Noc nebo Jitro

39

Probudila jsem se za svítání. Nebo vlastně... No to je jedno. Nikdy si asi nezvyknu.

Cítila jsem se tak slabá, ani jsem se nedokázala posadit. Opřela jsem se o loket a shlédla na Addu, která netrpělivě čekala na židli u postele. ,,Co tu děláš?" zeptala jsem se, nakřáplým hlasem. ,,Nic neříkej. Sněz to a spi dál." Podala mi nějaký druh chleba či co a já poslušně snědla to, co ona nazvala: potřebnou energií a vitamíny."

Šlo to takhle několik dní, nebo možná hodin, netuším. Neměla jsem pojem o čase.

Vždy když jsem se probudila, mi Adda dala ten chleba a znovu mě poslala spát. Jídlo, spánek.

Pořád dokola. Když jsem se probudila znovu, Adda už nebyla u postele. Oddechla jsem si a dokonce jsem se i posadila. Moje nohy byly hubené a svaly slabé. Pročísla jsem si rukou vlasy a shrnula si je z tváře. Vyhrabala jsem se na nohy a dobelhala se do koupelny, pomocí všeho co bylo nablízku. Přidržovala jsem se, ale dvakrát jsem spadla. V koupelně jsem se umyla a učesala.

Bylo to zvláštní. Změnila jsem se. Fyzicky. Moje oči byly šedozelené, vlasy tmavě hnědé a husté, pokožka nazlátlá a byla jsem vyšší a hubenější. Nepoznávala jsem se. 

Někdo zaťukal na dveře. Povzdechla jsem si a dobelhala s v bílé noční košili ke dveřím. Opřela jsem se o ně a zaváhala. ,,Dariene?" vydechla jsem a opřela se čelem o dveře. 

Potřebuji s ním mluvit. A taky se Seranou. Co se jí stalo, co udělala. Proč jsem z ní cítila bolest.

Co se s ní stalo po obřadu.  

,,Ne, to jsem já, Xaver." ozvalo se z druhé strany dveří. ,,Kdo?" zašeptala jsem a otevřela dveře.

Opřela jsem se o ně a podívala se na černovlasého, vysokého muže v chodbě. 

,,Xaver." zopakoval své jméno. Chtěl mě obejmout, ale já zvedla ruku a tím gestem ho zastavila.

,,To jsi už říkal. Ale kdo jsi?" Xaver ztuhl a tvář mu zbledla. ,,Ty... si na mě nevzpomínáš? Jsem generál Jitra. Byl jsem... Jsem tvůj přítel...tvůj..."

,,Vzpomínám si... Generál Jitra. Ano... můj nejlepší přítel." zašeptala jsem unaveně. Bylo mi to vlastně jedno. Nic zásadního jsem necítila. K němu. Možná jsem ho v minulosti měla ráda, podle toho jak ho moje reakce zaskočila. Nebo i víc. Ale teď... Je to jiné... 

Udělalo se mi špatně. Stiskla jsem rty a přitiskla si dlaň na břicho. ,,Co je ti?" zeptal se a položil mi ruku na rameno. Jeho dotek pálil. Ucukla jsem a klopýtla vzad. Jenže moje nohy vypověděly služby. Už jsem myslela že skončím na zemi, ale v tom mě něžně chytly něčí ruce a postavily mě zpět na nohy. ,,Rhysi? Co ty tu děláš"? zavrčel Xaver. Ohlédla jsem se přes rameno a zapřela se o skříň. ,,Je mi špatně... Hodně, hodně špatně." zavrčela jsem a zavřela oči. Rhys mi položil ruce na ramena a já ucítila jak se stíny zavlnily, temnota se prohloubila a v tu ránu byla Noc.

Otevřela jsem oči a podívala se ven z okna. ,,Jak jsi to...?" Rhys se pousmál a otočil se ke Xaverovi. ,,Vrať se až jí bude líp. Je ve fázi přeměny. Neví co se s ní děje. Ani neví co vlastně říká..." Podívala jsem se na Rhyse a chtěla mu vrazit facku, ale byla jsem moc slabá. Až moc slabá...

Kde je Adda...? 

Xaver odešel a minul se ve dveřích s mojí komornou. ,,Moc se ti omlouvám Valerie. Ale zdržel mě Darien." Pomohla mi do postele. ,,Ona je Noc?" zeptala se a podívala se na Rhyse. Ten se jen usmál a zavřel za sebou dveře, když odcházel. ,,Chci mluvit se Seranou... Kde je Serana?" 

Adda se pousmála a podala mi ten chleba. ,,Promluvíte si později..."

Dalších několik dní to probíhalo jako obvykle. Jídlo, spánek, jídlo a spánek.

Byla jsem ráda, že se po mém dalším probuzení nenacházela na židli Adda, ale Darien.

Posadila jsem se. ,,Kde je Serana?" zeptala jsem se. ,,Odjela. S Ilviem."

,,Chtěla jsem s ní mluvit."

,,Byla na tom hodně špatně. Vyčerpala moc magie na to, aby udržela kruh."

,,Proč to neudělal někdo jiný?"

,,Nikdo jiný nemohl. Valerie je z nás jediná, kdo ovládá takový druh magie."

,,Jaký druh magie?"

,,V Obecné řeči to nenese název. Ale Starší tomu říkali Vier'ayv. Je už velmi málo víl, nebo čarodějů, kteří tu magii dokáží ovládnout. Ten kdo ovládá tuto magii, ovládá Chaos a Zatracení. Svobodu a Spasení. Temnotu i Světlo. Smrt i Zrození. Vier'ayv." 

,,A Serana ji ovládá?"

,,Nejen to. Její krev je zdroj té magie. Dokáže z ní čerpat jen ona sama, později možná její děti.

Před Seranou tento Dar měla její prabába.Od té doby, doteď, nebyl nikdo komu by v žilách kolovala Vier'ayv. Jenže Serana zapomněla na svůj náhrdelník, který střeží její magii a brání velkému užívání. Proto magie čerpala z její síly. A sílila z její bolesti." Přikývla jsem.

,,Když je tak mocná, proč není ona vladařkou Zimy?"

,,Protože vladařky neexistují."

,,Někdo mi říkal, ten generál, že Ilvio jí dal půlku své moci."

,,Míň jak polovinu, ano."

,,Proč, když je tak mocná?"

,,To nikdo neví."

,,Pošleš jí dopis, že jí mnohokrát děkuji?"

,,Zajisté..."

,,Obdivuji ji."

,,To všichni..."