Noc nebo Jitro

22

Zaklepala jsem na dveře pokoje. ,,Dále." ozvalo se. Vešla jsem a zase za sebou zavřela.

,,No tedy, nikdy jsem nevěřil, že se někdy oblékneš celá do bílé." zasmál se Xaver a vstal z postele. Sykl u toho, ale to už jsem byla u něj. ,,Chceš nějak pomoct?" zeptala jsem se.

,,O něčem bych asi věděl." zavrněl a objal mě kolem pasu. ,,Tak to tedy ne. Máš odpočívat." zavrněla jsem a políbila ho na tvář. ,,Malé tajemství?" zaprosil, ale já byla pevně rozhodnutá. ,,Řeklo se, že máš odpočívat, a já dohlédnu na to, abys odpočíval."

,,S tebou v blízkosti to nebude lehké."

,,Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se. ,,Vlkodlak. Ze Severu. Kdyby byl obyčejný, rány by se mi hned zahojily, žádné takovéhle problémy bychom nemuseli řešit, mohli bychom řešit něco... zcela jiného..." zašeptal mi do ucha. Sykla jsem a odtáhla se. ,,Nech toho, nebo moje vůle povolí." varovala jsem ho. Ještě chvíli a nevydržím to. ,,To znamená, že jsem na správné cestě." zasmál se. ,,Pokračuj." řekla jsem. ,,S radostí." Chtěl mě políbit, ale já mu unikla. ,,V příběhu." upřesnila jsem a Xaver se dal do smíchu. Posadil se. ,,Měl drápy napuštěné jedem, který není z tohoto světa – tím pádem ho nedokáží naše těla vstřebat nebo zničit. Musí se dostat ven, a jelikož je v krvi..." Sykla jsem. Musí se toxikovaná krev dostat pryč. ,,Takže patří té zvláštní královně?" zeptala jsem se. ,,Ano."

,,Co tu dělal?" zeptala jsem se. ,,Kdo ví? Možná zabloudil, když něco hledal."

,,A dostal chuť na dvě stě let staré maso a devatenáctiletý zákusek." Xaver se dal do smíchu. ,,Chceš tím naznačit, že jsem starý?" zasmál se a já se posadila vedle něj.

,,Mohl bys být můj praděda." zavrněla jsem a on mě objal kolem ramen.

,,A co teprve Darien, nebo Fenrys?" zasmál se. ,,To už je jiná. To by mohli být moje dávnověcí předci." Posadila jsem se mu do klína. Objal mě kolem pasu a podíval se mi do očí. ,,Miluju tě." řekl tiše a mě stekla slza po tváři. Nikdy mi to nikdo neřekl. Nevěděla jsem, jaké to je, aby mě někdo miloval – tímhle způsobem.

,,Já tebe taky." zašeptala jsem a políbila ho. Bylo to nádherné – všechno.

Měla jsem pocit, že je všechno v pořádku. Našla jsem svého otce, zabránila jsem králi ve válce, našla jsem si někoho, koho miluji.

Jenže...něco tu nesedělo. Co se se mnou teď stane, jakožto dcera vladaře Jitra? Samozřejmě, že jako dcera nemohu být dědičkou, a ještě k tomu jsem bastard. Nepřipadá v úvahu. Ale... jestli ze mě chce Darien udělat vznešenou vílu...

,,Co se děje?" zeptal se tiše Xaver. ,,Já..." A ten vlkodlak? Co dělá tady? Na jihu?

Co má ta královna v plánu? Můj život? Můj život jde do háje.

A to od té doby, kdy jsem vstoupila na tenhle světadíl. A to tetování?

Je toho nějak moc. A navíc, ještě k tomu, Aego řekl, že ví kdo je můj druh. Prý se dá počítat mezi nejmocnější muže z vílího rodu. Jenže...

,,Valerie?" zašeptal Xaver a vytrhl mě z mého myšlení. ,,Promiň..." zašeptala jsem a vstala jsem. Chytl mě za zápěstí a stáhl zpátky. ,,Co se děje?"

,,Já jen... Musím toho ještě tolik zjistit..."

,,Ty se bojíš." řekl a přimhouřil oči. ,,Ne. Já se nikdy nebojím."

,,Ani o mě?" zasmál se tiše a já ho objala kolem krku. ,,Trošku..." zavrněla jsem.

,,Tak o co jde, Val?" Sklopila jsem zrak a podívala se mimo. ,,Co se se mnou stane, když se ze mě stane jeho dcera? Já vím, že nemohu být jeho dědičkou, ale přesto budu jeho dcera... A co se stane až se stanu vznešenou vílou? A ten vlkodlak?"

,,Bojíš se tedy toho, co se s tebou stane, když budeš žít tady."

Přikývla jsem. Xaver se usmál a políbil mě, něžně. ,,Nejsem si jistá, jestli sem patřím."

