Noc nebo Jitro

30

Magie, kterou už jsem poznala jako starého známého se rozlila po okolí a dokonce i stíny se zamihotaly. ,,Copak to tu máme?" ozvalo se za námi. Otočila jsem se a shlédla na dva vysoké muže se zbrojí z Nočního dvora. Jeden měl černé vlasy, druhý úplně bílé.

,,Ještě jsme se nepředstavili, má lady." zasmál se bělovlasý a uklonil se. Vzal mě za ruku a políbil mě na ni. ,,Já jsem Auridon." představil se bělovlasý. ,,A toto je můj bratr Eduard." Černovlasý se též uklonil a též mě políbil na ruku. ,,Co tu chcete?" zeptal se Xaver a chytl mě za předloktí. 

Auridon a Eduard byli opravdu nádherní, oba dva. 

Jak je možné, že muži z Nočního dvora jsou tak překrásní? 

- Všichni?' ozvalo se v mé hlavě. Fenrys...

Né ty ne.

Fenrys se dal do smíchu a potom zmizel.

,,Rhysovi jsi pořádně vyrazila dech. To cosi provedla na plese opravdu nečekal. Docela nás to pobavilo." zasmál se Auridon a pohlédl si mě. ,,Jsi míšenka, ale nebojíš se ho. Proč?"

,,Protože je arogantní, egoistický, tvrdohlavý, hloupý a sobecký. Takových já se nebojím. Takové jsem zabíjela." Oba dva zmlkli a jen si mě prohlíželi. ,,Jsi si jistá, že jsi Darienova dcera? Tohle by si totiž Darien nikdy nedovolil." řekl konečně Eduard. Podívala jsem se na něj. Oba dva byli vysocí tak, že jsem musela trochu zaklonit hlavu, abych se jim podívala do očí. Ale na to jsem si už zvykla. U vladařů. Hlavně tedy u Ilvia. 

,,Já nejsem jako můj otec."

,,Tak jako kdo jsi?" Xaver si vedle mě odkašlal, jako by nám chtěl připomenout, že tam stále je.

,,Víme o tobě." zasmála jsem se tiše a stiskla jeho ruku. Propletla jsem s ním prsty a usmála se.

 ,,Jé Xavere! Dlouho jsme se neviděli!" pronesl hlasitě Auridon a Eduard se zkusil udržet, aby nevybuchl smíchy. 

Ta dvojice není zas tak špatná...

- Proto jsem si je vybral, aby byli moji nejbližší společníci. Nevybral bych si přeci nějaké mrzouty. A co je lepší než vtipná dvojčata?' ozval se zase Fenrys.

Xaver zrudl vzteky a udělal krok vpřed. Položila jsem mu ruku na hruď a usmála se na ty dva vtipálky. ,,Jste si jistí, že jste z Nočního dvora? Přeci jen, všichni z Nočního dvora jsou strašní mrzouti, vůbec nejsou vtipní a už vůbec nejsou tak krásní." Xaver se málem zadusil a dvojčata se dala do smíchu. 

Tohle jsi doufám slyšel. 

Fenrys nijak neodpověděl. Potutelně jsem se usmála a opřela se o Xavera.

,,Měl bych si dávat pozor? Myslím si, že bych si na ně měl dávat pozor. O mě jsi zatím neřekla, že jsem krásný." Dvojčata i já jsme se dali znovu do smíchu. Objala jsem Xavera kolem pasu a opřela se tváří o jeho hruď. ,,Auridone, Eduarde, slibte my, že se z vás za těch pár dní co tu budete nestanou kopie Fenryse." zasmála jsem se. ,,Ne. My nikdy nebudeme tak chytří ani elegantní. Vlastně nikdy nebudeme tak prohnaní a lstivý. Dávej si na něj pozor, nebo si možná jednou večer spleteš pokoje a skončíš v cizí posteli." pronesl Eduard a Auridon se zasmál.

