Noc nebo Jitro

6

Ráno jsem se vzbudila promrzlá. V tom pokoji byla strašná zima.

Oblékla jsem se do hnědých kalhot a bílé košile, vzala si zástěru a dobelhala se do kuchyně.

V botě jsem stále nosila dýku z dračí oceli. Pro případ nouze.

Adda tam už čekala. U kuchyně byla i jídelna, zřejmě pro sluhy.

Nebo...? Do jídelny vešel Xaver a Darien. Posadili se ke stolu. Adda mě dovedla do kuchyně.

,,Takže, každé ráno se tady připravuje ovocný a zeleninový salát, tvým úkolem bude nakrájet ovoce a zeleninu. A já ti pak pomůžu loupat brambory, které budeme mít připravené na oběd." Přikývla jsem. To není tak těžké. Zanedlouho přišel Adrian.

,,Takže?" zeptal se. ,,Salát." zavrněla jsem a hodila po něm jablko. ,,Umíš ty vůbec vařit, Veličenstvo?" Celou dobu, co jsme tam pomáhali, jsem si z něj utahovala.

Přeci jen, nic jiného se tam dělat nedalo. A Adrian mi to patřičně oplácel.

Ale dal si pozor, aby nezmínil slovo ,,míšenka". Neměla jsem to označení ráda, i když to byla krutá pravda. Dvojí krev. Krev nesmrtelných a smrtelných.

Adda se ke mně připletla. ,,Odkud jsi?" zeptala se. ,,Z království krále Adriana II."

,,Když jsem tam byla naposledy, vládl tam Adrian I..." Zasmála jsem se.

,,Tak já ti představuji Adriana III." ukázal jsem za sebe na prince, který pozvedl hlavu, podíval se na nás, a potom se zase věnoval hruškám a pomerančům.

,,A ty jsi odkud?" zajímala jsem se. ,,Z Nočního dvora." odpověděla.

Noční dvůr! ,,Vážně?" zeptala jsme se překvapeně. O Nočním dvoře vím jen to, že je to nejsevernější dvůr ve Valkeiře. ,,Ano. Náš vladař, Fenrys... Je... Jak to říct... Říká se o něm, že je krutý. Zlý a krutý. Nikdy jsem u jeho dvora nebyla, žila jsem ve vesnici na hranici mezi Nočním a Zimním dvorem. Ale to co se ke mně dostalo... Nedokážu si ani představit to, co mi ostatní řekli, že tam zažili. V jeho dvoře. Doslechla jsem se, že dal mučit svého strýce za to, že neuposlechl jeho rozkaz. Já... nechci o něm mluvit. Je to noční můra všech víl, co odešli z Nočního dvora. Víly tady si neuvědomují, jak moc je krutý."

Polkla jsem a jen si přála, aby tam neskončil můj otec.

Ozvala se ráda a pak syknutí. Adrian zakňučel a odložil nůž. ,,Co je?" zeptala jsem se.

Adrian něco zamumlal a strčil si prst do pusy. ,,Že ty ses řízl?" zasmála jsem se.

Jen ať řekne ano, budu si z něj utahovat další dva dny.

Zavrtěl hlavou, ale já viděla jak se červená. Dala jsem se do smíchu.

Adda se uchechtla a podala princi náplast. ,,Nemůže vykrvácet?" zeptala se.

Je víla, zřejmě neví, jak to u lidí funguje. ,,Většina lidí by při takové rance nevykrvácela, ale nejsem si moc jistá, u toho našeho princátka." Adrian se na mě vražedně podíval.

,,Promiň, už toho nechám." Vzala jsem se a pokračovala v salátu.

,,Můžeš jim to odnést?" zeptala se Adda. ,,Komu?" zeptala jsem se.

,,Generálovi a vladaři." Adrian zvedl hlavu a hleděl na mě. Vytřeštila jsem oči.

,,Ani náhodou." Adda mi ale vrazila mísu do jedné ruky a tác se snídaní do druhé.

