Noc nebo Jitro

21

Odešla jsem do svého pokoje celá nesvá. Stíny se mihotaly, všude bylo ticho.

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Náhle, když jsem otevřela oči, měla jsem na sobě zbroj. Ucukla jsem a narazila do chladné zdi.

Zhluboka jsem se nadechla a rozpřáhla ruce. Sjela jsem jimi po chladné stěně a hleděla na zbroj. Dotkla jsem se jí, a zjistila, že to není iluze. Rozhlédla jsem se.

Uslyšela jsem tichý smích. Vlk... Vlk ve stínech. Prohnul se a podíval se na mě ze stínů.

Zavrčela jsem na něj. Oči se mu pobaveně zaleskly. ,,Fenrysi?" zašeptala jsem překvapeně, když jsem ho poznala. Pouze přikývl a poté zmizel. Fajn, ale co mám dělat s tímhle?

Došla jsem do svého pokoje a podívala se do zrcadla nad skříňkou, na které ležely nátepníky. Které dokonale ladily k této zbroji. Byla celá černá, z dračích šupin, na ramenou měla nárameníky, které se táhly do půli paže, z dračí oceli, na kolenou taky. Přes hruď jsem měla bandalír a vzadu na zádech, na něm byla úchytka na meč. Obdivovala jsem tu zbroj snad až moc dlouho. Byla lehká, ale přitom pevná. Ale vrtalo mi hlavou, proč by mi ji měl Fenrys dávat. Někdo zaklepal na dveře. ,,Valerie?" Byla to Adda.

Ach, dlouho jsem ji neviděla. Otevřela jsem a ona vytřeštila oči. ,,Co to máš na sobě?!"

,,Ani nevím. Co potřebuješ?" Adda se zamračila a podala mi klíč.

,,Ehm?" Adda se jen pousmála. ,,Od tvého nového pokoje. Darien to po mě poslal. Už je tam vše co potřebuješ, vezmi si odsud jen, co chceš. A taky ti Darien vzkazuje, že už nebudeš pracovat v kuchyni, ani nikde jinde." Zavrčela jsem. ,,A co podle něj budu asi dělat?!" zavrčela jsem a vsunula klíč do brašničky u pasu. Bylo to tak automatické...ani jsem nevěděla, že tam je... ,,To nechceš vědět ode mě." zasmála se tiše.

,,Ještě se uvidíme." řekla jsem a vzala ze skříně své milované oblečení, z králova dvora.

,,Kde je ten pokoj?" zeptala jsem se. ,,O patro výš. Pokoj vedle Dariena." odpověděla. ,,Děláš si srandu?! Já chci mít v pokoji teplo!" Adda se dala do smíchu. ,,Je tam krb."

Zamračila jsem se a zamumlala nadávku směřovanou k Darienovi.

,,A prý máš očekávat návštěvu." řekla, když jsem se vydala pryč. Spiklenecky jsem se pousmála a došla do svého nového pokoje. Jak jsem ale zjistila, nebyl to pokoj.

Komnaty. První místnosti byl obývací pokoj. Velký, velký, ale opravdu velký krb, mi rozehrál na tváři nadšený úsměv. Okamžitě jsem běžela přihodit do doutnajících uhlíků dřevo, připravené u krbu v úhledně upravené věži. U krbu byli kožešiny, zřejmě vlčí...

Potom pohovka světlé barvy, stěny byly šedé, jak jinak. Závěsy byly čisté bílé se světle modrými ornamenty, které nebyly skoro vidět. Potom tam byla knihovnička, v ní několik knih. Byl tu jeden jediný obraz. A to... COŽE?! Vykřikla jsem a hleděla na ženu na obrazu.

Byla jsem to já! Já v mých patnácti letech! Zalapala jsem po dechu a prohlížela si dívku na obrazu. Její hnědé vlasy, tmavě modré oči...výrazné lícní kosti a útlý krk...

Jak?! Rozhlédla jsem se. Nikde jinde jiný obraz nebyl. Kdo ale... jak... Arrgh!

,,Copak?" ozval se muž u dveří. Nebyl to ale ten, kterého jsem očekávala.

,,Co tu chceš?" zavrčela jsem na svého ,,otce". ,,Promluvit si..."

Ustoupila jsem. Hleděl na mě, tedy, na mou zbroj. ,,Kdo ti ji dal?" zavrčel a došel rovnou ke mě. Přitlačil mě ke zdi. Viděla jsem, jak se stíny mihotají. ,,Fenrys." odpověděla jsem.