,,Jestli tu budeme ještě déle, natáhnu si svoje úžasné břišní svaly. Pojď Eduarde. Čekají nás támhlety dvě okouzlující slečny." zasmál se Auridon a ukázal na Dariena a Fenryse.

Dala jsem se do smíchu, a ke mně se přidal tentokrát i Xaver. ,,Ty dva jsem si oblíbila." 

,,Jako jedna z mála. Většinou se chovají úplně jinak. Něco kují..." zvážněl Xaver a zesílil objetí kolem mých ramen. ,,Ať si kují co chtějí. Stejně mě nikdy nepředženou. Jsem mnohem lstivější než všichni tři dohromady. " Xaver se pousmál. ,,Co máš dnes v plánu?"

,,Zajdu za Aegem, aby mě naučil nějaké to kouzlo."

,,To bude trvat. A bolet. Nechceš to zkusit mírnější cestou? Aego je mocný čaroděj, nebo tě šetřit." Pousmála jsem se. ,,Kdybych cvičila s tebou, nic bych se nenaučila." Políbila jsem ho na tvář a vydala se do čarodějovi věže. Schody do věže jakoby se táhly celou věčnost.

Začala jsem je pro jistotu počítat. To nebylo možné, tolik jich být nemůže... To už bych byla u mraků... Posadila jsem se na schod a chvíli odpočívala. ,,Aego!" vykřikla jsem a opřela se o zeď.

Objevily se dveře. Otevřely se a v nich čaroděj. ,,Ano?"

,,Připrav se. Zabiju tě." Vrhla jsem se ke dveřím a skočila do jeho komnat. ,,Neměl jsem tu uklizeno." vymluvil se mladý čaroděj. ,,Já ti dám neměl jsem uklizeno! Šest set schodů Aego! Šest set schodů ty slizký čaroději!" 

,,Alespoň jsi zhubla." 

,,Tím chceš říct, že jsem tlustá?!" Aego ztuhl a začal couvat. ,,N-ne..." vykoktal a zacouval až ke zdi. ,,Při všech šesti dvorech nezabíjej mi mého čaroděje!" ozval se Darien za námi.

,,Ty ne!" zakňučela jsem a otočila se. ,,Co chceš_?" zeptala jsem se. ,,Nic. Ale slyšel jsem křik."

,,A kolik jsi vyšel schodů?"

,,Asi sto?" zamyslel se nahlas. ,,Tak já šest set!" Darien vyprskl smíchy.

,,Neřehtej se nebo uvidíš čeho jsem schopná Dariene! Můj táta se nenazýval Králem vrahů pro nic za nic!" okřikla jsem ho.

Pak  jsem si uvědomila, co jsem řekla. Můj otec se nazýval Králem vrahů...

Darien jakoby zkameněl. Chvíli bylo ticho. ,,Já vím, Val. Vím že Norion je tvůj táta, ale teď jsem tady já. Tvůj otec. Tvůj pravý otec."

,,Ale ne jediný." sykla jsem. ,,Vím, že jsem toho hodně propásl."

,,Hodně propásl? Všechno jsi propásl! Moje dětství, moje dospívání! Nevychoval jsi mě, neučil jsi mě! Vůbec jsi se mnou nebyl a teď chceš, abych ti říkala tati? Otče? Je mi líto ale to si budeš muset zasloužit! Norion mě vychoval. Posledních deset let se o mě staral." Aego za námi mlčel.

,,A teď odejdi." zavrčela jsem. ,,Val-"

,,Odejdi." vydechla jsem. ,,Odejdi! Odejdi, odejdi!"  

Darien za sebou rychle zavřel dveře, když jsem po něm mrštila knihu. ,,To byla má oblíbená..."

Podívala jsem se na Aega. ,,Promiň..." zašeptala jsem a zvedla knihu ze země. Položila jsem ji na stůl. ,,Co potřebuješ?" zeptal se Aego. ,,Tvoje vědomosti. Chci se naučit využívat magii."

,,Žádnou velkou moc nemáš Valerie."

,,Právě že mám..."

,,O čem to mluvíš?"