Noc nebo Jitro

25

Darien mi oznámil, že na večer si mám obléct šaty – světlé. Nijak mě to nepotěšilo.

Byla jsem zvyklá na tmavé oblečení, když jsem byla vražedkyně a špeh. A ta světlá barva se mi nehodila k pleti. Anebo jen nejsem zvyklá? Připadám si jako nevěsta...

Oblékla jsem si tedy bílé šaty a Adda mi do nich pomohla. Upozornila jsem ji, že jestli mi ten korzet moc utáhne, tak umřu, a potom jí budu chodit strašit. Adda znervózněla a povolila ho. Šaty byly bílé bez ramínek, s nadýchanou sukní, přes kterou byla svrchní krajka, potom korzet, a to všechno do zářivě bílé barvy. Adda mi podala bílé balerínky a já se modlila, aby se mi Fenrys nevysmál. Ten má vždycky pichlavé poznámky. I když jsem nebyla nervózní z toho, že mě můj otec představí pěti dalším vladařům, nebyla jsem z toho nadšená. I když jsem byla docela zvědavá. Jací jsou?

Fenrys – katastrofa. Pohroma všeho živého.

Darien – přehnaně veselý, úsměvavý a jako otec? Netuším, ale určitě děs...

Když jsem byla připravená, Adda mě doprovodila do sálu.

Hudba hraje, všude víno.., které já pít nebudu..!

Všimla jsem si, že Fenrys a Darien stojí v hloučku mužů. Dohromady jich bylo šest.

Šest vladařů. Polkla jsem a otočila se na patě. Všimla jsem si, že Xaver mluví se dvěma mladými muži. I když mi bylo jasné, že jsou mnohem starší, než vypadají. Už jsem si zvykla. Oba dva ti muži měli na pravé ruce spirálovité, inkoustové tetování. Jeden měl bílé vlasy, druhý černé.

Vydala jsem se k nim, ale to mě někdo chytl za ruku. Otočila jsem se.

Fenrys... Jednou rukou mě držel za mnou a v druhé držel dvě sklenky s vínem.

Nabídl mi, ale já pozvedla obočí. ,,Děláš si ze mě srandu? Myslíš si, že jsem tak blbá?!"

Fenrys vyprskl smíchy a odložil sklenky na stůl. ,,Je vidět, že ne." zavrněl a mrkl na mě.

Fuuuujky.

Chtělo se mi z toho pohledu zvracet. Fenrys se jen ohlédl přes rameno. Vladaři stále hovořili.

,,Nechceš se přidat ke své skupince mrmlajících, starých dědků?" zeptala jsem se a pokusila se o povrchní úsměv. ,,To že jsem třicetkrát starší, než ty neznamená, že jsem nějaký děda." řekl a odvedl mě na parket. Chytl mě kolem pasu. Pod jeho dotekem jsem se ošila.

,,Měla bych tě upozornit, nenávidím, když na mě někdo šahá." řekla jsem. Kolikrát to mám ještě říkat?! ,,Já vím." broukl a dal se se mnou do tance. Nebyl ten nejhorší tanečník. Upřímně, byl asi nejlepší ze všech mužů, s kterými jsem tančila. Ale nahlas to neřeknu.

Na sobě měl černé kalhoty a slušivou černou vestičku, pod kterou měl tmavě modrou košili.

,,Půjčíš mi jí?" zeptal se Darien, který se objevil vedle něj. ,,Ehm.. Někdy později. Nevidíš, že jsme uprostřed tance?" zasmál se Fenrys a udělal se mnou otočku. Marně jsem se ho pokusila odstrčit. ,,Chtěl bych ji představit zbytku." řekl Darien a chytl jeho ruku, která spočívala na mém pasu. Fenrys tedy ustoupil a mrkl na mě. ,,Zamlouvám si tvůj příští tanec." Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla s Darienem k vladařům.

Ti čtyři muži, byli úplně odlišní, ale přitom si byli neskutečně podobní.

,,Tohle je vladař Jara, Maevel." Maevel měl krátké hnědé vlasy, nazlátlou pleť a přívětivý úsměv. Vypadal jako dvacetiletý kluk, ale mohlo mu být skoro stejně jako Darienovi.

,,Tohle je vladař Léta, Tercen." Tercen měl dlouhé blond vlasy, opálenou pleť a svůdný úsměv a uhrančivé oči.

,,Tohle je vladař Podzimu, Evayn." Evayn měl krátké rudé vlasy a béžovou pleť s pár pihami. Jeho úsměv byl uličnický a spiklenecký.

,,A toto je vladař Zimy, Ilvio." Ilvio měl krátké bílé vlasy a oranžové oči. Úplně mě uchvátil. Jeho pohled byl hřejivý stejně jako ten Tercenův a Maevelův, ale byla v něm značit chytrost. ,,Vladaři, tohle je moje dcera, Valerie." Jakožto správná dáma jsem se měla uklonit, a tak jsem se uklonila. Jen lehce. ,,Je to míšenka." poznamenal Ilvio a prohlédl si mě. ,,Ano. Ale chci ji přeměnit." Tercien se pousmál. ,,Nemůže zdědit trůn." upozornil nás.

,,Samozřejmě že ne. Ale je to má dcera." řekl Darien a položil mi ruku na rameno.

,,Dariene?" zavrčela jsem. ,,Co?" zeptal se. ,,Nesahej na mě." sykla jsem a Darien se pousmál. Najednou mě někdo chytl zezadu za pas a přehodil si mě přes rameno.

,,Ty cvoku! Okamžitě mě pusť!" okřikla jsem Fenryse, který se spolu s Ilviem a Darienem dal do smíchu. ,,Nesnáším tě!" zavrčela jsem a bušila mu pěstmi do zad.

,,Jak malý děti! Jste jako malý děti!" Vtom se na scénu vřítil Xaver. ,,Fenrysi pusť ji." řekl a já si všimla, jak se snaží ovládat, aby se na něj nevrhl. Ještě než Fenrys stihl něco udělat, přeměnila jsem se a kousla ho do zadnice. Fenrys vykřikl a z toho šoku se zřejmě přeměnil.

Dvě vlci, dva černí vlci teď stáli uprostřed bíle vyzdobené místnosti, a vrčeli na sebe.

Máchla jsem ocasem a přeměnila se. Upravila jsem si šaty a došla ke Xaverovi.

,,Alespoň něco jsi mě naučil." zasmála jsem se a odešla s ním od vladařů. Všimla jsem si těch dvou mladých mužů s inkoustovým tetováním, jak se přihnali k Fenrysovi.

Ten se přeměnil a vrhl na mě vražedný pohled. Takže tohle jsou ty dva jeho stíny.

Auridon a Eduard.