Noc nebo Jitro

20

Několik hodin uběhlo od doby, kdy se léčitel zamkl s Xaverem v pokoji. Nedovolil mi vejít.

Parchant. Proto jsem nasupeně ležela na zemi, ve vlčí podobě. Schoulila jsem se do klubíčka a poslouchala, co se za dveřmi děje. Fenryse jsem poslední dobou neviděla, což je divné.

Zřejmě odcestoval zpět na Noční dvůr. ,,Stačí, když si budeš měnit dvakrát denně obvazy, jed se musí dostat z tvé krve. A opravdu nechtěj, aby se ti to zanítilo." ozval se léčitel, když držel kliku. Otevřel a já rychle proklouzla do pokoje. Léčitel vykřikl a hleděl na mě s vytřeštěnýma očima. Rozeběhla jsem se a přeměnila. Léčitel pomalu vycouval ze dveří a zavřel za sebou. ,,Mluvila jsi s Darienem?" pronesl a posadil se. Jeho havraní vlasy byly pocuchané a tmavě modré oči se mu leskly bolestí. Přes obnaženou hruď měl pár obvazů, stejně tak na pažích. Posadila jsem se k němu a sklopila oči. ,,Ne." řekla jsem a chytla ho za ruku. Xaver se pousmál a pohladil mě palcem po kloubech. ,,Proč...?"

,,Byla jsem před dveřmi, čekala jsem, až léčitel odejde." vysvětlila jsem a podívala se na něj. Ve tváři byl strašně bledý. Za tu dobu co jsme spolu venku cvičili se trochu opálil, ale teď byl bílí jako mramor. ,,Musíš si s ním promluvit." řekl a stiskl mou ruku.

,,Dobře. Ale ne teď." Zasmál se a já ho něžně objala, abych mu neublížila.

Ale on si mě přitáhl na klín a objal mě medvědím objetím. Objala jsem ho kolem krku.

,,Přemýšlel jsem..." začal, ale já ho utnula, když jsem mu přitiskla ukazováček na rty.

,,Nekaž to." napomenula jsem ho. Xaver pokrčil nohy. ,,Jestli sis nevšimla, tak jsem samý šrám. Myslím, že víc to zkazit nejde." Pousmála jsem se. ,,Ještě bych mohla ležet vedle tebe, taky celá zkrvavená a podrápaná." dodala jsem. ,,Jo, to by byl vrchol." Oba jsme se zasmáli. Bylo příjemné si s ním povídat. Alespoň jsem ho rozptýlila od jeho zranění.

,,Takže, přemýšlel jsem o tom, že když jsi teď Darionova dcera, musím tě zřejmě propustit ze všech služeb, a pořídit ti lepší pokoj." Dala jsem se do smíchu. Ano! Konečně nějaký teplý pokoj! ,,Byla bych ti vděčná." zavrněla jsem a políbila ho na krk. Zavrněl.

,,To by se mi líbilo." zašeptal a políbil mě do vlasů. ,,Myslíš, že by Darienovi vadilo, že..."

,,Ano." řekl rychle a mě zmizel úsměv z tváře. ,,Jsi teď ,šlechtična'"

,,Jsem bastardská dcera. A míšenec. Určitě nejsem šlechtična." řekla jsem a odtáhla se na délku předloktí. ,,Ano ale... může z tebe být plnohodnotná vznešená víla."

,,Co? Jak...?" vydechla jsem a podívala se na něj. ,,Darien může provést rituál a udělat z tebe vznešenou, nesmrtelnou vílu. Pokud si to přeješ. Ale zřejmě nebudeš mít na výběr."

,,Ale... Ale..." Nevěděla jsem co říct. Hlavou se mi honilo plno myšlenek.

,,Změní mě to? Budu...budu jiná? Budu vypadat jinak? Nezmění se moje city?"

,,Trochu. Ne. Trošku. Ne." odpověděl. Cože?!!

,,Jak mě to změní?" zeptala jsem se. ,,Budeš... zřejmě budeš trochu vyšší, budeš mít barevnější pleť, oči, vlasy... Možná se ti změní barva vlasů." Zamračila jsem se a podívala se ke dveřím. ,,Ani na to nemysli." zašeptal a zajel mi prsty do vlasů. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu. Prohnul se a objal mě kolem zad. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pootevřela rty. Pronikl do mých úst jazykem.

Chytl mě za boky a přitáhl si mě do klína.

Už jsem myslela, že to skončí něčím velmi hříšným, dokud se neotevřely dveře.

,,Xavere, neměl by ses vůbec namáhat, léčitel dobře ví, co říká." ozval se Darien ode dveří.

Oba dva jsme se od sebe odtáhli. ,,Co tu děláš?" zavrčela jsem. ,,Já? Jdu navštívit svého generála a dobrého přítele. Je asi ovšem zbytečné ptát se, co tu děláš ty." zasmál se Darien a položil mi ruku na rameno. ,,Ne že bych ti to nepřál Xavere, ale okamžitě z něj slez Val."

Sykla jsem na něj a vstala. Uraženě jsem na něj vyplázla jazyk a vydala se k odchodu.

,,Valerie?" ozval se Xaver. Rychle jsem se otočila. Xaver na mě vyplázl jazyk, ale bylo něco úplně jiného, než jsem udělala já na Dariena. Polkla jsem a ucítila vlnu tepla, která projela mým tělem a zastavila se v rozkroku. Zavrčela jsem a zabouchla za sebou dveře.

Oba to jsou blbci!