,,Proč?" zeptal se. ,,Nevím." Strčila jsem do něj a odstoupila k ohni. ,,Co si o sobě myslíš?" zavrčel, ale ta slova nepatřila mě. Směřovala do stínů pokoje. Fenrys se ale objevil ve dveřích. ,,Myslím si o sobě, že jsem velmi atraktivní a nebezpečný. Muž přímo k pomilování, nemám pravdu?" zavrněl směrem ke mně a mrkl na mě. Znechuceně jsem pozvedla nos.

Havraní vlasy měl ostříhané nakrátko, což mě překvapilo. Ale vypadal lépe než předtím. A jeho nazlátlá kůže se leskla v odrazu ohně, který už se stihl rozhořet.

Na sobě měl černou košili s krátkými rukávy a černé kalhoty. Na pažích měl vidět tetování, které se mu táhlo až k předloktí. Bylo tmavě modré, inkoustové.

Naklonila jsem hlavu na stranu. Jak to, že jsem takové tetování měla taky?

,Správná otázka, Valerie.' ozval se hlas v mé mysli. Zamračila jsem se.

,Nech toho!' vykřikla jsem na něj ve své mysli. Fenrys se zasmál. ,,Co je tu k smíchu?" zeptal se Darien. ,,Právě že nic. Ještě bych zapomněl. Myslím si také o sobě, že jsem velkmi mocný, a mohu si dělat, co chci." Darien zavrčel. ,,Tady jsi na mém dvoře."

,,Ale je večer." poukázal Fenrys a podíval se z okna na noční oblohu. ,,V Noci je má magie silnější, to přeci víš. A tvá... oslabená." Svraštila jsem obočí. ,,Tím pádem, když je Jitro, je oslabena tvá magie." poukázala jsem na tento fakt. ,,Ne." odpověděl Fenrys a jeho slova protrhla ticho. ,,Jsem dost silný na to, abych se vyrovnal tvému otci, i přes to, že je Jitro."

Darien zavrčel a stoupl si přede mě. Už zase?! Co s tím všichni máte?!!

,,Mě je to jedno. Kočkujte se jinde." odpověděla jsem. Neřekla jsem to už někdy?

Ach jo...

,,Běžte pryč." zavrčela jsem a mávla rukama ke dveřím, o které se Fenrys opíral.

Darien se k nim vydal. ,,Rhysi, uhni." zavrčel na něj a vycenil špičáky. Rhys mu to gesto oplatil – také předvedl své bílé zuby, s nimi prodloužené špičáky. Vypadal tak...

Nebezpečně.

,A atraktivně? Ach já vím, jak jsem sexy...' ozval se zase v mé mysli. Okřikla jsem ho a dupla nohou do země. ,,Táhni!" vykřikla jsem a hodila po něm svícen. Fenrys ho zachytil ve vzduchu a mrkl na mě. ,,Nechám si na památku." zavrněl a zavřel za sebou dveře.

Vydrápala jsem se z té zbroje a odnesla ji do ložnice, kde jsem ke svému údivu našla figurínu na zbroje. Moje ložnice... Ach, jak to popsat? Dovedete si představit ložnici princezny? Ano? Tak ji třikrát zvětšete, dvakrát zvětšete postel, přidejte bílou a béžovou, a hlavně... uberte růžovou. Kdybyste náhodou neměli takovou fantasii, nebo nebyli tak dobří v počtech, shrnutu to: Velká manželská postel, bílé prostěradlo a povlečení, dubového dřeva. Skříně a skříňky též z dubového dřeva, velké zrcadlo vedle světlého paravanu, který byl zdoben světle modrými růžemi.

Ve spodním prádle jsem otevřela skříň. Většina oblečení byli šaty. Ach ne.

Proto jsem sáhla po bílých kalhotách a bílé halence, co odhalovala ramena a šíji.

Oblékla jsem se a upravila si hlubší výstřih. Rozčesala jsem si vlasy, když jsem konečně našla kartáč. Rozhlédla jsem se a všimla si, že za paravanem jsou další dveře.

Neodolala jsem a musela to jít prozkoumat. Byla tam koupelna. Velká vana, toaleta, toaletní stolek a skříň s ručníky a všemožnými přípravky. Vyšla jsem ven a zamířila do obývacího pokoje. Vzpomněla jsem si, že se mnou chtěl Darien mluvit. Ale... Já ještě nejsem připravená. Teď ale vím, co, tedy koho, potřebuji. A Darien, to rozhodně není.