,,Jsi dcera vladaře, nikoho nezajímá, kde jsi žila, důležité je, kde jsi teď. Doma."

Doma? Doma jsem přeci tam, kde je moje rodina. A moje rodina je v hradišti vrahů.

Kear Assiug.

,,O tomhle musíš mluvit s Darienem." Povzdechla jsem si. ,,Už jsme skoro mluvili, jenže pak se ukázal Fenrys. A všechno zkazil." Xaver se uchechtl. ,,A divíš se? Co od něj můžeš očekávat." Kdyby tu byl, určitě by se dal do smíchu.

,,Jak ti je?" zeptala jsem se, abych nemusela přemýšlet nad vladaři.

,,Docela dobře." řekl a prohnul se v zádech. Zívl si a pousmál se. ,,Zítra tě vytáhnu ven. Budeme trénovat." řekla jsem a chytla ho za límec košile. ,,Dobře." zasmál se spokojeně.

,,Ale pozor, jakmile z tebe bude vznešená víla, nebudu tě šetřit." Dala jsem se do smíchu.

Vstala jsem a dala mu pusu na rozloučenou. Xaver se na mě díval, jak odcházím.

Zavřela jsem dveře a vydala se za Darienem, který by měl být ve svém pokoji.

Procházela jsem chodbami, ale nikde nebylo ticho. Slyšela jsem kuchaře nadávat, sluhy běhat, no prostě všechno možné. Všimla jsem si, že jsem se tak zamyslela, až jsem se ztratila. Zaklela jsem a doběhla k prvnímu oknu, které jsem viděla. Vyhlédla jsem ven.

Jsem v západním křídle? Hmm. Ale to bych nebyla já, kdybych nepotkala vladaře Noci.

A vlastně, když už jsem u něj... Neznám odpověď na svou otázku ohledně toho, proč krále okradl, když se tak rychle toho všeho vzdal. Všiml si mě a zazubil se.

Jako na just mi předvedl bílé zuby a špičáky. Zavrněl a vydal se mým směrem.

Svým elegantním krokem ke mně došel, stále s tím arogantním a povýšeným úsměvem, ve kterém jsem poznala nebezpečí. ,,Jak se ti daří?" zavrněl a vzal mé prsty do dlaně. Políbil mě na hřbet ruky. Zavrčela jsem na něj a vytrhla se z jeho sevření.

,,Udělej mi laskavost, vůbec na mě nesahej. Zvedá se mi z toho žaludek."

Fenrys se rádoby dotčeně odtáhl. ,,No dovol." zasmál se a stíny se zamihotaly.

,,Můžeš na chvíli přestat dělat blbosti?" zeptala jsem se ho seriózně.

Fenrys pozvedl obočí a pokrčil rameny. ,,Co ode mě potřebuješ?" zeptal se a opřel se o zeď. Založil si ruce na hrudi. Kruci. Byl ta strašně vysoký...

Nelíbilo se mi být v jeho přítomnosti, ale musela jsem znát odpověď.

,,Proč jsi poslal svého zloděje do Adrianova království ukrást ten meč a prsten?"

,,Nudil jsem se." odpověděl a zívl si. ,,Tak proč jsi je tak jednoduše vydal?"

,,Protože už jsem dostal, co jsem chtěl." Oči se mu nebezpečně zaleskly.

,,Říká se, že jeho otec byl stejně krutý, jako je on. Když tu byl před deseti lety na návštěvě, porval se s Xaverem, a od té doby ho Xaver nenávidí. Fenrys si z Xavera utahoval, až to vyvrcholilo rvačkou. Fenrys samozřejmě vyhrál." vzpomněla jsem si, co říkala Adda.

,,Jak vypadá?" zeptala jsem tehdy. ,,Jako vladař Noci. Jako tvá nejhorší noční můra."

Polkla jsem a cítila, jak se mi třesou rty. Když jsem si ho prohlížela, viděla jsem, jak moc si je podobný se smrtí. Jediný jeho pohled, by mě dokázal srazit na kolena...

,,Bojíš se?" zeptal se chladně, a já ucouvla. Jeho výraz byl najednou úplně chladný, tón jeho hlas ostrý. Neodpověděla jsem. ,,Jsi chytrá. Měla by ses mě bát. Nejsem obyčejný. Ale o ani ty ne." Ucouvla jsem, až jsem narazila zády do zdi naproti němu. ,,Co tím myslíš?"

,,Aego ti to neřekl? Zajímavé. Ten malý čaroděj má něco a lubem." Odrazil se od zdi a vydal se pryč. ,,Počkej!" ozvala jsem se za ním. Poohlédl se přes rameno.

,,Neodpověděl jsi mi na otázku."

,,Myslím, že odpověděl, má drahá, sladká vílo." zavrněl a dal si ruce do kapes. Vydal se pryč. Znechuceně jsem si odfrkla.