Noc nebo Jitro

23

Když jsem se konečně dokázala dostat z bludiště chodeb, dostala jsem se zpět k našim pokojům. Zaklepala jsem. Nic se neozvalo. ,,Dariene?" ozvala jsem se.

Počkat, neměla bych mu říkat otče? ,,Ano?" povzdechl si a otevřel.

Na sobě měl bílý plášť a bílé kalhoty a košili. Takže jako já. Pousmál se.

,,Pojď dál." řekl a uhnul mi. Vešla jsem dovnitř. ,,Chtěla jsem začít jinak, ale musím se zeptat. Co tu pořád Fernys dělá?" Darien se usmál. ,,Je tu očividně na návštěvě."

,,Nelíbí se mi, že se tu potuluje."

,,Proto tu teď i stíny mají uši." řekl a poklepal si prstem na spánek. Přikývla jsem.

,,Mluvila jsem s Xaverem. A usoudila jsem, že si my dva musíme vážně promluvit."

Darien mlčel. Posadila jsem se na pohovku. On vedle mě. ,,Takže... mám ti teď říkat otče?"

,,Taťko by se mi líbilo víc." zavtipkoval. Pousmála jsem se, ale nepřipadá v úvahu.

Můj taťka je Norion – na druhé straně oceánu. A v tuhle chvíli asi truchlí.

Darien si všiml mého výrazu. ,,Tati postačí." opravil se a sklopil zrak.

,,Xaver řekl, že ze mě budeš chtít udělat vznešenou vílu."

,,Ano." řekl. ,,Proč?" zeptala jsem se. ,,Abys mohla žít nesmrtelný život. Cítila vše na maximum a našla si svého druha." Zamračila jsem se. Přehodila jsem si nohy přes opěradlo.

,,Co když nechci být vílou?" Darien se zarazil. ,,Proč?"

,,Nevím... Netáhne mě to k tomu, být vílou."

,,Když ti řeknu, že nemáš na výběr?" Podívala jsem se na něj. ,,Prosím?"

,,Chci, abys byla vznešená víla. Pro tvoje dobro."

Povzdechla jsem si a změřila si ho pohledem. ,,Co tu budu dělat?"

,,Nejsem povrchní, nebudu tě nutit tančit, hrát na loutnu a harfu, nebo ti nařizovat nosit šaty. Dělej si co chceš, v rozumných mezích. Ale prosím, až oznámím dvorům, že mám dceru, snaž se chovat... vznešeně."

,,Jako ty?" zasmála jsem se. ,,Nebo jako Fenrys?"

,,Ani jeden." dodal a já vybuchla smíchy. ,,Myslím, že to slyšel." zasmála jsem se a podívala se do stínů, kde se míhala silueta vlka. ,,Nemáš nic lepšího na práci?"

Vyšel ze stínů, ve svém, jako on tomu říká ,,atraktivním a sexy" oblečení a úsměvem.

Vycenil na mě špičáky a stoupl si za mě. Okamžitě jsem se posadila normálně.

,,Posuň se." řekl a šťouchl do mě. ,,Děláš si srandu?" zeptala jsem se, ale to už do mě strčil a sedl si vedle mě. Opřel se paží o vrch pohovky, nad má ramena a díval se na nás.

,,Jako bych tu nebyl." řekl. ,,Tak proč jsi vylézal ze stínů?" zasyčela jsem na něj.

Pousmál se svým typicky arogantním a zlomyslným, spikleneckým, oslnivým úsměvem.

,,Protože jsi to chtěla. Nevydržela jsi to, musela jsi mě vidět. Úplně po mě toužíš... Nedokážeš beze mně vydržet už ani chvíli. Nejradši bys ze mě strhala oblečení..." zavrčel mi do ucha a já se odtáhla. ,,Řekni mu něco." zaúpěla jsem a znechuceně se ošila.

Darien se pousmál. ,,Fenrysi, teď je to moje dcera. Pracky pryč."

Fenrys se přeměnil a vtiskl mi čenich do klína. Rozmáchla jsem se rukama a pokusila se ho odtáhnout, ale byl moc těžký. Navíc už seděl před pohovkou, protože byl moc velký na to, aby tam ležel. Rozhodla jsem se přistoupit na jeho hru. ,,Víš Rhysi, máš naprostou pravdu. Úplně po tobě toužím. Nejradši bych si tě hned vzala do postele a přišla s tebou o panenství, protože jsi tak nádherný a atraktivní. Nechápu jak se ještě zvládám udržet, abych se na tebe nevrhla. Ale bohužel už někoho mám." Fenrys se přeměnil a dal se do smíchu. Darien se vedle mě řehtal, až se za břicho popadal. Fenrys na mě mrkl. Až jsem se při těch slovech málem pozvracela. Ale jemu se to jinak nedá vysvětlit. Musí pořád poslouchat, jak je dokonalý a úžasný... ,,Takže zítra večer." řekl Darien. Fenrys i já jsme se na něj podívali.

,,Ale ne! Fuj!" zasyčel znechuceně Darien a já vyprskla smíchy. ,,Moje slova." zasmála jsem se a Fenrys na mě vrhl vražedný pohled. Bylo to ironické, když mi teď klečel u nohou.

,,Oznámím, že jsem tě přijal jako svou dceru."

,,No proto." odpověděla jsem a vstala. Po tomhle všem, jsem se potřebovala umýt a vyspat. Sama, zdůraznila jsem ve své hlavě, aby to slyšel i on, kdyby se v ní náhodou zase hrabal.

Fenrys v mžiku zmizel. Odbelhala jsem se do svého pokoje a napustila si vanu plnou horké vody. Nalila jsem do ní všechno možné, co mi vonělo a lehla jsem si do ní.

Zívla jsem a umyla si vlasy. Začala jsem se mýt, ale cítila jsem, jak pomalu usínám.

Proto jsem se rychle ponořila a zase vynořila a doumyla se. Osušila jsem se a vyrazila do postele. Nahá jsem cestou sebrala nejbližší košilku, což bylo v té tmě docela těžké.

Zápolila jsem se dvířky skříně. Najednou se ozvalo cvaknutí a skříň se otevřela.

Vybrala jsem si z několika možných nočních košilek tu jednu, která mi připadala nejjemnější a nejhezčí. Byla taková do tmavě modra. Ach, jak já tu barvu miluju...

Lehla jsem si do postele a unaveně si povzdechla. Ta postel byla tak měkká, že jsem se do ní zabořila a hned usnula...