Noc nebo Jitro

16

Pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem, že stále ležím na zemi. Chodba byla tak temná,  

že jsem si skoro ani neuvědomila, že jsem otevřela oči. Opřela jsem se loktem o chladnou

zem a rozhlédla se. Několikrát jsem zamrkala. Můj korzet byl úplně na cáry. Drápy...

Někdo, nebo něco, ten korzet rozřízlo drápy, ostrými jako břitvy. Použilo to dva drápy.

Sáhla jsem si na hruď, ale nebyla tam žádná krev. Zahleděla jsem se do temnoty a všimla si černého vlka, se světlýma očima. Ten vlk byl ještě větší, než jsem já ve své přeměně.

Hleděla jsem vlkovi do očí. Očí, které se povědomě leskly. Posadila jsem se a opřela se o stěnu. ,,Děkuju." řekla jsem tiše a vlk se jakoby pousmál. Všimla jsem si, že se krčí.

Když se narovnal, vydal se k odchodu. Elegantním krokem se vydal do temné chodby.

Na jeho chůzi mi připadalo něco povědomého. Vypadal skoro jako ten můj vlk.

Tedy, až na to, že byl větší. Postavila jsem se a přidržovala se zdi. Opravdu nemám chuť jít na ten ples. Najednou jsem uslyšela kroky. ,,Co tu ještě děláš Val?" zeptal se Darien, který se tu objevil z ničeho nic. ,,No... já vlastně ani nevím." přiznala jsem. ,,Co to máš s korzetem?" zeptal se a postavil se přede mě. ,,Co se stalo?" zeptal se a hleděl na dvě díry, které způsobily drápy, v tak drahých šatech. ,,Zřejmě jsem ztratila vědomí. Už nikdy, si nevezmu korzet." zavrčela jsem a vydala se do svého pokoje. ,,Nepotřebuješ doprovodit?"

Zavrtěla jsem hlavou a zhluboka se nadechla. Zvláštní.

Co by tu dělal vlk? Anebo to byl někdo s přeměnou vlka? A není to jedno...?

Mávla jsem nad tím rukou a zabouchla za sebou dveře. Vytáhla jsem z šatníku tmavě modré šaty, bez korzetu. S úzkými ramínky, a kratší sukní po kolena.

Šaty byly sytě tmavě modré a protkané černými nitkami. Ty jsem ukradla nějaké šlechtičně, která bydlela vedle Xavera. Musela být opravdu naštvaná, takové pěkné šaty.

Výstřih byl do véčka a byl k tomu i náhrdelník a takové podivné náramky, které se spirálově točily k předloktí – také modré barvy.

Oblékla jsem se, na to jsem nikoho nepotřebovala. Připnula jsem si náhrdelník, náramky a vlasy si rozčesala. Navoněla jsem se svou oblíbenou voňavkou. Hádejte, kde jsem ji asi mohla vzít? Samozřejmě jsem ji šlohla. Zajímavé bylo, že si toho nikdo nevšiml. Zřejmě tu šlechtičny mají plno šatů. Docela mě ale překvapilo, že v sídle vladaře Jitra bydlí i jiné víly.

Ale jestli jsem to pochopila správně, tak tu jsou jen na návštěvě.

Vyšla jsem z pokoje a přeměnila se, abych byla v síni rychleji. Tolik se mi líbilo, být ve vlčím těle. Byla jsem rychlejší, silnější a divočejší. Skočila jsem a přeměnila se.

Ze skoku jsem ladně přešla do rychlého kroku a zpomalila, když jsem chytla kliku.

Otevřela jsem. V síni se už tančilo a slavilo. Ani nevím co, ale bylo mi to jedno.

Všimla jsem si Xavera, Addy, Dariena, a pár mě známých sluhů, kteří roznášeli víno a doplňovali stoly. Rychle jsem zmizela v davu a jednomu ze sluhů, který kolem procházel, jsem vzala z tácu víno. ,,Nepij to." sykla vedle mě Adda, která se tu jen tak objevila. Cukla jsem s sebou a vyvalila oči. ,,Jak jsi..." Adda mávla rukou. ,,Všimla jsem si tě, jakmile jsi sem vstoupila. Upoutala jsi pozornost nejednoho muže." Ušklíbla jsem se a napila se.

Bohové... to víno je úžasné. ,,Valerie, nepij to." okřikla mě šeptem a vytrhla mi víno.

,,Proč ne?" sykla jsem. ,,Protože..." Ohlédla se, když si všimla Xavera, který se blížil naším směrem. ,,Ve tvém vlastním zájmu, Val, nepij a nejez. Je to pro víly, ne pro..."

,,Míšence." sykla jsem s opovržením. To jako že míšenec není hoden něčeho takového?!

No dovol! ,,Ne tak jsem to nemyslela jen..." Odložila víno. ,,Musím pomoct roznášet víno, prosím, nepij to!" Ale to už jsem nad ní mávla rukou. Dobře, dobře.

,,Když říkáš, tak ne." řekla jsem a Adda si oddechla. Odběhla a já jsem si založila ruce na hrudi. Všechny šlechtičny měly dlouhé, světlé šaty, šlechtici měli většinou taky světlejší oblečení. Ti co měli tmavé oblečení, byli nejspíše z Nočního dvora. Všimla jsem ve stínech toho vlka, který mě zachránil před udušením. Pousmála jsem se a mrkla na něj.

,,S kým flirtuješ?" zasmál se vedle mě Xaver. ,,Ale..." zasmála jsem se a otočila se.

No teda. Tohle jsem ještě neviděla. On na sobě pro jednou neměl zbroj, ale normální, společenský oděv. Bílou košili, černou vestičku a černé kalhoty. Pousmál se, když si všiml mého údivu. ,,Sluší ti to." řekla jsem udiveně. Byla jsem z toho úplně mimo.

Jak se to mohlo stát? Xaver mě vzal za ruku. ,,Zatančíš si?" zavrněl a objal mě kolem pasu. ,,Když jinak nedáš." zasmála jsem se a Xaver udělal první krok. Potom jsem si vzpomněla na jednu... trochu důležitou, nepodstatnou... věc. Já přeci neumím tančit!

Nájemný vrah to přeci umět nemusí, říkala jsem si, když jsem byla mladší.

Norion říkal, že právě proto, že jsem nájemný vrah, bych to měla umět, ale já ho zavrhla po prvním roku učení. Něco umím, ale... Je to už asi pět let...

Xaver si všiml mých obav a zasmál se. Chytl mě kolem pasu a zvedl mě do vzduchu a otočil se se mnou. Melodie byla veselá, docela příjemná. A tanec nakonec nebyl tak špatný, jak si na něj pamatuji. Možná je to dané tím, s kým tančím. Jestli s nájemným vrahem nebo...

S dvě stě let starým mužem z vílího rodu, který zabil víc lidí, než jsem kdy já viděla.

Tančili jsme rychle, a já jsem byla vděčná všem možným bohům, že jsem se neztrapnila.

Udělali jsme poslední otočku a já se vymluvila, že se musím napít.

Odešla jsem ke stolu a popadla sklenku s vínem. Vypila jsem celý obsah sklenky, a potom jsem si vzpomněla, jak mě Adda prosila, abych to nepila. No do prdele...

Ucítila jsem, jak se mi zamotaly nohy. Co... co se děje? Najednou jsem neměla kontrolu nad vlastním tělem. Kruci! Všimla jsem si toho černého vlka. Díval se na mě, jako by přesně na tohle čekal. Všimla jsem si, jak se přeměnil, ale v koho...to už ne.