila přikrývat dekou a ráno mi nosila čas a snídani, protože jsem odmítla jíst v jídelně s ostatními. 

S Xaverem, ke kterému jsem necítila nic víc než přátelství.

S Darienem, ke kterému jsem cítila bláhovou lásku, takovou kterou cítí děti ke svým rodičům. 

S Fenrysem, ke kterému jsem cítila lásku samu o sobě.

 I když jsem věděla, že bych s Fenrysem měla trávit víc času, než odjede, nemohla jsem. Bála jsem se, že když se s ním sblížím ještě víc, a on pak odejde, bude mě to strašně bolet.

Ale přesto jsem stále cítila jeho přítomnost a naše pouto. Někdy ke mně promlouval v mé mysli, ale i přesto jsem dělala že ho ignoruji, ale poslouchala jsem každé jeho slovo.

Ta náhlá změna mě zmátla. Ty všechny pocity. To co jsem jako míšenec necítila, co jsem neviděla, neslyšela.

Bylo to jako bych byla celý život nevidomá a teď prozřela.

Odložila jsem knihu a podívala se na oheň v krbu. Serana... Magie, kterou pořádně vládne jen ona, a pak se o to pokoušejí někteří mágové. Ale ti nemají její zdroj. Její krev.

Jak je možné, aby se někdo s takovým darem narodil? A proč ten Dar, nemá Ilvio, když je to její bratr?

Všechno mi dávalo smysl. Ale i přesto, že jsem se stala vílou, jsem stále myslela na Noriona.

A to, že jsem ho nezabila, ale on si myslí že jsem mrtvá. Stejně jako celé království. Celý svět, až na Valkeiru. Celý svět teď ví, že Valerie Illidiar je mrtvá. Nejobávanější vrah království.

Ale už nejsem Illidiar. Už nemám Norionovo příjmení. Už ne, a nikdy více.

,,Valerie?" ozval se za mnou Aego. ,,Ano?"

,,Mám dotaz. Tedy spíš, Darien. Darien se tě ptá, kdybys měla na vybranou, co by sis vybrala."

Pozvedla jsem obočí.

,,Noc nebo Jitro?" zeptal se a já ztuhla. ,,Dává ti na výběr z toho důvodu. Že je ochoten nechat tě jít s Rhysem na Noční dvůr. Ale jakmile začne válka, vrátíš se. Jak si vybereš Valerie. 

Noc nebo Jitro? Fenrys nebo Darien?" Překvapením jsem zapomněla mluvit. 

Nejdřív o tom Darien nechce ani slyšet, ale potom mi dovolí si vybrat? 

Jenže stále nemám odpověď. Chci jít na Noční dvůr? Opustit svého otce? Opustit bezpečí, které mi dopřává Jitřní dvůr? Ale co je pravdy na tom, co říkala Adda o Nočním dvoře? Říkala, že je to příšerné místo. A tady to není tak špatné... až na to Jitro. Chci to riskovat? 

Můj druh...nebo můj otec?

Stiskla jsem rty k sobě a podívala se na bělovlasého čaroděje. A kdo je Keara...?

,,Musím si to promyslet."

,,Máš čas do zítřka. Potom Fenrys odjíždí."

Málem mi spadla čelist na zem. ,,Zítra...?"

Aego přikývl. ,,Dobře. Já... to promyslím."

Zůstala jsem stát u dveří a zírala na dveře, které za sebou Aego zavřel. 

Noc nebo Jitro?

Fenrys nebo Darien?

Procházela jsem hradem, ani jsem nevěděla proč jsem si někde nesedla, ale chození mě uklidňovalo, když jsem tak dlouho jen ležela. Nešlo mi do hlavy, jak to že nad tím vůbec přemýšlím. Myslela jsem, že si bez váhání vyberu Noc, ale... Darien je můj otec...

Co by udělala Serana? Ta by si ihned vybrala... Podle toho co jsem o ní četla.

,,Rozhodla jsem se!" vykřikla jsem do prázdné chodby a rozeběhla se k síni.

Udělám to, co chci. Protože když jsem teď nesmrtelná, mohu dělat co chci,  protože mě neomezuje čas...

Vtrhla jsem do sálu a rozrazila dveře tak, že málem vylétly z pantů. 

,,Rozhodla jsem se!" vydechla jsem. Darien i Fenrys se na mě podívali.

,,Takže... Noc nebo Jitro?"

,,Vybírám si Noc."