,,No tak no tak." pobídla mě. Tak tedy dobrá. Chce tu mít rvačku? Budiž.

Odnesla jsem to a položila to na stůl před generála a Dariena.

Jen se na mě podívali. ,,Tak schválně, je to otrávené nebo ne?" zeptal se vladař a generál se zazubil. Kysele jsem se usmála a odešla. Jen ať se tím oba zadusí.

,,Addo." oslovila jsem svou novou přítelkyni. ,,Ano?"

,,Řekni mi víc o Nočním dvoře." pobídla jsem ji. ,,Vladař Fenrys je asi pět set let starý.

Jeho otec vládl přes dva tisíce let. Říká se, že jeho otec byl stejně krutý, jako je on.

Ale jeho matka prý byla hodná a milá, takže něco dobrého snad ve Fenrysovi zůstalo.

Vše co ti můžu říct, však nemusí být pravda. Jediné co vím naprosto jistě je, že když tu byl před deseti lety na návštěvě, porval se s Xaverem, a od té doby ho Xaver nenávidí.

Jak jsem zjistila... Fenrys si z Xavera utahoval a pošťuchoval ho, až to vyvrcholilo rvačkou. Fenrys samozřejmě vyhrál." Zamyslela jsem se. Jestli je to tak... A Fenrys, vladař Noci je opravdu takový... ,,Jak vypadá?" zajímala jsem se. ,,Jako vladař Noci. Jako tvá noční můra.

Má krátké černo-modré vlasy, fialové oči a bledou pleť. A... A má křídla."

,,Křídla?" zeptala jsem se. Asi... asi jsem se přeslechla.

,,Je to Adernell. Adernellové mají křídla, blanitá netopýří křídla. Nikdy jsi o nich neslyšela?

Fenrys je vznešená víla i Adernell. Ty toho o vílách moc nevíš, že?"

,,Ví toho víc než já," ozval se Adrian, který ujídal ovoce. ,,Nežer. Dala jsem do toho jed."

Adrian to okamžitě vyplivl. ,,Cože?!" vykvíkl. ,,Dělám si legraci. Addo, prosím pokračuj."

,,Vznešené víly se umí přeměnit v nějaké zvíře nebo bestii. Ale jen jedno. Darien ve velkého bílého tygra se zlatými pruhy. A... Fenrys se prý umí přeměnit v černého vlka, velkého jako kůň.

Říká se, že je to dědičný dar, umění přeměnit se v tyto bestie. Před deseti tisíci lety na tomto světadíle žili takové bytosti. Bílý tygři se zlatými pruhy, velcí černí vlci s tmavýma modrýma očima, černí panteři s rudými pruhy... Vyhynuli, všichni. Jediná připomínka jejich existence je přeměna vladařů. Vladaři Jitra měli vždy bílého tygra, to je potvrzeno.

Vladaři Zimy měli vždy velkého bílého jelena s nádhernými stříbrnými rohy. A vladaři Noci měli prý tohoto vlka." Zajímavé... Že každý dvůr má své zvíře, které ho jakoby chrání.

To jsem někde slyšela, ale nevěděla jsem, že je to pravda, nebo že se v ně vladaři mohou dokonce přeměnit. ,,A vladaři Léta, Jara a Podzimu?" zajímala jsem se. ,,To si nepamatuji. Ale když se někde poptáš, zjistíš to. Já vím jen tyto tři."

No, vím alespoň jedno. Nesmím naštvat žádného vladaře, jinak mě roztrhá na kusy.

To bude s mojí povahou velmi náročné...

Šestá kapitola je tady. Tak jak se vám to zatím líbí? Myslím, že se nám to hezky rozjíždí. Přeci jen musím vám představit tento svět, než se vrhneme do něčeho většího. Vypadá to, že zatím všechno hraje Valerii do karet. Až na toho vladaře Noci, na kterého si udělala svůj vlastní obrázek. Ostatně, udělala si obrázek na všechny. Další kapitola zítra! Už se těším :D

Vaše Nataša :)